Benyi

Čekal jsem víc, každopádně poslední povídka je výborná.

Není moc co dodat, jen, že stejně jako to uměl Laurence Olivier to umí i vězňové a bratři Taviani.

Skvělá kamera, scénář a režie, herecké výkony lehučko pokulhávaly, ale závěr filmu skvěle uzavírá tenhle italský majstrštyk o mužském egu a pomíjivém pocitu výjimečnosti u pseudocelebrit, kterou se lidé snaží účastí v různých show získat a napodobit. Italské filmy v Karlových Varech skutečně jedou, po loňských Prvočíslech další pecka.

Tak u tohodle díla jsem si vážně ve Velkým sále lebedil! Po prvotním šoku se rozjede čirá ód na herectví a film (metaforicky i reálně), která si zároveň umí ze sebe udělat srandu. Původně jsem se filmu bál, ale nakonec jsem odcházel spokojený, jako už dlouho ne!

Typická americké komedie posledních let: Steve Carell se pitvoří a dělá idiota jako skoro ve všech svých filmech, občas je to vtipné, občas byste jej nejradši zabili a jindy se člověk stydí za to, že něco podobného vůbec Hollywood vypustil do kin. Příjemně překvapil Paul Rudd, Zach Galifianakis zase vystřihl další roličku pošuka. Potěší David Walliams z Little Britain. Film naštěstí francouzský originál jen párkrát cituje, jinak si jede na vlastní "blbé" vlně a místy je vážně vtipný, jindy neskutečně trapný. Párkrát se režisérovi neskutečně nepovede střih, resp. výběr scén pro závěrečnou verzi filmu, protože postavy slyší něco, co divák sice ví, ale neslyší, zatímco postava, která to s divákem taky neslyšela na danou věc reaguje. Trochu nešikovné. Ale rozhodně lepší než Jeho fotr, to je lotr!

Film je sice jen zkratkou jinak výborné knížky spisovatelky Jhumpy Lahiriové, držitelky Pulitzerovy ceny, ale výkony Irrfana Khana a dalších indických herců pozvedají film od klasické americké mainstreamové produkce k zajímavé sondě do života indického mladíka, rozpolceného mezi svými indickými kořeny a americkou současností. Ani film ani kniha se nesnaží být jednoznačnou výpovědí o imigrantech, ale spíše nabízí postmoderní pohled na tradiční schémata příběhů o imigrantech.

Roztomilý film z produkce Disney, natočený podle skutečné události. S jedním ze členů rodiny Yannových, s jednou z dcer, jsem se setkal, dnes pracuje v bance v Chattanooze a říká, že už si toho naštěstí ze zbídačené Kambodže mnoho nepamatuje. Film samotný nepřináší nic nového, vlastně "jen" popisuje cestu Kambodžanů do USA a začátek nového života až po soutěž mladých Kambodžanek ve školní soutěži ve slabikování. Laskavého humoru plno, kýče trochu taky, ale když si člověk uvědomí, že je příběh skutečný, film bez problému zbaští.

Až do Kvílení jsem neměl v Karlových Varech nikdy potřebu odejít z filmu, ale duu Epstein/Friedman se především díky otřesně doslovnému a kýčovitému převedení Ginsbergovy poemy do animace a díky Francovu pseudoherectví povedlo mě z kina vyštvat už po 15 minutách.