Mar_ienka

Pro mne spolehlivě film, na jaký se nebojím kdykoli přepnout. A co víc. Uchechtanej člověk nikdy nepochopí, jak se tomu někdo může nesmát (babička to prochrápala). Já řvala smíchy. Osobně pro mne něžný film díky ústřední písničce v podání Inky Zemánkové. Její Slunečnice je luxusní i po těch letech, které od natočení uběhly. Trochu mě mrazí při pomyšlení, že takové skvosty produkoval Barrandov za války. O to víc rozumím bytostné potřebě po něčem něžné, veselém a veskrze neválečném. Takže díky Natašo za Zuzanku, Ferenci za perfektního opilce a Pešku, Pivče a Toníčku Novotný za dokonalé flákače - ode mne každý po hvězdě. Malé mínus za rozvleklost. Nicméně... jako celek se nebojím 90 %! Aleluja, blížíme se k dokonalosti;)

Sice by se dalo říct, že jsem povahově orientovaná na komedie. Čím víc crazy, tím víc like:-D Záhorské růže ale mají kvalitu totálné někde jinde. Umocněno navíc mou neláskou k L.Sobotovi, jehož styl hraní, mluvení i vystupování ve mně budí neodolatelnou touhu zarzit si kudlu do oka  pomalu jím otáčet, abych si uklidnila řevem vlastního hlasu...Otázka do pranice: čemu jste se tam vlastně kdo nasmáli? Bláznů spousta, ale vtip spíš pro filmaře a od prducenta... zakažte, kruci, Barranodovu tohle uchovávat v archivu!

Jsem z toho nešťastná! Fakt jsem si stáhla poctivě celé dva díly. A fakt poctivě usnula u obou. Ne jednou. Asle zase... musím uznat, že proti Cestám doml a Rodinným poutům jsem našla i nějaká pozitiva...Hlavně trošičku kvalitněji vykreslené kvality postav a jejich charakteristiku. Dokonce jsem chvíli zvyžovala i jedno hvězdičku. Na můj vkus ale není děj komplikovaný - spíš přestřelený. Pod heslem "tohle nevymyslíš" se sem povedlo narvat všechno. No nic. MAŽU!

Jo, prý nějaký spin off něčeho nebo volné pokračování čehosi. Nevím čeho! Neřeším, kruci. Nikdy jsem netušila, co to kolegyně na pracovišti řeší za bláboly. Njn, nemáme si o čem povídat, tak si budeme povídat o tom, co bylo včera v televizi. Ale že nějak někdo neřeší úroveň dialogů ani kvalitu kamery. Přece dobrý seriál byl i o tom... řešíme zas a znova jaký má Morávková brejle. Anebo to byl jiný seriál? Doesn't metter, Prima will survive!

Nebudu tomu ubírat ani přidávat - nemám ráda měsíč žvanění o problému, který se dá vyřešit za dvě hodiny. Připadám si jak v blbým filmu (doslova) a nehodlám tím ztrácet čas. Odsledovala jsem díky babičce poctivě celé 4 díly. Doteď nevím, kdo je kdo, kdo spí s kým a komu zahýbá. A taky žiju. Takže ne, díky, nehodlám ztrácet čas na obyčejných rodinných problémech. Čas je lepší strávit s rodinou požíráním čerstvýho teplýho uzenýho kolem udírny! Takže jdu na to!

Já nějak nevím. Jestli hodnotit Mastroianiho a Lorenku nebo hodnotit jednotlivé povídky. Anebo snad celek? Jo, našla jsem se - kind of -> takové to přesouvání těžiště vlastního rozhodnití na osud. Mistrně zahrané, na chvíli mě to zase vyléčilo z touhy na mimino. Chudák chlap. Babička měla takovou sousedku. Nezažila jsem ji v životě, že by chodila do práce. Jen rodila jedno děcko za druhým, hlava vypatlaná. Takže tohle mi dost zvedlo náladu. Kdo chce za katr, že?

Jak psal Enšpígl 4/6/2007: jednou stačilo. Děsně jsem to chtěla vidět, jelikož - no znáte to všichni, jak Janžurka s Holzmannem řeší, na co že to chce ty lístky... Nic proti, ale druhotné využítí tohohle filmu má pětku... Na tři pokusy zabral jeden, takže víc jak na trojku to není...

Panebože!!!

Prochechtala jsem se od úvodní znělky do poslení noty! Nedokážu si sice představit, že by něco takového fakt v reálu šlo! Ale pověsil jste tam ty kruhy přece mluví za vše:-)

Mně sice tatínek nespí v kruzích, maminka slovo roztomilý naposledy použila, když si povídala se sousedovic psem... No a já přece nelžu, já jen dělám roztomilé žerty!

O Růženě Naskové se mi dokonce i zdálo! Jak jsem psala už u teplic-tepláků v Příklady táhnou (1939), dala bych si říct za takovou babičku. Velmi šaramantně a temperamentně vystižené postavy od ní i od F.Futuristy mě zpětně při psaní nutí přemýšlet nad tím, jestli je v dnešní generaci někdo, koho bych do těchto rolí dokázala přeobsadit. A smutný na tom je, že ani na jednoho nemám ani adepta!

A to, že tenhle flák Martin Frič skvěle zrežíroval... už tu komentovali i jiní. Je to u mne Pan režisér par excéllence, protože mít jen desetinu jeho talentu takový Renč, tak máme o Oskara navíc!

Vždycky mě braly dvojsmysly, a tak si Katakomby užívám. Film beru jako neuvěřitelný herecký koncert V.Buriana a má ode mne všechny ty čtyři hvězdy.

Škoda jen, že tomu skvělému koncertu ostatní jen přicmrndávají. Holt se čekalo až "přijde Sýkora a nadělá z vás koňadry!" Taky na něco čekám: děsně mi chybějí druhé a třetí a čtvrté housle. Mrzí mě, že ostatní pánové (a dámy) pouze paběrkují.

"Jen se točte korouhvičko, pěkně podle větru" Svatá pravda. A tak z těch 4 na 5 hvězd mi to prostě nejde! Rozhodně excelentní film, vyznamenaný měl být Burian, Marvan mohl ještě počkat!

~the end~

A dnes do třetice všeho dobrého i zlého - ať žije Líza na třetí pokus. Já proti Lesovu a Madle nic nemám, jen na tenhle film už od mala koukám, abych viděla roztomile úlíznutého domácího učitele Filipovského, malou a držkatou Jiřinku Bohdalku, nafrněného strýčka Jedličku (že by předobraz jeho budoucí povahy?).

Je pravda, že Marthos (3/10/2008) to vystihl přesně: ten film hodnotíme dnešníma očima jako schématický, poplatný době a nijak zvlášť umělecky hodnotný. Svou hodnotu ale pro mne má, a nakonec i pro ty, co do něj rýpou: bez takových pronárodně burcovacích akcí bychom dneska nebyli jako národ tam, kde jsme. Je to, červená knihovna, ale takové, ze které mne po jejím shlédnutí neprobírá morální kocovina. Takže díky, pane Binovče, ustál jste to!

A hele, dva láskyplné kecací filmy naráz, to už je masakr. O Dívce v modrém (1939) jsem přemýšlela dlouze. A  nad Pohádkou máje přemýšlím ještě déle.

Ne nadarmo se FX Šalda rozohňoval, že pod pojmem >pohádka máje< si každý představuje těžkou romatiku - a on zatím mrští po letech udělal z Helenky solidní brécu a z Ríši trochu ťáplého venskovského paragrafa. Tak kde to v tom filmu je? Tohle by mělo nábooj, vývoj a fakt zajímavou pointu.

Nic proti N.Gollové (kterou miluju a v téhle roli mi sedí) a S.Benešovi (toho zas naopak moc nemusím a tady se s ním jako s milovníkem neumím smířit ani po miliontém shlédnutí), ale tenhle film mi jako celek nesedl. Souhlasila bych se Skipem 3/2/2009:

Ono je to tak pitomý, ale tak krásně pitomý, až je to neodolatelný.

Kruci, sladkobolné kecy!!! ach jo:-(

Jako oni se0 fakt snaží, dokonce na nich vidím jak se moc moc snaží. Ale když já za to nemůžu, že se nakonec vždycky směju.
Je to pro mne sice herecký koncert a L.Baarová je skutečně Paní herečka právem - nicméně ta naivita páně doktora, s jakou si nechá narazit na krk límec... tak to jsem vždycky mrtvá.

Je to správnou mírou rozdrásané i dokonalé, vtipné i naivní, komorní i bombastické. Takový koktejl na půl cesty. Neurazí, ale ty tři hvězdy to pro mne má za nedostižné herecké výkony. Chybí mi výraznější hudba, nějak si nevybavím ani ústřední melodii.

Třeba jednou dorostu i do romací.

Miluju Evu! Miluju Evu!

Některé citáty jako: "Pššš! Jdeme loupit!", "Stacila, slecna?" dokonce běžně užívám doma! A to už je co říct, protože já si jména, čísla a vtipy zásadně nepamatuju:-D

Protože mě moc neužije na sladkobolné vzdychání u trvdé romatiky, je tahle ztřeštěnost něco, co nedokážu pustit z hlavy. Teta Pá je skoro svatá, mí rodiče fakt zaslouží svatozář, že se mnou vydrželi (jsem podobně trhlá, jen v jiném oboru).

Dost bylo keců, jdu namotovat do obýváku houpačku!

Jo, o tomhle filmu by se daly napsat romány... o hudbě, scénaři, námětu, režii,i o samotném hereckém výkonu všech jednotlivých představitelů (i těch malých vedlejších roliček). Mám Kristiana i O.Nového ráda. Ale jen ráda. nepodlamují se mi z něj kolena. Težce se srovnává George Clooney třicátých let s Oldřichem Novým devadesátých let... tedy opačně, že. Prostě byl to jediný herec, kterému věřím, že to fakt myslel upřímně. "Zavřete oči! Odcházím....budu čekat." mi zatím žádná politická kampaň nezhnusila, takže až se opět rok s rokem o vánočním čase sejde, podívám se znova. Na rozdíl od toho Clooneyho - na toho se klidně budu dívat i během roku.

Kristiána, jako prototyp jsem měla doma. A žít se s tím výtvorem své matky a výchovy okolní společností nedalo. Skrytě pokaždé fandím N.Gollové, aby svého ukecaného záletníka zpacifikovala a dobro zvítězilo nad zlem:-D Tomu říkám pohádka, Hollywoode, uč se!

Růžena Nasková mi trochu připomíná prototyp babičky, kterou jsem neměla: ta jedna byla víla z pohádky, pekla úžasné buchty a měla mě ráda. Ta druhá byla dost nesamostatná a potřebovala péči a obsluhu od všech členů rodiny. A ta třetí (nevlastní) byla sice metr, ale lidsky úžasný člověk. Jen žádná z nich nebyla elegantní dáma v klobouku, tepláky nosily všechny, Gutha-Jarkovského doma neměla žádná (a dokonce se obávám, že by ho všechny svorně doma požívaly místo nohy od skříně)... kruci, já chci babičku v teplicích, co je príma šlágr a nemá problém s trampy!

Pokusím se za 30 let být nakloněna vnoučeti v latexu, s tetováním na holé lebce a přetelce emo-rockerce s gothickými rysy! Co já vlastně vím, co v té době poletí.

Střet generací na jedničku ;)

Jelikož tohle píšu o chlup později, než Školu & Cestu, je potřeba revidovat hvězdičky ze čtyř na tři... To je totiž tak: nejde házet perly sviním. A jestli mám první dva jako top s 5*, je tohle fakt průměr.

Jednu hvězdičku si ode mne beze vší pochybnosti zaslouží F.Smolík - bylo by fajn, kdyby dneska někteří lidé uměli pod tíhou argumentů stejně nonšalantně uznat vlastní chyby. Takovou menší hvězdičku u mne má mé oblíbené soukromé třeštidlo N.Gollová. V jejím případě prostě nejsem nestranná!

Ta druhá hvězda patří společně S.Májové, J,Kemrovi a R.Hrušínskému - marně přemýšlím, jestli generace dnešní "herecké omladiny" měla aspoň jednu takovou osobnost, která by dokázala zahrát aspoň z poloviny tak blbě jako oni hráli dobře. Já těm náctiletým fakt věřila, že jsou starší a dospělejší!

Třetí kometa pak musí nutně za F.Kováříkem pro toho dobráka, co jsem mu zobala z ruky!

Nemůžu si pomoct, ale Cesta do hlubin študákovy duše (1939) a Škola základ života! (1938) pro mne znamená hlavně osobu Jaroslava Žáka. Je mi docela líto, že dneska jsou původní knihy dostupné jen v knihovních archivech. A teď nemluvím jen o zmiňvaných dvou titulech....

Ale krok zpět: bez obou filmů si skoro neumím představit pořádné září. Zároveň si vždycky vzpomenu na své spolužáky: měli jsme snaživce Krhounka i Mazánka, totálně cool Kulíky a otravné "suché větve" v pedagogickém sboru. Odpozorovnáno krásně, sepsáno nadčasově, natočeno s citlivým humerem. Každý jsme tím prošli a každý se někde vidíme.

A který že je lepší? Tak to mi nepřijde podstatné - herecky pro mne Škola, námětem a dějem Cesta.

Tak asi tak!

Škoda, že mi už není deset - to jsem tenhle film a Sulanovou žrala! Teď ta nostalgie vynese dvě hvězdy - jednu R.Hrušínskému za sladkého milovníka. A jednu J.Kemrovi za dokonalého nemotoru. A  jelikož jsem už dospěla - miluju filmy pro pamětníky, ale tenhle dle mého patří mezi ty slabší - sladkobolný dívčí románek, jeho hlavní postava poněkud plochá v herectví i vykreslení. Prostě pohádka o Popelce v bývalé Popelce dnes budí kromě poetiky také shovívavý úsměv.

Jen mě udivuje lékař-varhaník... doufám, že studoval medicínu a ne hudebku:-D

Ono je asi jedno, jestli je film starý nebo úplně nový. Krása pořádného dialogu nezanikne. Jeslti je tohle komik století, tak je film jako takový rozhodně v mém zlatém fondu. Moje čtyři hvězdičky nejsou za nešťastné obsazení ženských charakterů. Nejsem zarytá příznivkyně A.Mandlové a H.Vítové, to ne. Nicméně vedle dokonalého "Císařpán je vůl!" a "Daj-li mi tu medajli, nebo nedaj-li.", se cítím ochuzená o nějakou perlu z hlavy ženy.