ageller

Dokumentární intimní portrét natočil Arnaud Desplechin o svojí rodině. Vystupuje v něm sám a objeví se tu i jeho sourozenci a rodiče. Ve snímku, který vznikl kvůli prodeji rodinného domu, můžete vidět inspiraci, jakou byla Deplechinovi jeho rodina pro jeho následující hraný film Vánoční příběh. Za kamerou nečekaně Caroline Champetier, slavná francouzská kameramanka, která ale s Desplechinem na jeho hraných filmech nespolupracuje.

Za mne osobně nejlepší film festivalu v Cannes. Zdánlivě obyčejně vyprávěný příběh je skvěle zahraný i napsaný. K pozitivům patří rozhodně i střih a délka filmu. Končí ve chvíli, kdy má, což se mnohdy nedaří i těm nejlepším režisérům. Rumunská nová vlna je zjevně stále plně při síle.

Mario je typický starý prudivý řidič, kdo to nezná, nejel nikdy dálkovým autobusem. Je fajn vidět, že nejenom Češi jezdí na tyhle skvělé zájezdy do Chorvatska a že to může inspirovat k lepším filmům než jsou Účastníci zájezdu. Celovečerní debut režiséra Rafa Reyntjense.

Cena za režii a scénář MFF Mar del Plata, Zlatá mušle MFF San Sebastian.

Česká premiéra na MFF Ostrava Kamera Oko 2014.

Čtyři hvězdičky jdou Tokyo! jedině za skvělý film Leose Caraxe. Ty zbývající dva jsem nikdy vidět nepotřebovala. Na pana Merda si často vzpomenu. Nehledě na jeho nový život v Holly Motors.

Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět *

Výborný film. Zapřeháněla bych si, že tzv. "pozdní Polanski", tedy další divadelní kus, který obstojí právě díky filmovému zpracování, postavenému na dobrých hercích. Jestli nesnášíte Seigner či Amalrica, tak asi do kina raději nechoďte. Kromě zjevného tématu věčného milostného souboje žen a mužů a pnutí lidí od submisivitě k dominanci je zde v pozadí i současný Západní svět a jeho obsesivní a neukojená potřeba "být prcán". Zábavnou částí hry je to, že Polanski obsadil do ženské role svoji manželku a Amalric vypadá jak jeho mladší dvojník. Jeden z dobrých příkladů toho, že nemusí být na škodu, když si režisér filmem řeší svoje vlastní problémy. Premiéra v hlavní soutěži Festivalu v Cannes 2013.

Já jsem vlk z Vinohrad a všechny vás sežeru. Jak se dalo čekat, poslední Němcův film má mít mezi diváky buď zastánce nebo odpůrce. Konec konců Jan Němec se konfliktů nebál a sám si servítky taky nebral. Akorát, že jeho historky byly vždycky lepší než ty vaše, a lepší historka vždycky vyhraje. Životní peripetie režiséra Jana Němce, film natočený podle jeho knihy povídek Nepodávej ruku číšníkovi, od cesty do Cannes v roce 1968 až do slavného návratu do Karlových Varů. Nečekejte ale nějaký milý a uhlazený film ani, že se režisér bude nějak zbytečně moc zabývat fakty. A pokud jste překvapení z formy filmu, tak jste pravděpodobně neviděli žádný Němcův porevoluční film a je možná na čase se dovzdělat (nebo se s tím smířit). Česká premiéra na MFF KV 2016, v kinech od září 2016. MFF Rotterdam ohlásil, že v příštím roce (2017) uvede velkou retrospektivu filmů Jana Němce od Démantů noci po Vlka z Královských Vinohrad.

Česká premiéra na MFF Ostrava Kamera Oko 2014.