Desiree

Míváš barevné sny? Někdy tak bizardní, že sám nechápeš, jak se to v té Tvé hlavě vlastně mohlo zrodit? Cesta do fantazie je ( stejně jako třeba "švankmajerova" Alenka ) dokonalé zobrazení tajemných lidských snů. Velmi obdivuji tvůrce scénáře. Mít takový sen je jistě velmi inspirativní, ale jak ho, sakra, tak věrohodně dostal na papír, potažmo na plátno. Já ho většinou zapomenu dříve, než vypnu ten hrozný drnčivý zvuk, který mou cestu po fantazii právě přerušil...

Je to jednoduchý film o lásce, o úctě k rodině, o smrti, o tradicích, které jsou dnes spíš jen pro pamětníky. Film je pěkně po asijsku srdceryvně zkomponovaný a krásný. Plný symboliky, touhy, nádherných barevných kontrastů. Hudba s jednoduchým motivem se postará o to, že Vám je najednou tak smutno, že je dobré mít na blízku nějakého gentlemana, který Vám podá kapesník, nebo nabídne alespoň svůj rukáv...

Nepamatuji se, kdy mě naposledy nějaký film takhle pohltil. Vážně silný zážitek. Mráz a ježení chloupků na těle. fantastický... brrrr.

Nic pro intelektuály, ale jen hlupák může říci, že je to film na jednu hvězdu, neb je to film, který naopak mezi ostatními novodobými komediemi tohoto typu ostře vyniká, a to proto, že je opravdu vtipný! A hereckým výkonům není co vytknout. Je to ve svižném tempu a je to prostě zábavné, odlehčující dílko, na které se dobře dívá, a ačkoli botičky a kabelčičky také nepatří mezi mé vášně, nemůžu tento film podhodnotit pouze pro jeho námět.

Vcelku dobře odvedená filmařská práce a silně přehrávané herecké výkony hold k Pasolinimu patří. Líbí se mi lechtivé, ne-li přímo vzrušující filmy, a nevím jestli se mám stydět, když prozradím, že mne příjemně lechtalo v podbřišku při sledování Dekameronu. Nebylo to ovšem způsobeno přitažlivostí ani jednoho z těch zajímavých komparsistů (opravdu nevím, zda takoví "fešáci" chodí po italských plenérech, nebo má Pasolini v týmu tak šikovné maskéry), ale bylo to způsobeno tím drsným, nevybíravým způsobem, jakým Pasolini zobrazuje jinak tak báječnou činnost, jakou je sex...a jéje...nějak se červenám, ale to naštěstí nevidíte.

Jedním slovem: Lahůdka.

Jedním slovem perfektní. Nikdy bych nevěřila, že pocítím tak silnou náklonnost k masovému vrahovi. A to do předposledního dílu ani nevíte, že je Dexter vlastně nevinná oběť v zajetí vlastní kruté a příšerné minulosti, která se nám totiž odkrývá až ve finále. A tak dává vyniknout úžasnému, dynamickému, propracovanému a rafinovanému scénáři. Zvláštní pochvalu si zaslouží civilní ztvárnění a osobitost jednotlivých postav, zejména pak nevlastní Dextrova sestra "Deb". Ta je podle mně snad nejvěrohodnější postava, a policista vůbec. Její neomalené a snad až "kobylí" vystupování je vážně přesvědčivé, ono k téměř dvou metrové (čistě dle odhadu) slečince, vyrůstající v drsném rodinném prostředi, se totiž snad ani jiné chování nehodí. Skouknuto jedním dechem, asi bych těžko snášela týdenní mezery mezi jednotlivými díly.

Mám ráda filmy z kouzelně obyčejného, drsného a krutě realistického prostředí. ( Ve kterém trávím čas většinou jen při sledování filmů režiséra Bohdana Slámy, a nebo na "nepodařeném" výletu.)

Film, který zahřeje nějaké to opuštěné, nebo láskou ztrápené srdíčko. Příjemná a únosná romantika. Skvělé herecké výkony. Idealní pro sledování s rodiči, nebo podobnými puritány ;-)

Zvláštní, ale věrohodnější, a více bližšší je mému srdci díl druhý. Ale tohle si 4 hvězdičky rozhodně zaslouží.