Deníček (1)
Došla jsem k závěru, že je lepší si své staré komentáře nečíst...
Protože to pak začnu přepisovat. A hodně... Začalo to třeba filmem Moulin Rouge - pamatuju si docela jasně, že na mě film po shlédnutí neudělal valný dojem. Už ale ani nevím proč. Když jsem si totiž nedávno četla svůj komentář k němu, cítila jsem neodolatelnou chuť ho celý smazat a přepsat.
Je to tím, že prostě dospívám a s tím postupně zraje i můj pohled na určité filmy, a vůbec určité běžné i neobyčejné věci existující na Zemi? Když si přečtu staré komentáře, občas se stane, že pořádně kroutím hlavou. Říkám si: Vždyť to přece nebylo až tak špatný... nebo naopak: Jak se mi tohle vlastně mohlo líbit?
Pravda je vlastně jednoduchá. Člověk se zkrátka mění. Mění vzhled, náladu, postoje a zřejmě může měnit i názory na filmy. Vím to z vlastní zkušenosti. Film, který mě zaujme, se sice ze začátku může jevit jako ten "můj nejoblíbenější", ale postupem času na něj zapomenu. Někdy je to půl roku, někdy týden, a někdy to klidně může být jenom pár hodin.
Důležitá je ale otázka: Kdy je nejlepší film ohodnotit a okomentovat? Dokud ho mám v hlavě a pamatuji si nejvíc věcí? Nebo až po nějakém čase, kdy leží někde v naší paměti a má dost času, aby se stal tím, za co ho nakonec budeme považovat?
Možná že je vážně užitečnější ta druhá možnost - dát 5* jenom těm filmům, na které budeme i po pár měsících vzpomínat jako na jedny z nejlepších v našem životě.
