Gertruda.W

Film o lásce, přátelství, úskalí nevěry a hledání štěstí. Je to upřímné, sympatické, ke konci dost bláznivé, ale celkově skvělé.

Dánské drama/komedie - Jensen, Mikkelsen, Kaas, Bro. Čekala jsem, že to bude dobré, ale toto! Vynikající černo černé, myslím, že nejlepší černá komedie co jsem viděla. Nevěřila bych, komu budu ve filmu fandit! Ujetí, zakomplexovaní týpci, co dělají hrozné věci nevinným lidem! To jo, ale nezažili jste taky, že jde život tak trochu mimo vás, že to nemůžete zastavit? Zbývá jen se s tím nějak srovnat, po svém. Mám pro ně prostě pochopení. Zábavné od začátku až do konce. Výtvarná stránka filmu, herci, dialogy, hudba – výborné. Pokud ovšem postrádáte smysl pro humor, zvlášť ten černý, varuji vás, nedívejte se!

Představte si, jak se bude chovat naše „smetánka“ když půjde do tuhého. Jak budou balit, jak se budou chovat ti služebníci kolem. Pokud to chcete vidět v barvách, podívejte se na Sbohem, královno. Přesně vystižené charaktery a vztahy mezi lidmi vládnoucími, uzavřenými v pocitu neomezených možností, věčné moci, bohatství a slávy a jejich přisluhovačů, lokajů (kolik z nich si svých pánů váží či mají odvahu jim ukázat jejich omylnost?). Zasazeno do povedeného dobového kostýmního dramatu. Vidíte nějaké podstatné rozdíly se světem kolem vás? Já ne. Za pozornost stojí dvě hlavní postavy - komorná Léa Seydoux a královna Diana Kruger. Jsou výborné. Na Gabrielle de Polignac v podání Virginie Ledoyen raději zapomenu. Toto se režiséru Jacquotovi povedlo.

Jak pravda a láska zvítězí, ale my nevíme kdy, takže se nám může zdát, že je to naopak. Současné, v historických kulisách a to nádherných moravsko-českých. Náladou opravdu připomíná Amadea. Společné prvky mají tyto filmy i v obsahu. Kurevská nespravedlnost. Ale smrt prostě nemusí být prohra. Jsou věci, které mi ve filmu nesedí. Až příliš počítačově vyumělkované některé scény. Královně zamilovanost bohužel moc nevěřím, spíš jakoby to byl z její strany praktický kalkul. Tak to asi být nemělo. Ovšem nemůžu jinak, než za 5. Za příběh, za to pomalé tempo, výpravu, náladu a za herce a jejich práci (hlavně Følsgaard, Mikkelsen, Dyrholm, Dencik).

Tohle Dánové vůbec nepřehnali. Spíše to přehánějí ti, kteří stále dokola mluví o zneužívání sociálních dávek či kritici solidárního systému. Naprosto otevřeně, veřejně a myslí to vážně. A jsou mezi nimi lidé vlivní, stojící u moci i všemocná média. Není divu, když to někdo vezme do svých ctihodných rukou a vymyslí extrémní zákony, které jsou k údivu ostatních přijaty. Jak to může vypadat v praxi ukazují Dánové ve svém filmu. Dovedete si představit, že by bylo něco takového natočeno u nás? Už jsme trochu zapomněli, co to vlastně je. Myslím, že se tomu říká satira. Za tuhle odvahu pojmenovávat věci pravými jmény (ale samozřejmě nejen za to) Dány obdivuji a asi i miluji.

Válka a její důsledky z pohledu poražených. Emocionálně velmi silný film. Sledovala jsem s pocitem, že nemůžu dýchat. Všichni v tomto středoevropském prostoru máme tuto válečnou zkušenost v genech, proto je to tak silné. Kdo je vlastně oběť a kdo vítěz? Nejsme náhodou všichni poražení? Nádherná je i vizuální stránka filmu, fantastická kamera, herecké výkony, zvlášť u dětských herců obdivuhodné, uvěřitelné, vynikající.

Příběh andělů, působících na zemi. Když pominu to, že role andělů v našem světě se trochu přeceňuje, tak přesto hodnotím film pěti hvězdami. Za atmosféru, za zážitek. Kombinace kamery, záběrů z kterých mám závrať, dialogů, hudby, střídání černobílých a barevných částí. Jak režisér dokázal zhmotnit myšlenky a city. Mimo jiné mi dal pocítit atmosféru Berlína, jak jsem ho jako normalizační dítě nikdy nemohla zažít. A překvapilo mě, že ten vnější svět tam byl stejně špinavý a zanedbaný, jako byl ten svět tady. Ale lidé žijí, milují i tvoří právě proto, že náš život není jen to vnější co je vidět.

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!?

Je to takový holčičí sen pro intelektuálky. (Ale možná i pro muže, co já vím?) Souznění duší, žádná tuctová hollywoodská romantika, žádný sex. Charismatický stárnoucí unavený muž a inteligentní krásná mladá unavená žena se setkají v hotelu uprostřed šíleného japonského velkoměsta. Společnou mají vlastně jen tu nespavost, ale tím setkáním se změní, pocítí, že v tom všem nejsou ztraceni a nejsou sami. Smysl lidského potkávání. Vynikající atmosféra, humor, herci.

Lidé jsou všude na světě stejní, stejné starosti, stejné emoce. Můžete mít domov kdekoliv, bez ohledu na to, jak silné máte rádi kafe. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Můžu ho vidět stále znovu. Je jako dobrá knížka, jak stárnu, vnímám pokaždé trochu jiné detaily.