bobrux

Film stojí a padá se scénářem, který je bohužel tragicky překombinovaný a ve finále tak nefunkční, že ani pánové Freeman s Cainem nedokáží vytvořit v této ódě na trapnost světlý bod. Přitom první hodinka má neskutečný drive, příznivé tempo zvratů a navnadila mě takovým způsobem, že ten záverečný průjem okolo celé pointy nejsem schopen překousnout.

Naštěstí nejde o žádný nátlakový super doják, ale o úsměvnou (dalo by se říci, že i vtipnou) povídku o lásce až za hrob. Z mnoha poznatků z neživota zombie je perfektně cítit nadsázka, se kterou je k ději přistupováno a láska na první pohled zde získává zcela nový rozměr. Teresa Palmer sice moc talentu nepředvedla, polomrtvé ksichty Nicholase Houlta to ale úspěšně kompenzují. Ač je děj zcela lineární a od počátku je jasné, jak vše dopadne, tak se naštěstí nikomu nezrodil v hlavě nápad hrát si na film s hlubokou myšlenkou, nebo snad poselstvím. Jako příjemná jednohubka film rozhodně neurazí, pobaví a možná u některých způsobí i nějaké přemýšlející stavy. Toho posledního se vyvarujte a budete odměněni hodinkou a půl skvělé zábavy.

Ne že bych neměl pochopení pro jemně rozdováděný alko-výlet, ale kdo by na takovém dobrodružství čekal kopec nudy, trapnosti a patetického tlachání o tom, kdo je čí větší "frénd" a kdo koho víc "laaav". Bez legrace, film mě naštval. Pod českým názvem jsem si představoval lecos, ale ani má obrovská fantazie mě nedokázala připravit na takovou tragédii. Za jediný světlý bod bych označil asi desetiminutovou chlastací scénu v osmipatrovém domě.

Jestli po mě chcete nějaké věcné zdůvodnění, proč neprásknu od pasu pětihvězdu, tak se ho nedočkáte. Čistě pragmaticky nic nechybí. Dějové zvraty, špetka vtipu, monumentální hudba jde ruku v ruce se skvělými vizuálními efekty, Cumberbatch jako Khan taky nemá chybu a při snad nejlepším příletu do San Francisca v dějinách a chytnutí druhého finálového dechu mi jemně ztuhly obličejové svaly s ústy ve tvaru O. Je mi to až trapné, ale i přes všechna pozitiva a filmařské jistoty J.J. Abramse jsem z kina neodcházel s pocitem, že jsem viděl skvělý film. A o hodnocení plným počtem se nesmí pochybovat, proto umírněně zaokrouhluji dolů.

Jde víceméně o tuctovou středoškolskou taškařici na oblíbené téma "jak se z tragéda stane miláček davu". Naneštěstí někomu toto nedopatření došlo a po brutálním několikavteřinovém brainstormingu se zrodil nápad zahubit hlavního hrdinu hned na začátku bleskem a okořenit děj záležitostmi, na které určitě denně myslí každý dorostenec školou povinný, jako jsou vztahy s rodiči a smysl života. Snaha o vytažení scénáře na dramatičtější úroveň je tak nápadná a účelová, že jsem bohužel na tuto hru odmítl přistoupit. Nicméně film ze školního prostředí, ve kterém se nerozstřikují tělesné tekutiny proudem a neprojevuje fyzická láska do křížku, je dnes celkem rarita.

Když přihlédnu k faktu, že fantasy mě téměř vůbec nedokáže oslovit a že první díl Pána prstenů byl dle mého pekelně nudný tříhodinový výlet plný prázdných plků, tak je až k nevíře, jak se mi Hobit zalíbil. Sice ano, opět se všichni celý film camrají do nikam a potkávají při tom hromadu různých stvoření, které si troufám říct mají neadekvátně rozsáhlý prostor a hrají jen na trikový wow efekt (fanoušci, nechť po mě hodí prstenem), ale poslední hodinka měla spád, dokázala udržet mou pozornost a natěšila mě na druhý díl. Avšak doporučuji vypnout mozek a nepřemýšlet nad tím, proč na celý ten slavný vandr nepoužili ve finále se objevivší místní leteckou dopravu, protože pak by se vše mohlo odehrát za pár minut a trpaslíci si mohli ušetřit haldu potíží. Možná půjdu proti proudu, ale jsem toho názoru, že režisérská verze by neměla být o hodinu delší (jak je u Jacksona zvykem), ale kratší a vznikl by téměř dokonalý fantasy film nejen pro fanoušky série.

K Mocnému vládci Oz bych našel spoustu výtek, ale těžko by překonaly chvíle, kdy jsem se vesele tlemil jako malý kluk a těšil se, jaká ptákovina mě čeká v dalších minutách. Když odhlídnu od konce otevřeného jako vybité okno, tak mi zůstane skvělá odpočinková pohádka, u které se dokonce pokocháte snad celým viditelným spektrem barev.

Žasnu nad tím, jak mi mohlo něco tak excelentního unikat celé roky. Proplouvat s hlavním hrdinou šedesátými léty mezi oblaky cigaretového kouře a věčně nedopité skleničky něčeho ostřejšího jen tak neomrzí a ani po pěti sezónách mě nic nezviklalo na tento seriál zanevřít. Je až k nevíře, že k nekonečnému čekání na další díl není v tomto případě nutný jakýkoli cliffhanger. Vše tak nějak na oko plyne strašně pomalu, ale zároveň se vždy polehoučku rozehrává excelentní drama s přesahem přes několik dílů někdy i sérií. Pro autentičtější zážitek doporučuji skleničku i na divákův stůl v poměru 1 dávka na 1 epizodu. Exaktními pokusy jsem zjistil, že i má oblíbená whiskey chutná u Mad Men trošku lépe. Ona i klasická výzva, zda lze dokoukat celou sérii na jedno posezení, pak získává zcela jinou dimenzi zážitku. Patrně pro mě nastanou krušné časy, až bude seriál ukončen...

Upozorňuji, že následující komentář obsahuje spoilery. Každý díl jede jako přes kopírák. Začne rekapitulací posledního dílu plus návnadu co uvidíte po reklamě. Po ní rekapitulace, co jsme viděli před reklamou, jeden až dva tragédi prokážou i mě bez hudebního sluchu svůj absolutní antitalent za opěvného poplácávání po ramenou od poroty, že nic lepšího nikdy neslyšeli (v tuto chvíli si bradou otlačím svůj pivní břich) a následuje rekapitulace co jsme viděli a co uvidíme po reklamě. Po reklamě opět opáčko pro trubky a takhle se dá třicetiminutová záležitost roztahat na tři hodiny. Na konci za se hromového dunění jeden tragéd vrátí ke své kariéře třídního baviče na základce ve vidlákově a všichni sborově ryčí, jako by ho měli následně ubít kovovou tyčí. Člověk by až řekl "kéž by". Čekám na chvíli, kdy nějakou chytrou hlavu napadne zkrápět i kamery, aby všechny dívající se děti pochopily, že pláče i kamera a proto soucítí skutečně všichni! No a když do toho začne bulit i moderátorka Zorka, tak si dáme titulky, tentokrát naštěstí nečekaně bez opáčka, co jsme vše dnes viděli. A teď ruku na srdce, nejsem sice cílová skupina diváků, ale co se mi na této trapné sestavě netalentovaných puberťáků (čest těm dvěma výjimkám) a patosu má líbit a co by stálo byť za jednu hvězdičku z lítosti?

První polovinu bohužel poznamenává silná nevyváženost, kdy se salvy smíchu střídají s čím dál delší vatou vyplněnou rádoby vtipnými hláškami. Ovšem ve druhé polovině při plánování a realizaci vlastního útoku jsem si málem vyslzel oči, nacákal do trenek a vyřval hlasivky smíchy. Závěrečnou scénu v kostýmech si budu klidně pouštět pořád dokola. Zbytek jak už bylo řečeno silně pokulhává, ale už za ten koncept a téma si film zaslouží širší publikum, takže koukejte se na to kouknout.