anillvap

Tak takový filmový zážitek jsem opravdu nečekala. Jsem uhranuta zpracováním filmu, kdy všechno působí tak úchvatně napůl uměle, hlavním hrdinou i soundtrackem. Příběh vystavěný na několika málo dialozích, kterých je ve filmu celkově jako šafránu, a proto mají tak silný dopad na diváka. Stupňující násilí v průběhu filmu mne nutilo odvracet zrak od obrazovky, ale v celkovém výsledku to vlastně tak působilo správně. K té podmanivé hudbě a "nedostatku slov" to prostě sedělo. Podle mě i perfektní herecká sestava, především hlavní trio Gosling, Mulligan, Cranston. Silný dojem...

Od začátku do konce psychologicky propracovaná výprava za lidskými pohnutkami zmítanými bezmocí. Neskutečné psycho, ale film, který diváka dostane. Zkrátka klasika.

Na další počin Woodyho Allena jsem byla nesmírně zvědavá a měla jsem od něho určitě vysoká očekávání. Po zhlédnutí Půlnoci v Paříži můžu říct, že mne rozhodně nezklamal. Obávala jsem se, že film bude poněkud sklouzávat do žánru romantických komedií, jejichž příznivcem zrovna nejsem. Naštěstí v tomhle filmu hraje vedle romantiky stejně důležitou roli také komediální stránka věci a celkově nevšední pohled na život a na svět. Zkrátka mne Půlnoc nenudila, byla zábavná a měla dokonce i myšlenku. Závěrečné rozuzlení příběhu přidává filmu na jeho lidskosti. Milé, vtipné, elegantní.

Byla jsem mile překvapená a uchvácená strhujícími hereckými výkony, na kterých film prakticky stojí. Mírně tomu napomáhá také zvolená hudba a to, že je příběh založen na skutečných historických základech. Díky tomu se zdánlivě ne příliš lákavá látka stává velmi zajímavým počinem, který mne nenudil. Na procvičení britského přízvuku je tento film jako dělaný.

Tenhle film mi vyrazil dech. Nejen scénářem navíc inspirovaným skutečnými událostmi, ale také hereckým koncertem De Nira a Williamse. Těm dvěma bych věřila úplně všechno. Film je neskutečně dojemnou a pravdivou sondou do nitra lidské duše. Brečela jsem jako želva...

Naprosto dokonalý scénář, který mě zcela pohltil. Herecké výkony snad ani netřeba komentovat - jedním slovem strhující. Je pravda, že takovým způsobem originální námět předem zajišťuje určitý stupeň zajímavosti. Navíc zasazení celého příběhu do malé vesničky přidává filmu na věrohodnosti a důvěryhodnosti. Ve velkém městě by to nefungovalo. Osobně jsem byla překvapená tím, jak se příběh vyvíjel, jak kreativní byli Larsovi spoluobyvatelé a jak si Lars "poradil" s odchodem své imaginární přítelkyně. Vůbec mi nevadilo, že se šlo až za hranice absurdity. A za to si film ode mne zaslouží pět hvězdiček.

Shameless jsem zkusila ze zvědavosti, protože mezi mé oblíbené seriály patří ty, které zaštiťuje Showtime (Californication, Dexter). A musím říct, že po zhlédnutí pár dílů jsem spokojená. Líbí se mi to. Je to správně trhlé, asi už jako všechny dobré seriály. Neviděla jsem britský originál, tak nedokážu tyto dva srovnat. Ale tahle rodinka si mne získala, jednotlivé postavy mají svůj účel, kterým přispívají k celkovému kolorytu "sousedství". Těším se na vývoj jejich psychiky. Více napíšu určitě po zhlédnutí dalších dílů... Update: po shlédnutí celé první série se Shameless jednoznačně posouvá vysoko na příčky dobrých seriálů. Takovou originální sestavu postav, které povětšinou patří do jedné rodiny, člověk v jednom seriálu jen tak nevidí.

Na Tři dny ke svobodě jsem se koukala na doporučení, protože jinak bych podle obsahu filmu k němu byla možná až příliš skeptická a pravděpodobně by mne nezaujal. Po zhlédnutí několika minut si však získal mou zvědavost a celé plánování a samotné provedení jsem prožívala společně s Crowem. Sice jsem se nemohla ubránit dojmu, že je to takový převlečený Jack Bauer bojující za svou rodinu, který je prakticky neohrožený, ale i přesto mě to bavilo. Emocionálně, si myslím, je film vyveden výborně, jednotlivé dialogy mezi Crowem a Banks (hlavně ve věznici) nepostrádají na dramatičnosti a citovém vypětí. Banks, pravda, místy poněkud panovačná a hysterka, ale Croweovo občasné "shut up" zde dodává situaci na věrohodnosti. Celkově hodnotím pěti hvězdičkami a jsem upřímně ráda, že Haggis příběh dokončil a nemusím si nic domýšlet. To by mě u filmu tohoto typu dost zklamalo.

Na tento film jsem se hodně těšila, a tak jsem ráda, že mne nezklamal. Knižní předlohu jsem četla minulý rok, takže ji mám relativně čerstvě v paměti. Líbilo se mi, že se Anh Hung Tran držel předlohy celkem věrně. Co mě hodně potěšilo byl fakt, že Midori vypadala prakticky stejně, jak jsem si ji představovala. Film na mě nepůsobil tak "ujetě" jako knížka (myslím tím fakt, že japonská kultura mi svým myšlením není tak blízká a je pro mne spíše záhadou), což osobně shledávám také jako pozitivum, protože jsem si sama vyzkoušela, jaké to je být ve vztahu s někým, kdo to nemá v hlavě zcela v pořádku, tak si nyní připadám o něco normálnější. I když Norské dřevo není rozhodně mainstream, můžu říci, že jsem očekávala, že to bude více alternativní. Za sebe mohu prohlásit, že si myslím, že by se film mohl snadno líbit i člověku, který nezná knižní předlohu.

127 hodin byl bezpochyby jedním z filmů letošní sezóny, na které jsem čekala a těšila se na ně. Nezklamal mne. Celou dobu film dokázal udržet mou pozornost, ačkoli jsem se toho trochu bála, neboť celá hodina stopáže byla věnována zoufalým pokusům v kaňonu míchanými s Aronovými halucinacemi. Všechno to však bravurně dokreslovalo bezvýchodnost situace a jak řekl sám Aron, vše do sebe zapadalo. Při závěrečných minutách mi běhal mráz po zádech, i když jsem věděla, jak celý příběh skončí. Dechberoucí záležitost. Díky skvělému hereckému výkonu J. Franca a mistrovské režii nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.