Idoviren

Cloverfield má něco, co ostatní filmy nemají. A mně se ty odlišnosti natolik líbily, že je nemůžu kritizovat. V Cloverfield najdete postavy, které drží při sobě. Nesnaží se jeden druhého podrazit a nejsou podkládané podle charakterových šablon. Jako jednotná družina se (možná nelogicky) pokouší o záchranu někoho jiného, i když to znamená, vrátit se do nejvíc ohrožené části města. Dál vám Cloverfield nic, ale vůbec nic nevysvětlí. Nechá vás přemýšlet, dumat a soustředěně zírat. Navíc má kameru v ruce někdo, kdo v ní nemá třas, takže je toho docela dost vidět. A jako poslední důvod, film vůbec nedopadne tak jak si přejete. Možná by tahle skutečnost měla srážet body dolů, ale mě se ta nepředvídatelnost líbila.

Já zbožňuju Andyho Serkise (z Pána prstenů a z Burke and Hare) a Reece Shearsmitha (jako skvělého knihovníka z Psychoville). A tak jsem doufala, že by to mohlo být skvělé. Dát ty dva dohromady je jako dát si na lívance s jahodama trochu javorového sirupu. Nebo taková byla aspoň moje představa. Jenže ti dva si nejsou v The Cottage rovnocenní a vtipy jsou postavené na tom, že jeden uráží toho druhého. Film to mohl být parádní, ale není. Nevím jestli mu chybí lepší atmosféra, propracovanější vrahoun, víc vtipů (víc jako ten s kuklou) nebo víc jahod. Pro mě průměr, ale je ho škoda.

Perfektně animovaný svět odpadků, animace dokonalá v celé své špíně. Něco jako labutí píseň pro přestárlého a dosluhujícího robota, který ale jednou najde kytku a tím odstartuje svá roztomilá dobrodružství napříč prostorem i časem. Parádní pohádka se sympatickým hlavním hrdinou a dobrým příběhem. Přiznám se, doposud mě ze všech verzí budoucnosti nejvíc děsila ta se zombie apokalypsou, ale jestli mám skončit jako megacvalda se zakrnělýma nohama na vznášedlo-lehátku, na lodi s ostatvníma vznášejícíma se tlusťochama, to radši začnu jíst lidské mozky a slintat si na triko.

Žila jsem v přesvědčení, že Jekyll a Hyde se zahrát nedá. Pak přišel James Nesbitt a nakopal tuhle představu okovanou botou do zadku. Jekyll je jeden z těch seriálů, které musíte vidět. Podobně jako Sherlock si vezme literární předlohu a převede ji do současnosti. Je to napínavé, mistrovské a dokonale parádní.

Tak trochu jako Little Miss Sunshine, nebo Ruby Sparks a taky trochu jako Safety not Guaranteed. Rozpačitý příběh o maloměstském podivínovi, který je obklopen milující rodinou a stejně pošahanými přáteli. Všichni nosí přiblblé pletené svetry a jsou na Larse hrozně milí a hrají s ním komedii "Bianca je opravdová". Komedie, u které se sice smíchy nepotrháte, ale stejně se vám bude líbit.

Obsahuje SPOILER. Můj zamilovaně milovaný film. Jednou jsem viděla na youtube jakési video, kde si dva mladíci zpívají o tom, jak jeden voní po palačinkách a druhý je sektářský vdovec, a nakonec se políbí na balkóně. Ta scéna se mi tak líbila, že jsem prohledala celý internet odshora dolů a podívala se i za ledničku a nakonec jsem objevila Les Chansons d'amour. A svět se pohnul. Přiznávám, některé části jsou tak zvláštně, táhle francouzské, písničky jsou tak trochu depresivní,ale celé je to dohromady naprosto dokonalé. A hlavně, má to prostě skvělý konec.

Smyčka to je dokonalá, to ano, ale kde je původní impuls k jejímu vytvoření, aha? A hlavní hrdina je hrozně, ale hrozně nesympatický voayer v teplákovce. Navíc věděc ve filmu o cestování časem v sobě nemá ani špetku Christophera Lloyda.

Mnohem napínavější a akčnější než předchozí díl. Taky se smypatičtějšími postavami, zahrané skvělými herci. Skvělá hudba a znepokojivá atmosféra vylidněné půlky Londýna. Moc hezky rozjetý začátek. Jediné, co bych vytkla, byla přílišná předvídatelnost. Ale ani ta 28 týdnů poté neubírá ze zasloužených čtyř hvězd.

Styl Yimoua Zhanga se mi prostě hrozně líbí. Má ve svých filmech prapodivné dějové zvraty, všichni tam pletichaří a vždycky je to neuvěřitelně vizuálně působivé a podkreslené skvělou hudbou. A ani Kletba zlatého květu není výjimkou, má císařskou rodinu, ve které nemůžete věřit ani šálku čaje, má pestrobarevné kulisy, které ukrývají tajemství celých dynastií a celé je to čínsky velkolepé. Li Gong je vážně skvělá císařovna, navíc ji ve filmu provází skvělá melodie.

Jedna velká rokoková pařba ve Versailles (dodnes budu Marii vděčná za to, že mě dala dohromady s The Strokes), skvělá přehlídka kostýmů a až nechutně chutně vypadající plejáda sladkostí. Ale všechno je to moc dlouhé moc ucourané a na tom nic nezmění ani ten nejbarevnější bonbón a ani ta nejnadýchanější krajka. Jinak báječně rozmařilá a zkažená Rose Byrne a skvělě ztracená a rozmazlená Kirsten Dunst.