Barrymore

Ho ho ho!

Ručníkový den

...

Všem pravidelným čtenářům se tímto omlouváme. Vzhledem k časové vytíženosti a práci s profilem, se zveřejnění 7. části odkládá prozatím na neurčito (nejméně na 1 týden). Upozorňujeme, že ohlášené zpoždění se může změnit. Volný čas si můžete ukrátit chůzí po schodech.

Že to ale byla štreka! Beránek už zdálky větřil a nechal se vézt tou omamnou vůní. Zavřel oči, vystrčil čenich a šel.

                                                                                               … to be continued.

Asi po třech dnech marného čekání, že snad přece jen nějaký heřmánek nebo (a to byl velký ústupek!) nějaká jiná kytka kolem něho vyroste, dostal opravdivý hlad. Vydal se tedy beránek na svou dosud nejdelší pouť na - sousední louku. 

                                                                                   … to be continued.

Poté, co šok a hrůza odezněli, se beránek zhroutil. Začal křičet a plakat. Nadával si, že si nějaký nenasušit do zásoby. Kdo to ale moh tušit, že jednoho dne dojde!

                                                                                  … to be continued.

Jednoho dne, jak tak seděl a koukal, si všiml, že už všechen heřmánek v okolí sežral. To je teda nadělení! Rozhlížel se kolem, ale nikde ho neviděl.

                                                                                  … to be continued.

Když neseděl a nekoukal, tak jedl. Nejradši ze všeho měl heřmánek. Protože byl zdravý a dobrý, ale hlavně, že všude rostl a beránek tak nemusel chodit daleko.

                                                                                  … to be continued.

Byl jednou jeden nádherný bílý beránek. Jeho život, to bylo něco! Jen si tak seděl a na všechno koukal těma svýma velikýma očima.

                                                                                  … to be continued.

23. 9.