Kvílení

Za prvé: Ginsberg nebyl revolucionář, ani duší, proto se celá jeho práce staví jinam než bych očekávala. Za druhé: je zřejmé, jak dokládá i poslední rozmluva Ginsberga ve filmu, že jeho chápání sebe samého bylo ovlivněno dobou víc, než bylo nutné. Za třetí: i kdybych se nepřiřadila k obhajovačům, že jeho sbírka "Kvílení" byla geniální, byl svým působem geniální on, neb se vzepřel konzervativním tendencím a ukázal na prostor, který do té doby nebyl až tak profláknutý. FILMOVĚ: ty čtyří prolínající se formy mě vážně dostaly a přiznám se, že jsem si film musela párkrát vrátit, abych rozuměla plně tomu spojení obrázků, veršů a vysvětlování významu jeho vlastními slovy. Taky mě neskutečně překvapilo, jak ty čtyři roviny zapadly do sebe, za což asi vděčím filmařům, jejichž první celovečerní počin za to stojí. Franco, budiž ti třikrát sláva, asi by měl možná Ginsberg radost, kdyby tě viděl. (14.01.2011)

Kdybych tento film viděl v devatenácti, kdy jsem četl Howl a ujížděl na románech Kerouaca a všem, co se týkalo Beat Generation, tak bych asi hodnotil pěti hvězdama. Oceňuji velmi dobrý herecký výkon Jamese Franca, obzvláště v pasážích, kde v klubu čte Howl, scény ze soudního přelíčení a suchého konzervativního žalobbce Davida Strathaima. Animované sekvence korespondujícíc s básni táké nebyly špatné. Moc mě nebavilo to interview a flashbacky, které se tím prolínaly. (30.01.2021)

Totální umělecká úchylárna od umělců pro umělce. Umělci Hollywoodu se totiž rozhodli zfilmovat jednu takovou úchylnou básničku z doby, kdy beatníci rozdělovali Ameriku a pojali to dost všelijak. Soudní drama se střídá s béčkovými animovanými scénami a rozhovory s herci. Nějak jsem v tom nenašel nic zajímavýho a když přišla řeč na Molocha, tak jsem měl co dělat, abych to ustál do konce... (22.01.2019)

Okouzlující. Animace básně mě sice zaskočila, tak bych si to asi já určitě nepředstavoval, ale tvůrci asi jo, na což mají právo a to jim neberu. Francovi Ginsberg neuvěřitelně sedl, podoba třeba Petera Orlovského nebo Ferlinghettiho taky seděla, a soud byl neuvěřitelně přesnej. To bych rád vzkázal všem, co tady kritzujou ten soudní proces, že byl vykreslenej příliš jednostranně a se záporným vyzněním pro žalobce: přesně takhle ten soud proběhl, chytrolíni. Závěrečný rozsudek soudce Claytona Hardinga je citován takřka doslova, podobně další výroky, existujou o tom dostupný materiály, knihy, což byste věděli, kdybyste nebyli líní trochu číst (viz dementní komentář Morien a pár dalších, co naštěstí nejsou tak vysoko). Mě film nadchl a litoval jsem jedinýho - že je zoufale krátkej. (A po pročtení dalších komentářů nemůžu nepřidat vzkaz: Kdokoli dal míň jak čtyři hvězdy, tak ví o beatnicích s prominutím úplný hovno, jakkoli se i ohání láskou k nim. To je prostě fakt.) (14.08.2012)

Máme tu první čtení titulní básně autorem, stejným hlasem (samozřejmě s odlišnou intonací) podbarvenou animovanou podobu, soudní líčení s vydavatelem obviněným z šíření obscénní literatury, dva roky později uskutečněný rozhovor s autorem básně a ve formě flashbacků vizualizované jeho vzpomínky. Vše samo o sobě perfektní (hlavně animace a výkon Jamese Franca jsou špičkové), ale střídání těchto pasáží se spíš ruší než umocňuje. Nemá to rytmus té básně ani její buřičství. Vznikl film o literárním dílu, ale jakoby k němu autoři nenašli klíč. (07.02.2011)