Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Romantický
  • Muzikál

Recenze (152)

plakát

Parivaar (1987) 

Film o rodině, kterou tvoří dospělý muž, dvě nalezené děti, pes a opice. Ano, slyšely jste správně. A pokud vás nedojmou slzy dětí, plačící pes a vzlykající opice určitě ano. Zvířata jsou až nechutně chytrá, zvládnou všechno od obětí v chrámu až po jízdu autem. V hlavních rolích se objevil Mithun Chakraborthy a Meenakshi Sheshadri, a ačkoliv má Meenakshi méně prostoru, dokazuje, že délka role není rozhodující. Kormě několika špatně dabovaným vzlykacích scén a dosti nesmyslné záchrany dětmi je radost ji pozorovat. Mithun dělá svou populární roli chudého leč spravedlivého. Děti, hlavně děvče, byly dobré. Samotný příběh je dostatečně zajímavý, ale mohl být zpracován lépe. Film trpí hlavně dobou vzniku. Je v něm příliš mnoho zbytečných scén a odbíhání. Příliš mnoho nesmyslů. Několik opravdu WTF momentů. A bez urážky náboženství příliš mnoho božských zásahů. A nemůže chybět dejme-do-toho-i-tuhle-ptákovinu-bude-to-super-skční-scéna konec, kam se vždycky nějakým způsobem dostanou všechny postavy (včetně dětí, opice a psa - ti dva poslední zachrání všem sedací partie).

plakát

Mere Brother Ki Dulhan (2011) 

Skvělá zábava, ale nemyslím, že má "opakovací hodnotu". I na poprvé byl film bolestivě předvídatelný od první minuty, a nejedná se o žádné vážné procvičení bránic. Nicméně herecké výkony jsou přinejmenším příjemné (ano, i ten Katrinin, ačkoliv v druhé půlce mi lezla na nervy jako obvykle), nejlepší byl Ali Zafar. Katrina a Imran jsou divný pár, neseděli mi k sobě. Hudba byla výborná.

plakát

Aarakshan (2011) 

Většina filmu se mi velmi líbila, víc pro myšlenku než herecké výkony (všechny dobré), jelikož jako univerzitní studentka jsem postřehla některé opravdu zajímavé věci. Aarakshan je vpodstatě show jednoho muže a tím je stále charismatický Amitabh Bachchan. Saif Ali Khan mizí z mysli v okamžiku, kdy zmizí ze scény. Deepika má skvělé výrazy tváře, jen potřebuje víc zapracovat na modulaci hlasu. První část je více sepjatá a napínavější, a rozhodně by bylo ku prospěchu věci zkrátit snímek na standartní dvě hodiny.

plakát

Bodyguard (2011) 

Jestli jsem na tomhle něco opravdu milovala, byla to Teri Meri. Skvělá píseň, plná citu, velmi dramatická a přesto ne přehnaná. I na plátně vypadá skvěle, ačkoliv Slaman mohl běhat méně Very Happy Bohužel mi to připadá, že se dokonale vykašlal na nějaké hraní. Prostě pózuje sám za sebe a občas mluví. Kareena vypadá půvabně a je ve své roli přesvědčivá, ovšem nemá moc s čím pracovat. Ostatní postavy jsou dokonale bezvýznamné, "zlouni" mají asi tak dvě scény. Tsunami se snaží být novodobý Johny Lever, ale jenom mi lezl na mozek. Hlavní postavy jsou velmi uboze propracované, neprocházejí žádným vývojem a nudí. A ani se nevyvíjí jejich vztah. Pořád jsem se jenom divila, odkud se vlastně všechny ta láska vzala. Jako pár mne nezaujali a jejich problémy se mě nedotkly. Akční scény byly ve špatném slovy smyslu směšné. Příliš mnoho levných počítačových triků. Lepší než Salmanův předchozí film Ready, ale pořád velmi slabý a rozhodně nezasluhující hit.

plakát

Himmatwala (1983) 

První úspěšný film Sridevi v Bollywoodu, ovšem pozdější superhvězda je použita pouze jako doplněk s velmi limitovaným prostorem. Jeetendra je hlavním hrdinou, ovšem také jedním z herců, nad kterými mi nezbývá než povytáhnout obočí. Vím, že byl velká hvězda, ovšem jeho kouzlo (či co) prostě nevidím. Jeho hraní mi přijde příliš strojené. Příběh samotný je běžná masala 80. let o bohatém padouchovi popravující nepohodlné vesničany jedoucím vlakem, Kaderu Khanovi s rádoby směšnými dialogy, nějakém tom sexismu ("Můj syn půjde studovat. Moje dcera může zůstat tady a vést docela podělaný život, pak ji za někoho provdáme." - to nikdo neřekne, ale chovají se tak) a s jednou opravdu dementní písní (Wah Wah Khel). Opravdu průměrné a zapsáno do historie pouze díky tomu, že šlo o Sridevin první úspěch v Hindi.

plakát

Rangeela (1995) 

Opravdu jednoduchý příběh bez jakéhokoliv překvapení či vzruchu, proti němuž i Hum Aapke Hain Koun působí jako strhující thriller. Většinu druhé poloviny jsem proklikala. Jackie Shroff stále ještě hraje zastínil svým x-faktorem Aamira, a jediné, co jsem si opravdu užila, byla hudba a tančení krásné Urmily Matondakar.

plakát

Khamoshi: The Musical (1996) 

Tohle je Bollywood, který miluji. Silný, Barevný. Plný citu. Nebo v tomhle případě jde spíš o explozi citů. A spoustu melodikých písní, které vůbec nejsou nepatřičné ve filmu o hluchoněmých. Nepamatuji se, kdy jsem u filmu naposledy takhle plakala, asi u Kal Ho Naa Ho, ale ačkoliv tam mi slzy tekly proudem, moc dobře jsem si uvědomovala, že je to celé jedno nestydaté citové vydírání a nesmysl. Ale tady, tady byly všechny slzy opodstatněné a zároveň trochu nemístné, jelikož natolik jsem se spojila dějem, až mi připadalo, že můj pláč je narušování soukromí postav. Tak mocný byl příběh i herecké výkony. Salman Khan na vrcholu svého hereckého umu, bez těla jako Arnold ale zato s milým, chlapeckým zevnějškem, tvořil s Manishou Koiralou opravdu hezký pír, ačkoliv jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli se k sobě budou hodit. Manisha je jednou z mých oblíbených hereček, a Khamoshi je zřejmě po Dil Se její nejlepší práce a role. Nicméně takzvaný "showstealer" je Nana Patekar. Ve skutečném životě bych z něj asi měla strach. Vidíte mu v očích šílenství a vášeň. Ale na plátně je naprosto strhující, každé gesto a výraz jsou dokonalé. Má perfektní řeč těla a vyvěrá z něj silná vůle.

plakát

Uttar Dakshin (1987) 

Další lehce nadprůměrný příběh o (další) rozervané rodině, tentorkát samotným otcem, který kvůli kariéře zapře první manželku i děti a ožení se znovu. Film samotný není ničím výjimečný a nad vodou jej drží herecké výkony. Jackie Shroff je velmi přesvědčivý jako tichý mstitel, neběhá kolem a nepřísahá na každou číčovinu, jak se všemi zamete, vyvěrá z něj vnitřní síla, a rozhodně neškodí, že v době natáčení filmu byl pořád ještě sexy. Jeho (paradoxně) mladší bratr Rajnikant nemá moc co na práci, kromě nalévání se alkoholem a stěžování si na dívku, která jej odmítá, v první polovině filmu, a na to, jaký je jeho otec křivák ve druhé. Madhuri má jen málo scén, ale zvládá je dobře, jejím úkolem ve filmu bylo hlavně tančit a vypadat krásně, což zvládá přirozeně na výbornou. Její "Laila Mar Gayi" je vlastně nejlepší částí celého filmu a jediná, která stojí za to opakovat. Bylo tam sice několik zloduchů, nicméně nijak hrozivě nepůsobili a opravdový boj se odehrával mezi Jackiem a jeho "otcem". Občas také nebylo jasné, jak postavy určité věci zjišťovaly nebo zařizovaly, jako by chyběly scény. 3 hvězdičky - díky krásné Madhuri, Laila Mar Gayi a sexy Jackiemu.

plakát

Gumrah (1993) 

Dobře udělaný a docela vzrušující, Gumrah se může chlubit skvělým výkonem Sridevi, kterou schopně podporují Sanjay Dutt a Anupam Kher. Nicméně čas od času je její postana Roshni redukována na poasivní tiché utrpení, a v takových momentech se věcí zcela zmocňuje Sanjay. Samotný začátek filmu mne nenadchl a konečný útěk by potřeboval trochu sestříhat. Čekala jsem něco temnějšího a drsnějšího, ale vůbec nevadí, že tahle očekávání se nenaplnila. Film je dostatečně dobrý tak, jak je.

plakát

Tere Naam (2003) 

Salmanův příšerný promaštěný účes mne dlouho odrazoval, ale nakonec jsem se odhadlala být odvážná. Udělala jsem dobře. První polovina mne sice moc nebavila, ovšem po přestávce se všechno docela zvrhlo a já už neměla potřebu odcházet od filmu každých deset minut. Konec byl dojemný a nečekaný. Samozřejmě se najde několik věcí, které byly hloupé, ale něco je prostě třeba akceptovat, abyste se mohli vůbec dívat na filmy. Salman na mne zapůsobil (vzácná to věc) a Bhumika Chawla přinesla do snímku svěžest.