Gertruda.W

Nedaří se mi vžít do role Američana pátrajícího po svém dědečkovi v krásné a pohostinné Kodani. Dokážu se vžít do jeho traumat z dětství. Ale tenhle kluk, co některé věci prostě nemusí řešit, co nemá problém se domluvit, protože jeho mateřštinou je angličtina, co nemá problém v Kodani bydlet v hotelu, chodit do restaurací, barů a klubů, cestovat (pravda občas na kole), prostě neřešit tyhle existenční problémy a může se tak plně soustředit na „ponoření“ do komplikovaných vztahů s chybějícím otcem, nikdy nepoznaným dědou, spolu se soukmenovci stejně omeznými v jejich rozhledu, to nedávám. Je to mimo mě. Spíš se mi zvedá adrenalin (nebo žaludek?), nad rozmazleností této generace z tohoto „západního“ světa. A ten soundtrack? Ještě že vím, že existuje jiná hudba, než tenhle skuhrající, ufňukaný sound.

Vůbec nejde o pátrání po potenciálním vrahovi a už vůbec ne o pochybnosti o smyslu víry, jak se píše v obsahu filmu. Ve filmu Kalvárie jen sledujeme týdenní putování životem jednoho spravedlivého, na kterého jeho bližní nakládají hříchy své a celého světa a jeho cesta nevyhnutelně směřuje k vrcholu křížové cesty. Je jen otázkou, zda v sobě tato oběť skrývá spásu, která je smyslem pravé kalvárie.

Mike Leigh natočil „tvrdou třídní kritiku“ a naši diváci to tak nevidí. Místo toho usuzují, že se jedná o „příjemný“ film „o životě, jaký je“, „poklidný film ze života“, „o obyčejných věcech, které se stávají obyčejným lidem“ atd. Jenže on to není problém diváka, ale společnosti, ve které žijeme. Pokud by náš divák žil více na západ a na sever, nejspíš by film chápal jinak. Srovnejme si bídu střední třídy u nás a tam, a pak se nedivme, vždyť my vlastně nevíme, co je to třídní kritika ani v životě, ani ve filmu.

Režisérka se jistě snažila a práce herců je toho důkazem. Jinak je to bída, především scenáristická. Muži jsou v tomto snímku děsiví a ano, můžou za všechno. Je to jejich vina, jejich veliká vina. Zbytečné, prázdné scény i hudba. Čekala jsem, kdy už to skončí. Nervózní kamera spolu s nervní novinářkou, pracující na svém velkém článku, který snad ani nemá cenu psát. Stále někam přechází a nevíme proč. Proč je taková bezkrevná?Všichni jsou jako loutky pohybující se bezúčelově odněkud nikam. Celkově je to plné otázek, ovšem v tomto filmu mě neinspirují k hledání odpovědí. Divné.

Už teď po prvním zhlédnutí vím, že toto je jeden z mých nejzásadnějších filmů. Je to velmi osobní. Takže nezávisle. Pohled na svět skrze zkušenost hlavní protagonistky Marieke, která ztratila svého milovaného otce ve svých 8 letech. Žije a pracuje svůj obyčejný život. Bojuje každý den, svou každodennost má vydřenou. Žije sama se svou matkou, která si po smrti svého muže už nehledala jiného. Pracuje v továrně na čokoládové pralinky. Miluje staré muže. Je sama jak jen to jde. Má přátele, má rodinu, má milence, ale je sama. To je vše. Režisérka a nejspíš i scénáristka dokonale vystihla psychologii hlavní hrdinky. Vykreslila atmosféru každodennosti, která je ale přitom výjimečná nebo přesněji jedinečná. Na vše je vlastně člověk sám. Jen by měl vědět, že tím ovlivňuje i lidi kolem sebe. Ať chce a nebo ne. Nádherný film.

Ano, působivý případ to je. Je důležité bojovat za práva, za spravedlnost a pravdu. Fandím tomu, přeji si, aby to dobře dopadlo. Ovšem v tomto filmu je to šablonovité, vykonstruované, nevěrohodné, nesympatické. Škoda. Řekla bych spíš promarněný případ.

Velmi elegantní způsob, jak se vyrovnat s nespravedlností a sdělit svou pravdu. Pro mě jeden z těch lepších českých filmů poslední doby, což je opravdová výjimka. Režisérka navázala na svou řadu nelichotivých portrétů cílevědomých žen schopných všeho. Bavila jsem se i přes některé trapné rádoby vtipné scény, jejichž absence by byla pro film přínosem. Karel Roden je vynikající, jeho obsazení výborné. Výběr herců celkově velmi dobrý s jednou výhradou – Marie Málková, hraje dobře, ale typově k té mrše až tak nesedí. Ale co, však bestie můžou být i napohled krásné naivky. Stejně jako extrovertní nesnesitelní sprosťáci mohou být vlastně docela křehcí galantní géniové, že?

Filmařský průser. Vyhozené peníze. Ostuda bývalé filmařky a jejích kolegů. Ostuda firem utrácejících za PP. Naprosto nezajímavá, nudná a nehumorná reklama. Delší a trapnější reklamní spot jsem v životě neviděla. Jsou peníze opravdu všechno? Kurva hoši gutntag.

Ten film má něco do sebe. Není to úplně podle mého gusta, ale potvrzuje mé podezření, že tito lidé nové doby pod vší tou dokonalou fasádou, vysokým sebevědomím, finančně zabezpečení a vybavení high technologiemi, v mnoha případech jen skrývají křehkého, zranitelného, neklidného a velmi osamoceného člověka.

Dá se celý život člověka s jeho vnitřními démony, neklidem a zasutou minulostí zpodobnit v 95 minutách filmu pomocí statických záběrů kamery umístěné v interiéru auta? Ano. A je to drama jak má být. Velmi působivé také díky skvělému scénáři, dialogům a představiteli hlavního hrdiny Mikaelovi Persbrandtovi. Jedinečný film. Dánský režisér a scénárista Simon Staho mě nepřestává překvapovat.