jitrnic

Film, který by mohl být klasikou či přesněji kultem, ovšem od všeho mu trochu chybí - není ani dost temný, ani vtipný, ani atmosférický, ani filozofický a hlavně není dobře zahraný. Od všeho jsou tu k vidění pouhé letmé náznaky. Oceňuju střídmou romantickou linku a pár povedených triků.

Je to pěkná bramboračka, která nemá pořádnou hlavu ani patu. Obsahuje celkem nepěkné scény násilí, které patří spíš na video. Jsou laciné a zlé. Myšlenka je tu nahozena celkem chvályhodná - tedy, že je lepší odejít poražen se vztyčenou hlavou než zvítězit vychcaným kompromisem, na konci je ovšem poražena těmi správnými americkými hodnotami. Přesto se mi to kupodivu celkem líbilo (asi záleží, jak se na tenhle film vyspíte), někdy do půlky to mělo celkem spád, ve chvílích, kdy to vypadalo, že se film zvrhne v anarchii, jsem se i těšil, co bude dál. Toho se nakonec tvůrci zřejmě zalekli a dokončili film ve velice konvenčním duchu. Moc se mi líbil Jamie Foxx, který celý film táhl (měl toho také podstatně více k hraní než zavilý Gerard Butler). 50%

Nepříliš originální ale příjemný film s několika vtipnými momenty a slušnými hereckými výkony

Neměl jsem ho rád.

Je to prasárna, nehorázný útok na divákovy slzné kanálky. Používá k tomu obvyklé pomůcky - postižení, citově okoralý doktor pookřávající tím víc, čím poznává hloubku lidských duší (nebo tak něco), nějaké ty árie, špetku poezie a kvantum rozumů o lidské sounáležitosti (a o rodině, samozřejmě). Je to ovšem výborně natočeno (neinvenčně ale kvalitně) a zahráno. A pokud nekoukáte na film už dopředu s tím, že vás naštve, bude se vám to patrně líbit, asi budete i dojati, jen budete možná na konci na sebe trošku naštváni, že jste se zase nechali opít cukrátkem.

"Já za to všechno můžu. Půjdu a přiznám se, ať popraví mne." "Já půjdu taky" "A já taky." U této a řady dalších scén jsem pochyboval, zda je film opravdu míněn vážně. Jinak je to skoro výborný film (stejně jako u jiných Verhoevenových filmů je i tady možná o trochu víc nahoty, než by bylo třeba), ale těch hluchých míst bylo na můj vkus příliš. Návaznost mezi některými scénami byla také poněkud podivná.

Doufám, že je Natalie Portman fyzicky i psychicky v pořádku po tomto výkonu, který je bezesporu famózní a díky ní nakonec film hodnotím kladně. Je to opět dost nepříjemné psycho, Aronofsky však svojí režií těžko dokáže překvapit - je to technicky brilantní, ovšem vše již bylo u něj viděno. A co se týče příběhu, stejně jako u Wrestlera mě občas napadlo, co tím chtěl Aronofsky vlastně říct a proč to vůbec natočil. Sečteno podtrženo - je to v podstatě dobrý film, nudit se nebudete, budete se cítit nepříjemně (což je zjevně účel), uvidíte skvělou Natalii. Nečekejte myšlenky, umění ani nové vypravěčské postupy. 70%

On ten film je v podstatě dost špatný, je to takový sled scének, herecké výkony jsou spíše ochotnické (Donutil, Landa), ale přesto ten film byl svého času pro nás naprostým kultem (nenávidim to slovo, ale v tomto případě neznám výstižnější) a dodnes ho citujeme snad nejčastěji ze všech filmů (absolutním vítězem se stává píchání a chlastání Rudolfa Hrušínského ml.). Jinak knižní předloha Miloslava Švandrlíka je absolutní pecka, pokračování vyšla tuším tři, nejlepší z nich je Ještě máme, co jsme chtěli. Doporučuju.

Je to zcela bezduché a velice zábavné

Další nepovedené setkání s Ridley Scottem. Mohlo se točit prakticky bez scénáře, těch pár vět, co ze sebe herci dostanou, mohli klidně vymyslet z fleku, vcelku hvězdné obsazení mi přijde také jako plýtvání kapitálem materiálním i hereckým. V dvouapůlhodinové nepřetržité bitevní vřavě mohli klidně pobíhat o třídu horší (a levnější) herci. Komu takto dlouhé slušně natočené ratatata proložené několika drsnějšími scénami stačí ke spokojenosti, prosím. Ostatní neztrácejte čas.