tchempi

Po první rozjezdové epizodě nebudu hodnotit, ale musím se pozastavit nad castingovým úletem desetiletí. Koho, proboha, napadlo obsadit do filmu Katarziu? Vždyť ta holka vůbec neumí hrát. Bylo to trapné, toporné, pod úrovní leckterých ochotníků.

Jediný člen štábu, který si za toto „dílo“ zaslouží plat, je kameraman. Scénář očividně žádný neexistoval, a protože skupina herců a neherců neovládá ani improvizaci, tak jen pronáší plané floskule. Dá se to přežít jen s vypnutým zvukem, pokud to necháte běžet jako spořič obrazovky.

Portrét holky, která bez uzardění roztáhla nohy pokaždé, když jí to pomohlo nakopnout kariéru nebo zachránit kejhák. Portrét holky, která si kvůli své sebestřednosti, potměšilosti a vychcanosti natloukla svůj hezký frňák. A taky portrét stařeny-alkoholičky. Dobré natočený portrét.

Typicky Vaughnovská je až poslední čtvrthodina na stolové hoře. Té ale bohužel předchází dvě hodiny dramat, traumat, nezáživných plků bez špetky humoru. Sakra, kam se poděla hravost a vtip prvního Kingsmena?

Brňáci smysl pro humor mají, to jo. Nikdo jiný by si šestimetrový ebenový penis v centru neztopořil. Ovšem v tomto seriálu se žádná z forem humoru nevyskytuje.

Fila je megakokot. To jsem si řekl v 90. letech při čtení jeho prvních recenzí v časopise Cinema. Při psaní nadužíval cizí termity, texty byly arogantní, povýšenecké, ale především se nedaly číst. Po žurnalistické stránce to byla špatně odvedená práce, neumětelství, zmetek. Nechápu, že někdo tomuto diletantovi věnoval dokumentární snímek, ale svým způsobem jsem za něj vděčný. Utvrdil mě v tom, že můj prvotní instinkt byl správný. Fila je megakokot.

Absolvoval jsem kontrolu z berňáku, návštěvu proktologa a na veterině mi uspali psa... a všude jsem zažil více srandy, než při sledování tohoto paskvilu.

Kluci mají penis a holky vagínu, pravil pravdivě předškolák z kindergarten. A pokud si kluk nechá penis ufiknout, zákonitě mu muselo jebnout, a není divu, že pak točí filmy jako je tento.

Až se stydím, jak moc mě bavily kreativní a vtipné způsoby zabíjení. První čtvrtina je celkově famózní, až zamrzí, že pak tvůrci přestali brát experimentální drogy a trochu sundali nohu z plynu.

Aby si divák film užil, musí přijmout pravidla hry. Např. akceptovat, že štáb neangažoval skriptku, takže návaznost některých scén, chovaní postav nebo jejich vzezření nedává vzhledem ke dříve viděnému smysl. Nebo že režisér + kameraman záměrně ignorují audiovizuální pravidla (např. zlatý řez). A pokud divák přistoupí na to, že se ve filmu pravidelně střídají nudné artové scény s WFT momenty a pasážemi tak trapnými, až jsou k smíchu, pak se dostaví kýžený filmový zážitek.