Dan

Změť všeho možného, která nedává příliš smyslu. To by samozřejmě nevadilo, pokud by se bylo čemu zasmát. Ale vtipné hlášky a dobré akce se nesou ve stejném duchu jako erotické scény: vždy při nich jeden usne dříve, než k něčemu dojde...

Slasti a strasti života teroristy za studené války. Tedy především ty strasti spojené s odkouzlením a poznáním toho, že teroristé jsou často jen prostí žoldáci ve službách vrkavých politických režimů... (Mimochodem, už jste viděli prosincovou Vídeň s krásně zelenými listy? :p )

Příjemný atmosférický snímek o touhách, snech, nadějích, kompromisech a dilematech.

Tak trošku psycho únos naruby.

Tak, pohádkový příběh bychom měli. A co víc? Pak už nic... Dobře se můžou pobavit děti, protože je to zelená trojrozměrná pohádka. I důchodci by si mohli přijít na své a zamáčkout slzu nad pravou láskou, kterou před lety ztratili. Jen pro nás náročnivce požadující mnohovrstevnanou zábavu tam toho příliš nebylo... škoda :(

Tak trošku hra. Tak trošku tragédie. Tak dost ze života. Vztah(y). Osobnosti. Těžké hledání sebe, toho druhého a co to znamená být spolu...

Příběh nevyužitý a prázdný asi jako starý kouzelník...

Nakolik odráží naše fotografická práce to, co je okolo nás? A nakolik jsou snímky svědectvím o tom, co je v nás? Co jsou ještě věci, které jsme schopni znáznornit? A kde už nám foťák z ruky vypadne? Ne, války už mám plné zuby... až se vrátím, budu fotit kusy nablýskaných hadrů...

Samota. Touha po naplňujících vztazích. Neschopnost dostat se z vlastní ulity. Lhaní si do vlastní kapsy. Přetvářka ve vztahu k okolí. Prázdnota. Rozvíjející se sexuální perverze. A jinak vlastně nic...

Štěstí... co je to štěstí? A jak je vůbec hledat, když jsem byl celý život nešťastný - stejně jako můj děd a praděd? Z úchvatných hlášek snad jen "Když mužik zamře, kdo bude živit Rus?" :p (Film jsem shlédl v Paříži doprovázený elektronickou hudbou, kterou složil Sébastien Gaxie. Zajímavé propojení, ale na můj vkus možná příliš moderní. Dal bych přednost rozkřápanému klavíru po celou dobu - nejen v osamocených okamžicích...(K Pařížskému provedení musím ještě doplnit skutečnost, že ačkoliv shlédlo tento film pouze několik málo jednotlivců z řad ČSFD, ve Francii je mimořádně populární, a to především díky propagaci, kterou Medvedkinovi učinil Chris Marker.))