DaliGala

Je to hloupé a laciné a ne vše dává smysl. Avšak! něco tam je- třeba, že zloduši se zavírají do matrjošky. Prostě jsem se u toho zasmála a rozhodně nechtěla přepnout. Ale nic víc

Zasmála jsem se, pokochala se sestavami, oddychla... takže film splnil očekávání

Bylo to něco strašného. Pořád jsem doufala, že to něco nebo někdo zachrání- přeci jen jsou tam i dobří herci- ale ne. Bylo to jen horší. Není to ani chytré, ani vtipné, ani hezké, ani milé. Nejpříšernější na celém filmu je asi jeho vizuální stránka. Od kostýmů, přes rekvizity až po animace. Je to nekoukatelné- což je u filmu docela problém. A v českém dabingu je to dokonce i neposlouchatelné, protože občas zaslechnete slova, která tak úplně neexistují. Nejvíc mě straší, že to vypadá, jako by mělo být natočené i pokračování. Modleme se, aby se tak nestalo...

Ve filmu je několik situací, kde to tak nějak skřípe. Už začátek filmu je tvořen takovou náhodou, že se dlouho nedokážete soustředit na nic jiného, než jen na to, že to zkrátka není možné. A ano, některým dialogům se člověk musí zasmát, i když to nejspíš neměl pan režisér v plánu. A za tohle vše ubírám jen jednu hvězdičku... protože to, co se mnou udělaly Líbánky, to jak hluboko mě zasáhly, tak to se dlouho nepodařilo žádnému filmu. Nemohla jsem z nich spát, mám je pod kůží a často se mi derou zase na mysl. Líbanky nejsou dokonalý film a mají do něj dokonce dost daleko, ale důležitější pro mě je, co se mnou ten film dokázal. A rozhodně nejsou jednoznačné, právě naopak. Na tom, kdo je zlý a kdo hodný, co je správné a co není, se nikdo v mém okolí nemůže shodnout a proto celkové vyznění filmu bude pro každého asi trochu jiné. A pak ten Standa Majerů...

Nesnesitelně dlouhá záležitost, která na sebe pouze nabaluje emotivní témata a ukazuje symboly, aniž by vlastně něco zprostředkovala. Smrtka, dítě, láska, nehoda, anděl- režisér se nás snaží přimět k myšlence, že o něco doopravdy jde, ale k čemu to celé směřuje, víme již od prvních minut. Těch dalších dvacet lze již jen obdivovat úchvatnou kameru a přát si, aby to skončilo.

Dokument z něhož se něco dozvíte, zároveň se u něj skvěle pobavíte a pokocháte. Chápu, že někomu připadá dokument o módě již automaticky povrchní. Můžete se na něj ale dívat s nadhledem, trošku si z šíleného světa módy utahovat, tak jak činí místy i samotná autorka snímku. Já osobně se musím přiznat, že jsem možná častěji záviděla, než si utahovala. A v závěru, když si autorka může sama obléci jeden z modelů haute couture, jsem měla husí kůži. A hlavně mně někdo konečně vysvětlil, co se děje s těmi bláznivými nenositelnými modely, které se na přehlídkách objevují!

To, že to nedává smysl, přece automaticky neznamená, že je to dobré

Skvělé, skvělé choreografie... i když film dává z tanců a písní zprvu jen po troškách ochutnávat, tak závěrečné vystoupení se rozhodně vyšplhalo na přední příčku mého osobního tanečního žebříčku. Příběh má mou oblíbenou tragikomedičnost- vtipný scénář, přesto ukazuje dobu krize a zničené lidské osobnosti... Možná vám připadá, že je stejný jako dalších sto backstage muzikálů, ale právě tenhle určil jak těch dalších sto bude vypadat a já to z něj cítím- kvalitu, čerstvost, jistotu...

Já tomu tu hvězdu dám musím, protože je to natolik brutální záležitost, že jsi ji ani nedovedla vypnout. Vlastně to bylo tak strašné, až mě to bavilo.

Měla jsem od Atlasu mraků veliká očekávání, která se nenaplnila. O to přísněji pak možná hodnotím. Myslela jsem, že jdu na takový ten film, po kterém až opustím sál, budu nový člověk. Že nám ukáže novou možnost, jak vnímat nějaký systém našich životů (tak se podle mě Atlas mraků prezentuje). Nevím, jestli jsem si to v tom jen nedokázala najít, ale nějaké obří pojítko lásky a nenávisti na Zemi jsem neobjevila. Zároveň všechny příběhy této filmové skládačky mně nepřipadají ničím extrémně originální, spíš jsou všechny dost cliché. A i to, že je tam postav a jejich vyprávění tolik, tak jsem se do toho nedokázala pořádně položit, vcítit a prožít si to. Přesto, i když to nechápu, tři hodiny utekly jako voda a když nic jiného, rozhodně se na to dobře kouká a člověk se pobaví. A také je tu ta zatracená pravda, že bojovat za dobro a svobodu se musí.