foils

foils

okres Praha
obyčejnej jadernej fyzik :)

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 28.12.2014  12:30

    Chytřejší film než se na první pohled může zdát. Samozřejmě nikoliv dokonalý - autorem námětu byl Josef Nesvadba a snímku lze vyčítat podobné poklesky jako některým dalším filmovým adaptacím jeho děl (např. Upír z Feratu). Na jedné straně poměrně originální námět, na druhé děj až příliš závislý na čistě kompozičně motivovaných událostech (proč se Karel nepokusil dusícího se bratra zachránit sám, a místo toho šel shánět doktora? Vzhledem k Nesvadbově profesi je možné, že vycházel z nějaké bizarní historky, která se skutečně stala. Přesto jako lékař mohl vymyslet něco, co by působilo přirozeněji. Nebo: Při druhé cestě do minulosti vyjadřuje Sovákova postava pochyby o Burešově důvěryhodnosti, a pak ho klidně nechají v raketě i se startérem). Odhlédněme však od těchto nedostatků a podívejme se, co dalšího film nabízí. Je ostatně evidentní, že to, co se ve filmu odehrává není fyzikálně možné. Jeho význam je tedy nutné vnímat v jiné než doslovné rovině. _____ Téma identických dvojčat přímo odkazuje k otázkám osobnosti a identity. Jaký je vztah mezi tím, jak se vidíme sami, a jak nás vnímá okolí. V užším smyslu film tematizuje hraní rolí, "rozdvojení" Petra Kostky je zajímavě sebeuvědomělé: Herec napřed hraje dvě postavy, pak jen jednu postavu, ale ve dvou různých exemplářích. Některé jiné postavy v příběhu přitom vůbec nemusely postřehnout, že se něco změnilo. Kostka nejen že ve snímku hraje dvojroli, film sám je uměleckým připodobněním toho, co to vlastně dvojrole je. _____ Dalším důležitým tématem přímo spjatým s motivem předpovídání budoucnosti je otázka osudu, možnost ovlivňovat vývoj vlastního života. Film vlastně dokazuje, že žádný osud není (v opačném případě by byly možné ulítlosti, které se ve filmu odehrávají). Název snímku můžeme v této souvislosti brát jako aluzi na Bulgakovova Mistra a Markétku. _____ Film přinesl na svou dobu velmi slušné triky. Potěší i detaily typu pražské SPZ z (tehdejší) budoucnosti :) Silné ***

    • 28.12.2014  11:34
    Bony a klid (1987)
    ***

    Radku Johnovi se za jeho kariéru mnohokrát podařilo vyhmátnout, co si obecenstvo žádá (naposled při volbách v roce 2010). Bony a klid působily ve své době velmi atraktivně a drsně. Olmerovo vyprávění vtáhne do děje, narace zručně kombinuje dramatické postupy s vyprávěním obrazem (jež bohužel značně devalvuje ten nešťastný hudební doprovod). Škoda, že z lesku a bídy veksláků ukazuje spíš tu bídu - snad kvůli snaze uspokojit normalizační schvalovače. Taková drobnost: Tady za mladýho vobčas zaskočí támhleten dědek.

    • 27.12.2014  19:51

    V kontextu naší kinematografie dost nedoceněný kousek, částečně vinou doby, ve které vznikl. Ale taky určitě i proto, že film do značné míry klame tělem - o dobrodružství neřkuli akci v něm zase tolik nejde. Spíš je to taková moralitka a vztahové drama s až rajskou kamerou. Kdybych měl snímek přirovnat k něčemu z poslední doby, napadá mě Corbijnův Američan. *** 1/2 (70 %)

    • 27.12.2014  13:25
    O syslech a lidech (TV film) (2012)
    ****

    Velmi pěkně natočený dokument o konci syslů v Čechách. Dlouhé světelné objektivy snímají fotogenické surikatoidní hlodavce, jakož i neméně fotogenické přírodovědkyně - skoro takový sislí videoklip :)

    • 27.12.2014  13:08
    Twin Peaks (1992)
    ****

    Jeden z Lynchových výletů do klasického hollywoodského žánru, tentokrát crime thrilleru typu Mlčení jehňátek. To může chvílemi vyvolávat určité zklamání, neznamená to ale, že by se nekonala dekonstrukce žánru i amerického snu a že by chyběly typické prvky Lynchových filmů jako snová hudba, sexy scény a změněné stavy vědomí.

    • 27.12.2014  12:11

    Dostanete přesně to, co čekáte: Klasické oscarové drama s momenty vtipnými, vyhrocenými i dojemnými, celkově vyznívající oslavně, majestátně a hrdinně. Film je Made In UK, takže dojde i na odvázanější momenty, než je obvyklé v Hollywoodu, jako třeba spoustu sprostých nadávek (nota bene z úst člena královské rodiny) nebo pár méně otřelých záběrů. Film také nemá jednoho "vypravěče", perspektivy protagonistů se různě střídají. Přes tyto drobné odchylky (jejichž analyzováním se neoformalisti můžou do sytosti vyřádit) jde o snímek založený hlavně na dobových rekvizitách a výkonech Geoffreyho Rushe a Colina Firtha.

    • 24.12.2014  00:31

    Příjemné novovlnné dílko s velmi pěknou (jak taky jinak) kamerou mistra Čuříka chce být tak trochu vším: Komedií pro teenagery, nostalgickým filmem o dospívání, novovlnným experimentem i obligátní kritikou poměrů na komunistickém maloměstě. Na žádné z těchto front se vysloveně neznemožní, o nějakém přesvědčivém vítězství ale taky nemůže být řeč: Pro teenagery je příliš experimentální (a trochu mravokárný), coby coming-of-age film pro širší publikum zase příliš pozornosti věnuje banalitám (byť to lze interpretovat jako metaforu způsobu uvažování teenagerů) atd. Schormova režie celkem zajímavě kombinuje stylizovaný přístup s realistickým - tato bipolarita je ještě zvýrazněna operními vsuvkami. Příjemně překvapí herecký výkon Čunderlíkové - ve filmu hraje docela ztřeštěné číslo a tato poloha jí sedí. Poměrně originálně je obsazen Leoš Suchařípa v roli papaláše z bytové komise. Celkově Pět holek na krku představuje relativně zajímavý experiment, jenž však zůstává ve stínu o rok starších, nekompromisnějších Sedmikrásek Věry Chytilové.

    • 23.12.2014  00:20
    Mezičas (TV film) (1981)
    *

    Hubačovo rodinné drama překvapí svou relativní apolitičností (zazní dokonce pár odkazů k bibli), zřetelné stopy doby svého vzniku však tato inscenace nese. Vedle mizanscény je to v první řadě Adamcova typicky normalizační režie, pokoušející se dodat sebebanálnějším replikám dramatičnost nekonečnými pauzami (jež jsou ovšem jen jednou z příčin přepálené stopáže - viz dále) a smrtelně vážným přednesem herců. Dramatický oblouk je v díle sice přítomen, avšak v docela svérázné podobě: Nestává se totiž asi příliš často, aby expozice stominutového snímku trvala hodinu. Dokonce 63 minut! Napřed se skoro čtvrt hodiny exponuje protagonistův rozvod s Veškrnovou, pak přijde na řadu postupně jeho vztah s otcem, záliba v boxu, vztah s mladším bratrem atd. Po více než půl hodině hrdina přichází na večeři k otci, jíž se zúčastní i bratr s přítelkyní, otcova družka a její gynekolog. Tato pasáž sice působí jak z trochu jiného filmu, nicméně představuje - hlavně zásluhou Haničince v roli otce, jemuž Luťanský poměrně slušně sekunduje - vrchol celé inscenace. A to i navzdory tomu, že v době, kdy se odehrává, ještě dramatická zápletka nezačala, tudíž postavy celkem nemají moc co řešit, a tak většinou jen opilecky žvaní (nakonec dojde i na zpěv). Následuje ještě chvilka boxu a až poté konečně přichází na scénu Bartoška, aby uvedl do chodu drama... Nejsmutnější na Mezičasu je, že si při něm uvědomíte, jak málo se česká televizní tvorba od té doby (téměř 35 let) změnila: Rádoby dramata naprosto podobného střihu se zcela srovnatelně idiotskými dialogy točí ČT dodnes - byť jejich režie bývá o něco méně toporná. * 1/2 (30 %)

    • 21.12.2014  22:42
    Raluca (2014)
    **

    Další z domácích pokusů o napínavou žánrovku zaujme v první řadě velmi pěknou kamerou, celkem povedenou noir atmosférou a slušným castingem (Malvína Pachlová by potřebovala trochu zapracovat na mluveném projevu, na druhou stranu kvůli němu do filmu obsazena nejspíš nebyla a v roli poloviční Rumunky se nad tím dá přimhouřit oko). Tím bohužel výčet jednoznačných plusů končí. Scénář není vyložená tragédie, spíš takový ten průměr béčkových filmů, co můžete spatřit na komerčních televizích po desáté večer. Kdyby se režisérovi podařilo jeho dílko dostatečně realizačně ozvláštnit, mohla vzniknout na naše poměry solidní detektivka. Raluce nechybí povedené scény (nejvíc asi utkví v paměti příchod titulní postavy), její filmový styl však není dostatečně podmanivý, aby člověk byl ochoten přehlédnout, že sleduje přehlídku žánrových klišé. Příliš nedojde ani na slibovanou erotiku, jež je v podstatě omezena obsahem zdejší galerie. Povětšinou akustický hudební doprovod dost irituje a k progresivnímu vizuálu se moc nehodí.

    • 20.12.2014  17:38
    Pohádkář (2014)
    **

    Bára Nesvadbová se jako správný one trick pony už zase ukájí vizí nějakého 'nepolapitelného' maníka (všimněte si mnohovrstevnatosti její metafory - nejen že ho nedostane žádná ženská, ale dokonce ani četní věřitelé, natož spravedlnost). Aby to trochu zpestřila, vysvětlí nám v jedné noční scéně, proč se rozvedla s Březinou (pro ty, co film neviděli, ve zkratce: Březina /minirole Jiřího Dvořáka/ chodil pozdě domů a Nesvadbové /Herzigová/ lidé posílali esemesky, s kým vším se vyspal). Tvůrci asi chtěli vyrobit něco podobného jako Fincher, ale bohužel se opět potvrdilo, že ani nezávaznou žánrovou zábavu nemůže dělat úplně každý. Začíná to už úvodními titulky, nepříliš dokonale digitálně zakomponovanými do obrazů. V řadě scén zbytečně zní většinou otravná hudba Romana Holého (mezi nemnoho výjimek patří slušný úvodní track se zpěvem Emy Brabcové a samozřejmě hit Always June z pera Alberta Černého a. k. a. Lake Malawi). Kuriózně až komicky působí mastercardí product placement - v Pohádkáři je zachyceno nevídané množství transakcí platebními kartami. Méně jasně vyznívá ikona Odvážné palce na detektivově monitoru: Má jít o (naivní) snahu zalíbit se protagonistům stejnojmenné talk show, nebo o rafinovanou strofu naznačující divákovi, že hrdinův úsudek je podobně mimo jako komentáře Fuky a spol.? Ale vážně - Pohádkář je prostě typickým představitelem současného českého mainstreamu, tzn. podprůměrný scénář, průměrná kamera, nepříliš originální casting. Eva Herzigová odvedla poměrně dobrou práci, žádných výjimečných výkonů se ale na plátně nedočkáte. Snaha o hledání paralel mezi zážitky detektiva a pohřešovaného vyznívá samoúčelně a násilně. Ve filmu tohoto typu překvapí téměř úplná absence erotických záběrů, jedinou odvážnější scénou zůstává kojení Macháčka Aňou Geislerovou. Prý má tolik mléka, že to zadřelo odsávačku - že by vtipně ironická narážka na mediální obraz této alfa samice českého filmu? :)

    • 20.12.2014  09:55

    Kolektivní halucinace. To je jediné vysvětlení, proč tolik lidí včetně části novinářské obce adoruje Poslední zápas jako něco hrozně vtipného a leta nevídaného. Této vizi podlehl i Miroslav Krobot, když se letos pokusil vytěžit podobný přístup i ve svém filmovém debutu Díra u Hanušovic. Jasně, různí lidé mají různý smysl pro humor, ale pojďme se podívat, z jakých "vtipů" je tento pokus poskládán: Venkovský fotbalový mančaft trénuje týpek, který si do zápisníku kreslí dětské obrázky (a jeden obligátní kosočtverec) a odmítá si nechat transplantovat srdce Slávisty, místo sportovního lékaře mají veterináře, jenž špatně vyslovuje "r" a "ř", Luděk Sobota chodí v šusťákovce a holinkách, se ženskými všichni mluví jak s onucemi a za vsí stojí železniční přejezd s pézézetkem, které vydává opačné signály. Množství humoru ani kvalita zpracování si nijak nezadají s filmy typu Perfect Days. Zpátky k úvodní otázce - proč tedy tolik povyku zrovna kolem Posledního zápasu? Odpověď v tomto případě dostaneme, podíváme-li se pozorněji, kdo je z Okresního přeboru tak vedle. Většinou jsou to muži, kteří mají rádi filmový mainstream. Odpočinkový, nic neřešící film o fotbalu tady opravdu dlouho nebyl, lidé jako Petr Kolečko a Jakub Kohák našli svou mezeru na trhu a přivedli na svět cosi notně připomínajícího Troškoviny ("Pij. Čo nepiješ?"), avšak odlišujícího se množstvím testosteronu. Troška straight :)

    • 19.12.2014  23:40

    Herec formátu Vladimíra Dlouhého by si jistě zasloužil vytříbenější portrét, po všech těch Třináctých komnatách, Předčasných úmrtích atd. se ale vkrádá otázka, je-li vůbec reálné takový od našich televizních tvůrců čekat. Tajemství Vladimíra Dlouhého vyloženě neurazí, prozradí pár zajímavostí z jeho života a chvílemi docela pobaví. "Já si myslím jako, že neměl kladný vztah k jídlu."

    • 14.12.2014  11:14
    Můj otec a ostatní muži (TV film) (2003)
    ***

    Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :)

    • 14.12.2014  08:23
    Chlapectví (2014)
    ***

    Docela zklamání, ale jiné než jsem čekal. Hodně lidí vyčítalo Chlapectví nedostatek dramatu, a s tím tak úplně nesouhlasím - dramata ve filmu jsou, možná nijak výjimečná, jenže život většiny z nás se skládá spíš z řady malých dramat než z těch velkých. S čím jsem ale měl největší problém, byly postavy. Většina z nich jsou totiž nesnesitelní burani notně otravující druhým život. To se přitom týká postav chytrých, hloupých, úspěšných, neúspěšných atd. Samozřejmě se to dá brát tak, že nás Linklater navádí k sebezpytu v duchu: "Snažte se nebýt jako tyhle kreatury." Proti tomu žádná, stejně bych ale ocenil, kdyby ve filmu bylo víc kladných postav. Nabízí se srovnání s nedávným snímkem Nebraska - tam také šlo o zachycení "normálnosti" a rodinných hodnot, nicméně ve více nostalgizujícím pojetí. Alexander Payne jako by říkal: "Vaše rodina může být banda hovad, ale pořád je to vaše rodina." Naproti tomu Linklater říká: "Život stojí za ..., tak s tím zkuste něco udělat. Ale i když se vám to povede, stejně to nebude žádný zázrak." A ještě jedna věc mi na postavách vadila: Tím, jak je sledujeme vlastně z rychlíku, těžko si k nim vytvořit nějaký vztah. Chlapectví je tak pro mě cenné hlavně jako sonda do americké kultury, odhalující co se děje potom, když odezní zdvořilostní fráze.

    • 13.12.2014  10:31
    Mág (1987)

    Zajímavé dílko: Autorem scénáře je Václav Nývlt, jenž se podílel jak na vzniku několika hodně povedených, tak i velmi nepovedených filmů. To, co vytvořil tentokrát, se dá označit jako sbírka největších klišé z Máchova života, dosahující téměř televizních "kvalit". Před pádem do nich tento snímek ovšem zachránil filmový Mág František Vláčil. Začátek v podobě dvou obtížně zařaditelných flashforwardů dokonce vzbudí zdání, že by mohlo jít o hodně pocitovou, lehce surrealistickou záležitost. Poté už ale následuje chronologické vyprávění, a i když je pořád na co se dívat, nezbývá než litovat, že Vláčil film nepřizpůsobil obrazu svému ještě více a důsledněji. Snímek tak působí dojmem polotovaru, na němž ještě bylo třeba notně zapracovat, a například scéna, v níž se Mácha dozvídá o recividistovi, jehož životní příběh ho inspiruje k vytvoření postavy Viléma, sklouzává až do banality. S jedním z největších problémů kostýmních filmů, tedy s historickými lokacemi (rozpočet Mága zjevně nebyl nijak astronomický), se Vláčil vypořádal četnými polocelky a polodetaily. Díky tomu se postavy dostávají více do centra dění, působí civilněji, lidštěji než je tomu například v amerických filmech s přemírou celků a detailů. Vedle filmových kvalit potěší Mág i solidním výkonem Jana Krause v malé roli A. P. Trojana, který si svůj text evidentně trochu vylepšil podle svého. Život velkého básníka by si nepochybně zasloužil hlubší filmovou reflexi, jako její náčrt však alespoň v jednotlivostech Mág funguje. PS: Zajímalo by mě, kdo vybíral tu fotku na přebal DVD - hůř už to nejspíš nešlo.

    • 11.12.2014  16:55
    Já a ty (2012)
    ***

    Bertoluccimu bylo v době vzniku filmu 72 let, jeho hlavním hrdinům asi o pětapadesát míň. Už z toho je zřejmé, že ve filmu úplně nepůjde o nějaký manifest -náctiletých, jako byla třeba Mexická jízda, a taky že ne: Dostane se nám přehlídky nejběžnějších klišé o tom, s jakými problémy se dospívající mládež potýká, co jí připadá trendy, jak se pod jejich drsnou slupkou skrývá dobré srdce (návštěvy u babičky) apod. Důležitější než postavy je ale pro tento film prostředí, ve kterém se odehrává - prostředí sklepa, temného, špatně osvětleného, plného stínů. Z tohoto pohledu se režisérovi s kameramanem celkem dařilo - mizanscéna má atmosféru, pořád je na co se dívat, "nadzemní" scény vytvářejí fungující kontrapunkt k těm ze sklepa. Bohužel tyto vizuální kvality na stominutové ploše úplně nedokážou vytvořit podobně silnou protiváhu v podstatě naivnímu příběhu s nijak úchvatnými dialogy.

    • 10.12.2014  10:40
    Houpačka (1990)
    **

    Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná).

    • 2.12.2014  23:06
    Antikrist (2009)

    Prolog je geniální - vůbec se nedivím, že stejnou formu zrecykloval i v Melancholii (a není to jediné pojítko mezi oběma filmy). To, co následuje, je překvapivě komorní, téměř divadelní Trierova dekonstrukce žánru psychothriller. Na rozdíl od Hollywoodu se rozhodl zbytečně nestrašit hlukem a střihem, skutečně hrůzyplných momentů se vyskytne jen pár, Charlie Gainsbourg coby onanující antikrist to ale spolehlivě vynahradí :) *** 1/2

    • 2.12.2014  22:29
    10 způsobů lásky (TV film) (2008)
    **

    Příšerný scénář plný idiotských replik, nevěrohodné chování postav, nesympaticky vyhlížející herci (to ovšem není jejich chyba, ale hlavně vizitka kameramana), z mizanscény by člověk blil, soundtrack do zblbnutí omílající Ravelovo Bolero... Až jsem si říkal, jestli nesleduji reaktivní výtvor někoho, kdo tuto skladbu z duše nesnáší, a tak se rozhodl, že za každou repetici v Boleru napíše jednu nesmyslnou scénku pro herce a herečku. Korunu tomu nasadí závěr. Kdyby šlo o seminární cvičení z některé méně prestižní filmové školy, tak OK, ale coby "profesionální" produkt za peníze koncesionářů tedy hodně slabé. Nemluvě o tom, že vůbec samotná myšlenka jakkoliv "vylepšovat" Schnitzlerovo drama se jeví jako přinejmenším neopodstatnělá, což platí zvláště pro přenos do dnešních poměrů (jenž z důvodů výrazných společenských proměn pochopitelně příliš nefunguje. A ne, že bychom ve hře z počátku 20. století koukali na postavy s renesančním okružím kolem krku, opravdu nehrozí). Jednu hvězdu dávám za to, že se v inscenaci o erotice nevyskytuje ani jedna erotická scéna - to už je skoro umění, druhou pak za Vanesku, jež je v závěrečných titulkách uvedena jako Valeska. Nejspíš tedy jde o aluzi k Lechu Walesovi a tento politický přesah si jistě zaslouží ocenění.

    • 30.11.2014  21:54

    Po výborné Cosmopolis přichází David Cronenberg s hodně ostrou kritikou Hollywoodu, kultu celebrit, vytěžování dětských hvězd a dalších příbuzných jevů. Maps To The Stars se ve filmu jmenuje bulvární bedekr s losangeleskými bydlišti celebrit. Ty snímek zobrazuje jako (přinejmenším) neurotické hyeny, které nezajímá nic než vlastní sláva, pro niž jsou ochotny udělat téměř cokoliv. Neustále se přetvařují, sebemenší úspěch druhých je dovádí doslova k šílenství, mají potřebu si dokazovat svoji převahu nad mnohem slabšími protivníky (Havana vs. Agatha, Benjie vs. Roy "Vabina"). Žijí v izolovaném světě přešlechtěných jedinců, kde nevyhnutelně musí docházet k incestům, byť nevědomým. Kam až jsou ochotny v honbě za slávou dojít, demonstruje zejména postava Havany Segrandové (Julianne Mooreová) v řadě scén, jež vyvrcholí tím, že se nechá umlátit pozlacenou trofejí. Rodina Weissových není ochotna přijmout svou zavrženou dceru Agathu (Mia Wasikovska) jen kvůli její psychické nemoci, ale i z dalších důvodů: Agatha není slavná, ale chce se slavnou stát (zamýšlí napsat scénář), takže představuje pro všechny potenciální konkurenci. Její tělo navíc v důsledku popálenin není dokonalé, takže nesplňuje hollywoodský ideál krásy. ______ Tím se dostávám i ke scénám, nad kterými se tady mnozí tak pohoršují: To, že se ve filmu obnažují zejména postavy ve věku 40+, má samozřejmě své důvody. Jde především o ilustraci pomíjivosti hodnot, po nichž lidé v showbusinessu i jeho konzumenti baží. Kdo nemá mladé svěží dokonalé tělo, je automaticky častován posměšky jako GMILF po přechodu apod. V tom se ovšem dá vidět nejen kritika médií, které tento kult vytvářejí, ale i satira vůči jejich publiku - režisér vám ukazuje karikaturu toho, co chcete vidět, místo mladých sexbomb to, co se z nich po čase stane. Podobně motivovaná je i záchodová scéna - místo "svůdně" čurající topmodelky sledujeme nadmutou Havanu s průjmem. Zde se navíc jedná o metaforu nesmyslnosti bulváru, kdy se ze sebebezvýznamnější události dělá kauza jen proto, že se týká někoho, kdo byl v televizi. ______ Film má jedinou vadu na kráse - přestože oficiálně kanadsko-německý, neobešel se bez klasických hollywoodských "dramatizujících" rekvizit, jako jsou žhářství, předčasná smrt mladičké kolegyně atd. Nebýt ovšem tohoto drobného nešvaru, neměl bych co vytknout a musel bych film ohodnotit pěti hvězdičkami, jimiž častuji výhradně geniální díla hodná uchování pro budoucí generace :) Cronenberg je možná v životní formě!

    • 29.11.2014  19:15

    Buñuelova dekonstrukce kostýmové krimi :) Do té doby záhadná Celestine se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou, a to hodně po svém. Svět, ve kterém pobývá, je ale příliš úchylný na to, aby se jí to mohlo podařit... Filmy z Buñuelova francouzského období jsou nepochybně věhlasnější než ty mexické. Po zhlédnutí Deníku komorné mě napadá, že to je trochu škoda.

    • 24.11.2014  00:38
    Modrý pokoj (2014)
    ***

    Moje první setkání s M. Amalricem coby režisérem nebyl žádný průser, ale vypadá to, že tento mimořádně talentovaný herec disponuje spíše průměrnými režijními schopnostmi. Pár povedených sexy scén, ale jinak na mě tento thriller působil celkem televizně, až jsem si říkal, že by se z toho dala udělat dobrá epizoda seriálu Colombo. Napětí a drama je spíš než nějakými změnami perspektivy, nečekanými zvraty apod. vytvářeno pozvolným postupem vyšetřovací mašinérie - a sledovat to je podobně ubíjející. Jak postava psychopatické lékarnice, tak i její milenec v podání Amalrica jsou spíše figurkami než propracovanými charaktery (proto mě významová nejednoznačnost vyprávění nechala poměrně chladným) a podobná šablonovitost se týká i paralelního dramatu vyšetřujícího soudce, jemuž se rozpadá rodina (jasně - je to spíš takový náznak, co se stane hlavnímu hrdinovi). Režisér Amalric neudělal ostudu, ale vyrovnat se s tradicí francouzské kriminálky, oč se evidentně snažil (viz např. formát 4:3 nebo konzervativní soundtrack), se mu úplně nepodařilo.

    • 24.11.2014  00:11
    Jimmy P. (2013)
    ***

    Jakkoliv jsem velkým obdivovatelem díla Arnauda Desplechina i Mathieu Amalrica, dopředu jsem tušil, že tenhle film nebude úplně pro mě, a bohužel se mi to do určité míry potvrdilo. Film je jednak hrozně užvaněný, jednak vypadá skoro jako libovolná hollywoodská story o navázání vztahu psychoterapeuta s pacientem (viz Instinct, Dobrý Will Hunting apod.), akorát se odehrává na konci 40. let a místo goril, resp. studentů matematiky v něm vystupují indiáni Černonožci. Ale abych jen nekritizoval: Velkým osvěžením je výkon Mathieu Amalrica, škoda, že jeho postava není dostatečně představena a o pracovní i soukromé historii G. Devereuxe se dozvídáme jen z náznaků, takže s ním dost těžko nějak soucítit. Více prostoru je věnováno titulnímu hrdinovi a tady nutno uznat, že se nějaké přesahy tvůrcům povedly. Jeho problémy neodešly nijak zázračně a např. dál zůstal alkoholikem. Film dopadne dobře, ale o nějakém hollywoodském happyendu těžko může být řeč - všechny postavy si své problémy nesou nadále, pouze se jim podařilo usmířit se světem. Dá se to číst jako metafora boje s depresemi. Zajímavý byl i motiv proměňujícího se modelu soužití ženy a muže. Blackfoot indiáni mohli podle svých tradic ženy surově trestat, Jimmy by ale ženu nikdy neuhodil a naopak většina jeho životních průšvihů měla co dělat se ženami.

    • 23.11.2014  00:53

    Začátek perfektní, s přibývající stopáží film trochu sklouzává k figurkaření - holt ne všechno, co může fungovat v knize, zapůsobí dostatečně uvěřitelně na plátně. S tím souvisí i poněkud nedotažené znázornění nadstandardního vztahu ústřední sourozenecké dvojice. Druhá výtka směřuje k samotnému tématu, kolik toho nevíme o lidech kolem nás: Vzhledem ke značné nekomunikativnosti narace tento aspekt filmu nefunguje tak, jak asi autoři zamýšleli, závěrečný výbuch žádnou katarzi nepřinese (i kvůli evidentní nesmyslnosti finální scény). Jinak ale je celou dobu na co koukat (interiéry i exteriéry zasněžené Lausanne luxusní), můj oblíbenec Amalric mě nezklamal a po delší době jsem konečně viděl pořádný francouzský film, který si jede svou cestou, nesnaží se napodobovat Hollywood /autoři si z toho sami dělají srandu skrze americkou delegaci/, a přitom za jeho produkcí řemeslně nijak nezaostává. Hodně silné ****.

    • 23.11.2014  00:29
    Ony (2011)
    ****

    Lesk a trocha té bídy kurtizán versus bída pracující (byť z domova) čtyřicátnice. Každá taková má v sobě kus kurtyzány - a obráceně. Téma ke zfilmování jako stvořené a jeden z důvodů, proč tomuto ne úplně dokonalému dílku leccos odpustíte. Elles by se toho dalo s úspěchem vyčítat spousta, zejména scénář a dialogy jen o ždibec méně nanicovaté než Život Adele nebo Jen 17. Nemístná hra na city (viz scéna s otcem), povinné moralizování, sociální kritika a snaha o politickou korektnost (pokaždé, když se schyluje ke Druhému tangu v Paříži, režisérka nakonec přehodí veksl [UPDATE: Přehrál jsem si dotyčné scény znovu a musím uznat, že jsem režisérce křivdil. Film se ve skutečnosti snaží - možná trochu polopaticky - spojit feministická východiska s řekněme v současnosti poněkud zatracovaným přístupem k (nejen ženské) sexualitě. Což je relativně odvážné, a tak se vůbec nedivím, že sposta zde hodnotících to má problém skousnout]). Okázalý filmový styl plný flashbacků a neustále se pohybující kamera. To, co je vidět před ní, mi ale dovoluje tyto nedostatky přehlédnout. Jsou to především účinkující herečky, které se s ohromným nasazením snaží tomuto poněkud vykonstruovanému filmu vdechnout život. Daří se to jak podle očekávání Juliette Binoche, tak hlavně Joanně Kulig, která je pro mě největším objevem tohoto snímku. Anaïs Demoustier za nimi herecky lehce zaostává, kvůli její postavě jí to ale klidně odpustím :) Oproti Ozonovu Jen 17 se tento film alespoň pokouší téma prostituce studentek nějak analyzovat. S jeho závěry můžeme nebo nemusíme souhlasit, každopádně je výsledek daleko přesvědčivější než nemastný neslaný Ozonův počin.

    • 18.11.2014  21:24

    Park Chan-wook natočil před deseti lety tři dlouhé, brutální filmy o pomstě. Damián Szifron nyní na totéž téma vytvořil šest filmů krátkých, vezoucích se na stejné vlně násilí, ovšem podstatně uhlazenějších. Víc tak jako frikulín. Výsledek toho moc nevyřeší, ale chvílemi rozhodně pobaví - viz rvačka v autě na srázu, pan Bombička nebo mstící se nevěsta. Hlavně v prvním uvedeném případě se dá dokonce mluvit o parodii žánrových klišé.

    • 17.11.2014  12:43
    Dívka a kouzelník (TV film) (2008)
    ***

    Televizní film o kočovných komediantech za protektorátu. Natočený je poměrně levně, ale i když od toho odhlédnu a budu jej brát jako divadelní inscenaci s bonusem v podobě odhalených vnad obou účinkujících Veronik, dílu chybí výraznější odlišení životního stylu obou 'soků' v podání Trojana a Holuba. Dominantou scénáře měl být jejich spor o to, zda je lepší čekat za bukem, až se nebezpečí přežene, nebo vylézt z díry a užívat si života, jak jen to okolnosti dovolí. Ve skutečnosti ovšem sledujeme dva morouse pachtící se za mizerným živobytím a zahánějící krizi středního věku eskapádami s místní odkvétající kráskou v podání Veroniky Gajerové. Až ve spíše symbolickém, dramatickém závěru každý dostane, co jeho jest.

    • 16.11.2014  14:14

    Adaptace knihy autobiografických příhod, jak atraktivní a talentovaná baba v prváku na Harvardu zahání depresivní chmury drogovými a sexuálními excesy. Tedy nepochobně zajímavé téma (však se taky předloha stala bestsellerem), bohužel však zpracované poněkud neadekvátně: O tom, co se odehrává v hrdinčině nitru, se dozvídáme maximálně prostřednictvím jejích vnitřních promluv, nikoliv filmového jazyka. Ani pařby a sex nejsou zobrazeny příliš poutavě. Film spíše ukazuje, jaké škody je člověk pod vlivem deprese schopen napáchat, a pokouší se hledat příčiny - zkritizuje Reagana, nezájem o rodinu a děti, sobectví apod. Všechno je to takové hollywoodsky zkratkovité, ale na druhou stranu i docela ozvláštňující třeba právě tím, jak se film soustředí na interakce člověka stiženého depresemi s jeho okolím.

    • 9.11.2014  09:41
    Vejška (2014)
    **

    Typický příklad sequelu, který nemusel a snad ani neměl vzniknout. Humor vystřídal product placement - dělání kompromisů v umění film dokonce tematizuje! Vedle vtipného a sexy Gymplu působí Vejška jako odvar z vystřižených scén - tento dojem posiluje i podměrečná stopáž. Celkem se povedla snad jen satira kšeftování se zkouškami na VŠE. Sice je Vejška pořád zajímavější než počiny typu Můj vysvlečenej deník, přesto mě pan Vorel tentokrát moc nepotěšil.

    • 7.11.2014  05:48

    Pes, který se přátelil, aniž by obtěžoval. A stejně dokonalí jsou i všichni ostatní protagonisté - samozřejmě s obligátní výjimkou vládní delegace.