moriero

Tak to byla naprosto precizní řemeslná old-school filmařská práce, typická pro konec minulého století. Dneska se už takové filmy netočí. Sympatický hlavní hrdina, jasná zápletka, výborná kamera a břitký střih. Casting potěšil arzenálem všech známých tváří(a kamarádů) teen-žánrovek konce 90.let (Vřískot, Prcičky atd...). Bylo vidět, že si to všichni náramně užívají. Stejně jako já.

Jako někteří tady také ani já nejsem fanouškem asijské produkce - a o to víc jsem se na amerického Oldboye těšil. Ponurost ani syrovost atmosféry mě ani trochu nezklamala, Brolin je pořádný macho a i přes pár hluchých míst a skutečnost, že od poloviny filmu jsem začínal tušit, kdo je Marie (originál jsem neviděl), na mě snímek neuvěřitelně zapůsobil.

Na svou dobu jistě trikově průlomový snímek. Dnes ty digitální triky působí možná prehistoricky, ale v době svých 13-15 let, kdy jsem snímek viděl poprvé, jsem na Jumanji tak trochu ujížděl. Už tehdy jsem si to uměl živě představit například i jako seriál. S každým tahem nové a nové dobrodružství. Film mi na tak skvělé téma přišel krátký. Vždy, když hlavní hrdinové pobíhali po venku a honili zvířata (nebo zvířata honila je), jsem si přál, aby se zase vrátili do toho úžasného domu a aby už konečně zase hráli. Těšil jsem se, ikdyž jsem tušil, že se za pár vteřin budu bát. A taky že jo. Bylo tam všechno: moskyti, opice, lev, nosorožci, obří pavouci, krokodýli...skvělá (lehce horrorová) zábava nejen pro děti!

Hele - mně se to líbilo. Alexandra Kamp jako Playmate-Cinderella mi byla kupodivu dost sympatická a potěšila i účast dcery Ornelly Muti - krásné Naike Rivelli. Dost zvláštně rozdělený příběh do dvou částí. První díl byl přeslazená Ocelová Daniela tak za jednu hvězdu - ten druhý ale koketoval se slušnou detektivkou tak za tři hvězdy.

Tvůrcům tohoto "veledíla" by měl někdo napařit 8 let veřejně prospěšných prací. Uživatel ACROBAT to vystihl dokonale. Podtitulem a mottem téhle té Fantaghiro by mělo být: "Sorry, ale po šesti letech toho, jak jste mě všichni otravně milovali a vlezle mi pomáhali, na vás z vysoka seru!"

Tak tohle byl vážně průser, od kterého dala většina předchozích protagonistů raději ruce pryč. Stala se z toho přihlouplá telenovela na téma: Kdo koho vlastně miluje...? Jediné, co snad mohu pochválit je, že v celé sérii každé zlo pravidelně graduje na nový vyšší level (napřed válkychtivý generál, potom černá čarodějnice, pak samotný pán Temnot...a teď jeho ďábelský otec). Tím pochvala končí. Vrcholem bylo, když rekvizitář někde mimo záběr kamery strčil Fantaghiro do ruky stříbrné šaty, co měla na sobě v jedničce, aby je na sebe rychle hodila...a pak se někde objevila roztřesená klapka jako ve Slunce seno... a odklapla poslední záběr. Zbytek filmu "dokončili" ve střižně, kdy jsme mohli vidět použité záběry z jedničky a dodatečný dabing. Komu by sakra mělo vadit, že v jedné vteřině je krásný slunný den a ve druhé vteřině je hluboká noc ozářená loučemi? Hlavně, aby nikdo ten přechod nepoznal, hihi. Smál jsem se ještě 10 minut, potom jsem se šel napít a smál se dalších patnáct...

Přikláním se k názoru většiny (prozměnu) a uznávám, že kvalita jde s každým dalším dílem dolů. A příběhy znepokojivě infantilní. Tady to ještě zachránili charismatickým Tarabasem, krásnou Bond-mother a těmi nejděsivějšími pohádkovými stvůrami, jaké jsem kdy viděl: plíživými jeskynními upíry, kteří jakoby vypadli z oka monstrům z DESCENT. A právě od tohoto dílu si začínají další pokračování víceméně odporovat. Na konci jedničky byla Fantaghiro korunována královnou a Romualdo králem, ve dvojce jimi ještě byli. A tady už jsou to jen kníže a jeho princezna. A jejich adoptivní dcera (E)Smeralda se v dalších pokračováních pro jistotu tiše zdejchla. Ale jak říkám - hlavně díky Tarabasovi tento dvojdíl ještě šel...

Můj nejoblíbenější dvojdíl celé série. Nemůžete na to koukat jako na plnohodnotný celovečerní film se vším všudy. Samozřejmě, že mluvící šutry každému musí lézt hned na nervy, samozřejmě je Fantaghiřino přestrojení za kluka směšné, samozřejmě časté výkřiky: "Miluji tě..! To přísahám...! Za věčnou lásku...!" jsou uši drásající kýč---ale takové už italské pohádky jsou. Ti Talijáni by taky určitě čuměli, kdyby museli koukat na ty naše pitvoři- troškovské čertíky. A Fantaghiro je vlastně italská lidová pohádka FANTAGHIRO, KRÁSNÁ TVÁŘ (osobně budu mít za symbol lidové slovesnosti tuhle neohroženou řoštěnku, než Hloupého Honzu!). A k tomuto filmu konkrétně: Je tu řada změn v obsazení (Catherine, Bílá Čarodějka...), nová záporačka a exmanželka Slye Stallona Brigitte, která hraje tak příšerně, až je skoro geniální, je tu více temnoty a méně pohádkovosti, ale jsou tu i nové prvky (dokonalí lesní skřítci a jejich mimikry mě děsili skoro jako Predátor v džungli, je tu podzimní Aňa, jejíž postava Lesní královny jistě inspirovala její další postavu v Kytici), ale hlavně je tu příběh, celistvý srozumitelný příběh o skrytém zle (bojuj na život a na smrt se svým maskovaným otcem a snoubencem!), čarovná hudba zůstala a kupodivu mi ani nevadil vleklý konec druhé části...naopak! Pozvolné vracení ke konci jedničky bylo jedno z nejoriginálnějších znovuzamilování se na plátně.

2 hvězdy za krásnou tvář Alessandry a další dvě za nostalgickou vzpomínku na pohádku mého dětství. Jedná se snad o nezřetelnější asociaci na tři Diovy dcery na filmovém plátně (no dobře, na televizní obrazovce). ATHÉNA alias CATHERINE - nejstarší, nejmoudřejší, žádná sexbomba, dobrá na ruční práce (vyšívání). AFRODITA alias CAROLYN - plytká a hloupučká roštěnka. ARTEMIS alias PHANTAGHIROW - dobrodružná a nespoutaná bojovnice (lučištnice). Odpusťe mi ta jména princezen (to neustále střídaní anglických a německých titulků mě vždycky bavilo).

Nápad sice není nejoriginálnější, ale tady nějak funguje. Jiskří to však více mezi oběma kluky než mezi jedním z nich a Reese. Její kamarádku jsem měl chuť po pěti minutách na scéně zabít. A jsem jediný, komu připadalo, že se Reese chová jako coura? Mottem: "Když to můžou dělat kluci, tak já jako ženská mstitelka můžu taky..." scénáristé její plytký charakter nemůžou přece obhájit. 99%-tům heterosexuálních mužských diváků (včetně mě) musel být britský Hardy daleko víc sympatický než americký Ken od Barbie Chris Pine...ale bohužel tohle není britská romantická komedie - nýbrž hollywoodská love story, takže...už dál nebudu spoilovat. Ale jak říkám, námět u mě nějakým zvláštním způsobem fungoval.