Idoviren

Já Misi Kleopatru můžu kdykoli. Hlášky z tohoto filmu se staly nedílnou součástí mého slovníku a k jejich citaci mě ponoukne i pohled na písek. Zbožňuju ty drobnosti, ty nesmysly a Caesara. Celý film je poskládaný z nadsázky, skvělých vtipů a šíleností. Všechno je tak barevné a hravé, že to nemůžu nezbožňovat. Hudba, kostýmy, čočka a písek. Být Mise Kleopatra člověk, postavím pro něj velkolepý palác za tři měsíce a budu jej až do konce svého života uctívat.

Já na tomto filmu zbožňuju naprosto všechno. Já vím, že obsahuje dějové zvraty jako z telenovel, že děj se táhne jak chromá želva a to ignorování fyzikálních zákonů by nejednoho učitele dohnalo až do polstrované cimry, ale to všechno je natočené tak úžasným způsobem a tak to všechno sedí, že to prostě nemůžu nemilovat. Ta neskutečná poetika každého záběru mi prostě bere dech. Yimou Zhang se musel s každým záběrem doslova mazlit, protože každý obraz v Klanu je dotažený až k dokonalosti a je neuvěřitelně esteticky bohatý. A tahleta barevná nádhera má taky skvělou hudbu, bubny nikdy nebyly tak sexy!

Pro mě je You've Got Mail synonymem dokonalé romantické komedie, všechno v ní perfektně sedí a jednotlivé prvky do sebe dokonale zapadají. Ať už jde o skvělý soundtrack, New York nebo básnění o Pýše a předsudku. Navíc se mi hrozně líbí, že film jde přes všechny roční období, jsou v něm Vánoce i Halloween, takže se na něj dá dívat kterýkoli den v roce. Dvojice Ryan a Hanks je jako pro sebe stvořená, jak spolu hrají hru na kočku a na zlého lišáka, jak je k sobě už od začátku něco táhne, jen se to nejdřív tváří jako nenávist. Řeknu to zcela upřímně a ničeho nelituju, já miluju You've Got Mail.

Můžete tvrdit, že Gondry je génius, ale on zfilmovat dokonalou knihu Borise Viana. Ale musím uznat, udělal to opravdu skvěle. Když jsem Pěnu dní četla, myslela jsem si, že se na plátno přenést nedá. A ejhle, najednou sedím v kině a pod nos jsou mi serivírovány speciality od Gouffého, obláčky voní po skořici a Ellingtonova hudba zaobluje pokoje. Líbí se mi, jak se ten báječný svět proměňuje. Jak se boří společně s tím, jak chřadne nebohá Chloé. Jak ubývá barev a světla a vše končí černobílým smutkem. Navíc se mi líbí sama Chloé. Pěna dní je báječný film, může mít dvě hodiny a může ji nechápat a odsuzovat, ale já ji chci stejně vidět znovu.

Jít na Insidious Chapter 2 pro mě byla opravdu zkouška odvahy, která mě málem stála čisté prádlo a doživotní fóbii ze skříní, ale ničeho nelituju. Druhý díl je v každém ohledu perfektní hororový film, který by si dokonce zasloužil korunu, nebo alespoň vystavit v muzeu. Všechno v něm dokonale sedí, hudba je až geniálně děsivá (ta smršť smyčců mě donutila zavřít oči už u titulků), herci jsou skvělí (možná i změním názor na Patricka Wilsona), atmosféra je tak mistrovsky vybudovaná, že diváka drží ve stavu naprosté a ochromující hrůzy celou stopáž, ale nejvíc se mi líbí jak se Wanovi podařilo navázat na příběh prvního dílu. Insidious 2 jsou prostě nezapomenutelná záležitost, i když jsem dost často radši zavřela oči...