Ulmos

Námět, z kterého by leckterý průměrný rutinér vytěžil maximálně akční béčko, dotahuje Ritchie do výšin, jaké by člověk ani nečekal. Ochutnávka filmové magie, kde si všechno sedne v absolutním souladu, od precizních hereckých výkonů, přes nádhernou kameru, omamnou hudbu, až po brilantní režii s naprosto nekřesťanskou (nebo spíš neislámskou) napínavostí. A ve finále i s velmi nečekaným, nicméně drásajícím a nadčasovým přesahem. „Splaťte své dluhy.“

Poctivé a hutné drama, rozehrané na minimálním prostoru s maximální osudovostí. Šest postav, které nejsou stereotypně rozděleny na dobro a zlo, stydí se za své chování a cítí se provinile. Škoda, že jen postava Thomase působí poněkud nedotaženě. Každopádně ve finále ani jedno oko nezůstalo suché a Brendan Fraser si pro toho Oscara zkrátka musí dojít, i kdyby mu to při ceremoniálu mělo trvat stejně dlouho, jako hlavní postavě snímku. "Potřebuji vědět, že jsem udělal v životě alespoň jednu věc správně."

Filmový opus, jehož stopáž oplývající tématem vážné hudby by mohla leckoho odradit. Nicméně by se ochudil o nekompromisní charakterovou studii podepřenou fascinujícím rozborem komplexních témat jako jsou posedlost, moc, identita, vášeň či pokrytectví. Můžeme oddělit dílo od autora? Lze v umění moralizovat a soudit? „Čas je to nejdůležitější, základní část interpretace. Beze mne nezačnete. Já začínám odpočet.“

Nebešťan Cameron se po dlouhé době vrací na Pandoru, aby znovu svým božským dotekem oživil tuto nejnádhernější planetu v celém vesmíru, znovu ohromil famózním vizuálem, znovu povyprávěl příběh o krutosti a hamižnosti lidského pokolení... a znovu s tím zboří všechna kina světa. Právoplatně. Ať žije král!