robbez

Film se dost těžko hodnotí, protože příliš neodpovídá tradičním schématům. Na první (a možná i na další) pohled působí jako bizarní fantasmagorie, kde se příběh ústřední dvojice propojuje s "tajemnými" aspekty "velkých" dějin a alchymistickými postupy. Právě odkazy na alchymii jsou ale docela zajímavé a občas se objeví nějaká originální úvaha či myšlenka - jako například: Lepší je lhát živému než říkat pravdu mrtvému.

Makrokosmos a mikrokosmos, andělo-člověk, blesky, ovce a smrt, dvě různé ženy, vyprahlá krajina, hubení brouků v bizardních skafandrech...podivně namíchaný koktejl, z něhož mám hodně smíšené pocity. Myslím, že Medem tu na jeden film honil až příliš mnoho zajíců a kanců zároveň. Občas jsem si říkal, bože, to je slátanina, ale pak mě to zase nějak nevysvětlitelně vtáhlo...Za nejlepší považuju tak asi posledních dvacet minut filmu. Anděl se oddělí od Angela a zůstane s Angelou zatímco Angel odjede s Mari.

Film dobře ukazuje zákulisí a praktiky (nejen) americké politiky. Nixon se stal zosobněním a symbolem špinavé politiky, přestože v zásadě nebyl nijak výrazně zkaženější než ostatní politici a choval se vlastně jen podle běžných pravidel systému, jehož byl součástí. Obraz politika utváří média a často iracionální obliba či neobliba lidu. Zatímco "krasavec" Kennedy se stal miláčkem Ameriky, Nixon naopak ztělesněním všeho zla. Anthony Hopkins jako obvykle svou roli zahrál skvěle. Vzhledem k neustálému střídání časových rovin je ovšem docela obtížné se v ději a situacích zorientovat. Sledování je taky docela náročné na pozornost, protože prakticky neustále někdo mluví. Občas film přechází až téměř k dokumentární poloze, což podtrhuje i použití reálných filmových záběrů.

Je to velmi citlivý a dojemný film o tom, že i obyčejný život může být velkým dílem. Čas běží a realita mění naše původní představy a přání. Asi každý učitel by chtěl být jako Holland a mnoho studentů by si přálo mít takového učitele.

Panoptikum tragikomických postaviček, které se (většinou) opakovaně scházejí v jedné trafice a žvaní spolu o všem a o ničem asi celkem dobře ilustruje multikulturní a chaotický charakter Brooklynu. Film mě ale nijak výrazně neoslovil, nepobavil a nedal mi ani žádnou silnou emoci nebo myšlenku.

V Lisabonu jsem nikdy nebyl, ale teď mám chuť se tam podívat. Podle mě jeden z nejhezčích Wendersových filmů. Koláž poetických obrazů a zvuků + úvahy o smyslu filmu, umění a vnímání světa. Méně depresivní melancholie a více magického okouzlení (možná i vlivem jižanského prostředí) než je u Wenderse zvykem.

Eskymáci, létající ryby, podívín, který pečuje o ryby v New Yorku, strýček, který v Arizoně prodává kadilaky.

Úžasně silný a působivý film. Dojímá k slzám, ale zároveň působí uvěřitelně a přesvědčivě. Lewis si uvědomí svou lásku k Joy až v okamžiku, kdy ví, že o ni brzy přijde. S o to větší silou tu krátkou chvíli prožívá a láska mění i jeho samotného. Smrt milované bytosti pak pochopitelně vnímá jako absolutní ztrátu a jeho univerzitní kolegové mu už příliš nerozumí. Oni totiž nikdy nic tak silného, hlubokého a intenzivního zřejmě nezažili. Opravdu se těžko chápe smysl bolesti a utrpení. Docela mrazivě zní, když Lewis říká: Co když je utrpení pouze utrpení a žádný smysl nemá? Nebo jsme pokusné krysy v laboratoři, kde bůh provádí vivisekci?

V podstatě velmi smutný a dojemný příběh o někom, kdo nemá svůj vlastní život. Anthony Hopkins skvěle ztvárnil majordoma, jehož smyslem existence je sloužit ostatním. Aby v tom byl dokonalý, zakáže si myslet a cítit. Zkrátka dobrý sluha, ale žádný člověk. Vynikající film i herecké výkony.

To nejlepší z filmu je spíše odvarem z předchozího Nebe nad Berlínem. Tentokrát i druhý z andělů zatouží být člověkem, ale nějak podivně se v tom životě plácá. Samotný příběh je dost bizarní a nesourodá slátanina andělů a andělky Nastassji, artistů a trapných mafiánů. A do toho tenhle Gorbačov, Lou Reed a pokušitel Dafoe. Nakonec to vypadá, že padouch nebo hrdina jsou všichni jedna rodina. Pořád to má něco do sebe, ale "Nebe" už to není. Dvakrát do téže řeky prostě nevstoupíš.