borboleta

Po každém díle je mi trochu fyzicky špatně, a po téhle epizodě jsem se dokonce během noci budila a kontrolovala stav kůže mého spícího přítele. Děsivé. A taky brutálně dobré.

Dukla 61 a Černé zlato (doporučuji vidět v tomto pořadí) shlédnuté v jednom týdnu ve člověku zanechají skutečně silné pocity. Mám teď o čem přemýšlet.

Není to jen o hokeji, je v tom toho mnohem víc... a já u toho normálně brečela.

Asi musíte být také trochu mimoň, aby vás bavilo dívat se hoďku a půl na tyto dva mimoně. Alespoň tak si vysvětluji to, jak je zde film podhodnocen. Jejich divnost je podtžena ještě tím, že nikdo jiný ve filmu nemluví a ani na ně moc nereaguje, a vy pak můžete líp procítit, jaké je to být exot a jak funguje svět kolem vás bez vás a vy jste maximálně pozorovatel. Rozhodně to není žádná klasická romantická komedie, dokonce pochybuju o tom že to vůbec komedie je, protože místo záchvatů smíchu jsem se spíš jen trpce usmívala, nicméně já jsem byla spokojená a čtyři hvězdičky tomu bez obav dám. A to nejen za nejlepší sexuální scénu, kterou jsem za poslední roky viděla.

Vlastně úplně nevím, proč tohle vlastně někdo točil, proč bychom to měli my vidět?

Krobot jede v pomalém tempu sobě vlastním, trefuje se stručnými dialogy do přesně načasovaných okamžiků a pozvedá obočí. Točí film hlavně pro svoji vlastní radost a nesnaží se zavděčit divákovi. Někdo je z toho nadšený, jiný neví, co si má myslet a třetí je unuděný a zničený. Já patřím do té první skupiny, je to film pro mě, ale chápu i ty ostatní, proč se jim nelíbí.

O příšerném přízvuku postav už toho bylo řečeno dost, tak v tom nebudu dál pokračovat. Stejně tak nehodlám rozebírat, že kdyby se do filmu nalilo víc peněz, tak by všechny ty pičičandy okolo (třeba sníh v úvodní scéně) mohly vypadat malinko věrněji. Hlavní ale je, že to je opravdu dobrý film a to nejenom proto, že je o tom, o čem je. Příběh Anthropoidu známe všichni (a kdo náhodou ne, ten by se měl jít na něj hned podívat), takže dopředu víme, že a jak všichni na konci umřou. Přesto ale když na to dojde, tak se člověku chce brečet a chce se mu brečet ještě dlouho potom. I ta stísněná atmosféra strachu a nevyhnutelného konce, která je přítomna skoro celou dobu, je přímo nakažlivá. Pomáhá tomu i nápadně úsporné používání hudby a úplně na konci vlastně i normálních zvuků. Parašutisté tu jsou vykreslení, jako lidé z masa a kostí, kteří se taky někdy bojí, pochybují a mají záchvaty paniky, ale to jim nebrání být hrdinové. Někde jsem četla, že ve filmu Heydricha zabili moc brzo, jinde zase, že moc pozdě... já bych řekla, že ho zabili akorát v tu pravou chvíli, aby přípravy na akci i boj v kostele trvaly tak akorát správně dlouho. Herci hrají skvěle, obzvlášť Cillian Murphy a jeho čeští kolegové v čele s Alenou Mihulovou a Ondřejem Malým. Ten se zde objeví sice jen na pár vteřin, ale takovým způsobem, že vám to vezme dech. Jen by se mi u takového filmu líbila větší návštěvnost.

Od východoasijského filmu se očekává určitá dávka divnosti. To pak člověk nemůže být překvapený, když na tu divnost (a lehkou úchylnost) skutečně dojde. Příběh je ale promyšlený a lokace a výprava jsou obzvlášť krásné. Občas jsem měla tendence dívat se na to jen jako na jednotlivé obrazy a ne jako na film. Navíc je příjemně osvěžen nepříliš četnými, ale o to vtipnějšími momenty. Obávám se ale, že nejvíc a na opravdu hodně dlouho si budu pamatovat erotické scény, které jsou natočeny tak otevřeně, popisně a dlouze, že jsem si u toho připadla, jako na školení o lesbickém sexu. Tohle jsem skutečně tak podrobně vidět nepotřebovala a nepříjemný pocit divnosti tím byl ještě umocněn. Kdyby se sexuální pasáže trochu prostříhaly, hned by se film zkrátil o půl hodinu a to by mu jen pomohlo, na konci už je fakt docela dlouhý. Těžko hodnotit hvězdičkami, nakonec ale dávám 3,5.

Škoda, že první díl se musí tak trochu přetrpět, ale pak začíná jízda, která graduje až do opravdu strhujícímu čtvrtého dílu. Přemýšlím jen, jestli bych se na celou sérii neměla podívat znova, protože děj a vztahy mezi jednotlivými postavami a jejich motivace jsou docela komplikované. Mimořádně mě zaujala propracovaná psychologie jednotlivých postav, hudba, někdy odvážné lokace (zejména policejní budova v kontrastu se zasedací místností akademického senátu) a třešničkou na dortu je velice povedená grafika titulků.

Pro Sirotčinec platí to samé, co pro Temné stíny - je zde hromada skvělých a vyloženě kouzelných nápadů, detailů a jednotlivých scén, jako celek to ale bohužel nedrží dohromady. Užila jsem si to jako šňůru barevných nápaditých klipů, příběh mě ale zklamal, ten tu moc nefunguje.