Recenze (76)
A Distant Trumpet (1964)
Celou věčnost jsem se bála, že jde o klasický příběh hodní běloši versus zlí indiáni. Díky svižnosti filmu jsem vydržela do uspokojivého konce.
Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (2007)
Celkově mi film moc nesedl, ale Cate Blanchett je úžasná! Úplně převálcovala všechny ostatní tváře B.D.
Bullittův případ (1968)
Líbí se mi ta stručnost dialogů, většina postav prostě jedná a nemusí žvanit proč a jak. Jediná ukecaná postava je Vaughnův politik a hned vám pěkně leze na nervy. A nejzásadnější větu podle mě pronese Cathy, takže Frank bude mít o čem přemýšlet – až teda dohoní toho lumpa.
Cesta spásy (1965)
Střihač měl zřejmě dovolenou, leda, že by rozvláčnost filmu spolu s hudebními čísly byla také parodií na dobové velkofilmy. Myšlenka i herci jsou fajn, u Burta Lancastera nejde ani o komediální herectví, stačí, že řve a rovná všechny do latě + 1 jeho typický úsměv. Chytlavá hudba od Elmera Bernsteina.
Cincinnati Kid (1965)
Začátek – špinavý New Orleans a McQueen zdrhající po železniční točně – mě dost namlsaly, ale pestré scény byly pak prostřídány o dost sterilnějšími, škoda.
Dobrodružství Robina Hooda (1938)
Vysmátý Errol Flynn a divná Olivia de Havilland mi moc nesedli, skoro bych film označila jako komedii.
Elysium (2013)
Děj i provedení mi připomínají vzorník. Rychlá bitka/zpomalená bitka, scifi zbraně/meč, všechny druhy padouchů i klaďasů a celé je to jaksi nedotažené.
Hrstka statečných (1959)
Jak velký rozdíl – Sinatra si malebně stoupne a žvaní a žvaní, zatímco McQueen prostě hraje, takže jeho scény si rozhodně pamatuju lépe. Nebylo by to marné, kdyby Sinatra víc válčil a míň proháněl Lollobrigidu.
Ideální manžel (1999)
Velmi vykostěná předloha.
Já a robot (2013) (seriál)
Jak je všechno relativní! Před pár lety bychom na všechny ty vizuální hračičky zírali s otevřenou pusou... Bohužel scifi složka mi nepřipadá konzistentní – proč je něco ohromně moderní a něco stejné jako dnes? Nejhorší je ovšem kolísavá a dost pochybná kvalita příběhu, to žádné triky nezakryjí. Co vypadalo v prvním díle jako slibná line propojující děj jednotlivých epizod, mizí někde ve vzduchoprázdnu a zjevuje se to až ke konci série a mezi tím se jinak celkem sympatičtí poldové patlají s banálními případy.