Bakhita

Pro mě jeden z nejsilnějších filmů vůbec. Ve Fatou Kine Boye ožívá na plátně Bakhita, chudá otrokyně, týraná, opovrhovaná, daleko od domova, jejímiž jedinými zbraněmi jsou pokora a úsměv. Přestože se děj filmu lehce odchyluje od skutečného příběhu, myslím, že svatou Bakhitu vykresluje věrohodně a hlavně tak, že diváka její příběh osloví. Film ubíhá v pomalém tempu, nenabízí příliš mnoho akce, ale naopak dává divákovi příležitost přemýšlet nad životem této nenápadné světice.

Přestože nejsem žádný extrémní fanda Star Wars, tenhle seriál mě naprosto rozsekává. Díky krátké stopáži jsou videa nabitá vtipy od začátku do konce. Je sice pravda, že kvalita jednotlivých dílů je značně kolísavá, ale i ty průměrné díly jsou stále ještě dost nad průměrem průměrně vtipného videa, a ty lepší jsou vážně pecka.

Musím říct, že u mě u tohoto filmu naprosto převážil dojem ze samotného příběhu nad dojmem z filmu po jeho kvalitativní stránce. Pro člověka, který prožil celý život ve svobodě, je život v Dominikánské republice v 50. letech něčím vzdáleným, ještě o trochu víc než období normalizace u nás. Ale ať už je řeč o jakémkoliv totalitním režimu, ti, kdo proti němu bojovali, by neměli být zapomenuti. Zpět k filmu, průlet životem Minervy Mirabal (Michelle Rodriguez) mi naprosto vyhovoval, protože jsem mohla vnímat atmosféru Trujlliho vlády v průběhu mnoha let, ne jen v posledních pár týdnech (které by pak mohly vypadat jako náhlé hnutí mysli pár šílenců). Musím říct, že většině scén se dařilo budit tu správnou atmosféru, tyranie a strach, ale také ty obyčejnější chvíle života. A přestože závěrečná scéna příběhu nasadila ten správný konec, ocenila jsem i dovětek ze současnosti, protože mě donutil vzpomenout si o to důrazněji, že si mám vážit naší svobody.