smrt.ka

Netopýří muž mě nikdy moc nezajímal a když se náhodou v televizi mihl jeho černý plášť, přepínala jsem. Dokud jsem neviděla Burtonovo pojetí obou (ale obzvlášť prvního) filmů. Ponurá atmosféra, kýč a HLAVNĚ Joker! Film nemá tolik zajímavých a tolik zábavných záporáků. ač by si ho zasloužil. Už kvůli Jokerovi (a navrh potom kvůli skutečnosti, že se jedná o poslední Ledgerův snímek) jsem se na film těšila jak malej kluk. Namlsaná příznuvou kritikou nebudu opěvovat skvěle natočené scény, na které jsem byla připravena, ale ráda bych zdůraznila také ty "méně akční", například ty, které se odehrávali na dvou trajektech, převážející vězně, kde se cestující rozhodovali mezi dobrovolnou smrtí a vraždou. Za dokonalého šílence Jokera - Heatha, který bezpochyby předvedl svůj nejlepší výkon, za nadupanou Zimmerovu hudbu, i za nepředvídatelný děj, napětí, smutek i vtip dávám čtyři z pěti.

Škoda, na nového Hřebejka jsem se docela těšila. Námět filmu byl sice zajímavý a nový - ale vtipy nové rozhodně nebyli. Naštěstí tu byl starý nový Polívka a Schmitzer, se kterými bude sranda vždycky. Síla tohoto filmu je ovšem ta jediná myšlenka, kterou film vlastně má a to: "musíme si pomáhat".

Umučení mě překvapivě hluboce zasáhlo, což byl myslím ten těžce dosažitelný účel.

Skvěle natočený dobový film s úžasnými herci, příjmenou atmosferickou hudbou a typicky Eastwoodovským začátkem i koncem. Zápletla se mi po shlédnutí traileru zdála velice zajímavá, scénář byl ovšem ještě mnohem zajímavější, vlastně byl opravdu úžasný. Angelina snad nemohla být přirozenější (resp. působit přirozeněji) a z nejedné scény vytvořila scénu dramatickou, tragickou a zároveň uvěřitelnou. Nebudu dále chválit a popisovat děj. Miluju příběhy a tenhle bych si klidně i ráda přečetla. Ale co se dá dělat, budu muset Výměnu zkouknout brzy znovu.

Ano, jak už bylo řečeno - anglický humor je prostě anglický humor. Velice a vtipné a velice originální scénky. Kde jinde vidíte příběh dvou manželů, kterým přijde návštěva a jejich hlavní starost je dobře je pohostit, přes to, že dojde k vážnému úrazu: "Co se děje? To rizoto je moc suché?" "Ne, ne, ne, jenom jsem... přišel o ruku." (krvavý pahýl končící zápěstím) "Proboha a co zelenina!?"

Tak jsi tady, filme, na úplném vrcholu mých nejoblíbenějších filmů. Viděla jsem tě podruhé a teprve teď jsem schopná k tobě napsat komentář. Tvé postavy jsou blízcí příbuzní postavám z románů Dostojevského. Tvůj příběh je příběh o nás všech. Líčí. Varuje. Směje se. Jsme hlupáci, všichni, víš to sám. Máš v sobě tak málo lásky, jako málo jiných filmů. A přece nám toho o lásce říkáš tolik! Jsi prosycený smrtí a utrpením už od samého začátku do naprostého konce, ale přece dokážeš diváka donutit přemýšlet, místo abys ho jen pořádně zdeptal. Daniel bylo to nejlepší, co tě potkalo; zase jsem neovládala svůj výraz a křenila se a vzdychala a nahlas vše komentovala. Jonny a jeho hudba - to je kapitola sama pro sebe; díky ní je ten film takřka dokonalý. A samozřejmě režie s kamerou. Výborný a tak netradičně pojatý! scénář. Filme, jsi skvělý. Filme, pro mě jsi nejlepším filmem 21. století (kterému, přiznávám se!, nadržuji, protože je to mé "domovské" století. Století zkaženosti, ale ještě ne hniloby).

Na pomezí 3 - 4 hv. Nápad-experiment je o skvělí, jen občas děj trochu drhne. Scénář není úplně nalinkovaný, ale rozhodně bych netvrdila, že je špatný. Spoustu "krásných vět", prima hudba a mimo jiné také vtip. Cate byla skvělá, naopak část s Christianem Balem mě vůbec nebavila. Na Heatha se mi koukalo s lítostí, protože i on se své role zhostil dobře. Richard Gere byl taky fajn a malý černoušek byl teprve hvězda! Škoda, že to tvůrci aspoň o tu čtvrthodinku ještě nezkrátili. "Chcete něco vzkázat vaším fanouškům?" "...Astronaut."

Tak hele, promiňte mi následující výrazy, ale pro mě tenhle film není filmem o etapě života nějakýho zpěváka nějaké čůpr kapely. Joy Division mě nikdy moc nezaujali, nikdy se mi je nechtělo moc poslouchat a tak vůbec - potom přišla kamarádka s dývkem Control a já říkám: "Joy Division? Hm... to asi ne." Nakonec přišel večer, kdy jsem si to dývko pustila a ač u filmů skoro nepláču, tak teď mi tekly slzy proudem. Ne kvůli tomu, že se nějaký člověk zabil, o to tu jde až na nějakém druhém, třetím nebo spíš čtvrtém místě. Přistoupila jsem k tomuto filmu čistě jen jako k "filmu". A mezi tou černou a bílou jsem viděla kluka, jehož pocity a myšlenky jsem intezivně vnímala, ale těžko je předám někomu jinému, řeknu mu: podívej se na film. Ona ta velká deprese nebyla zas až taková prokletost a osud jako spíš chaos, který ve chvilce může přerůst u každého. A to se mi líbilo; nejde o to, že ten člověk byl zpěvák a byl slavnej a byl tohleto, jde o to, že ho milovaly dvě ženy najednou a on si připadal, že si svůj život nezaslouží a kdo si tak někdy nepřipadal? To mě zaujalo nejvíce - to netradiční pojetí biografie - netočíme o hvězdě, točíme o člověku. Lidskost a všechny její krásné i zrůdné stránky. Slzy mi tekly proudem a to také díky vizuální stránce (mám ráda originální citlivou kameru) a Corbijnovy režie, která je skutečně jedinečná, jeho obrazy mi prostě sedí, teď se ukázalo, že nejen ve videoklipech. Jo a Sam byl skvělej, kurva skvělej.

Film, který mohl být podle mého mnohem lepší. Normálně bych dala za tři hvězdy - kvůli ne příliš šťastnému scénáři, příliš krátkých silných scén, občasné nesrozumitelnosti a rádoby zajímavě vystavenému vyprávění, které sice zajímavé bylo, ale nemyslím, že splnilo to, co si předsevzalo, alespoň pro mě ne. On samotný materiál byl skvělý, ale velké přesuny v čase byly vystavené tak nějak, že mi to úplně nesedlo a nakonec se mi příběh tak úplně nesrovnal v jeden celek. Proto si budu z Edith Piaf pamatovat jen jednotlivé scény, střepy, ne film jako takový, který na mě v závěru působí spíš jako takové ledabylé listování ve zpěvaččině deníku. Na druhou stranu nemůžu, ne, prostě nemůžu dát tři hvězdice za film, kde předvedla hlavní představitelka Marion Cotillard něco takového. Z toho se mi křivila tvář tak, jak se mi křiví jen z hereckých špiček. Hudba krásná, měla prostor, tak to má být. Dramatičnost mě bavila. Dialogy mě bavily. Takže dáme čtyři.

Málo Anglie. Ale trochu anglického humoru tam bylo... A jsou to sympaťáci.