Recenze (173)
Duna: Část druhá (2024)
"Too much too fast" jsem se obával. A je to "too much too fast" a jen máloco má prostor být adekvátně vygradováno. Akce diktuje. Režie fotografií je ale stále pastvou očím.
Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)
Není mnoho druhých dílů sérií, takhle vymazlených, vypointovaných a až po střechu naložených akcí, vizuální i obsahovou nápaditostí, akcí utrženou ze řetězu (přesto stále čitelnou) a se srdíčkem na správném místě. Across the Spider-Verse je ucelený a unikátní film, co setsakramentsky šikovně pracuje s fenoménem Spidermana, jež do děje přetéká z naší reality, jíž elegantně glosuje a reflektuje. TOP, miluju!
Aftersun (2022)
Velmi nenápadný a přesto zásah hluboko do srdce. Další skvělý pohled dětských očí a duší na obsahy světa dospělých a skrze optiku kamery obrázky, co dojmou a léčí.
Moonage Daydream (2022)
Dopamin do zil usima i ocima. <3
Top Gun: Maverick (2022)
Letecké orgie, fakt TOP(!), jenže 80% stopáže je dějový bahno a filmová zombie dob minulých se všemi prohnilými proprietami co se vešly. Patosu hora, nejlepší pilot fucking-ever Tom a jeho masturbace zachovalé skořápky s horizontem myšlenkových pochodů scientologické církve. Genderově stereotypní až je člověku hanba. PS: Takovýhle napálení všem těm nadšeným recenzentům fakt nedaruju a kdyby se dala návštěva kina reklamovat, tak bych reklamoval.
Velryba (2022)
Darenovy novy veci me miji dal. Emoce z papiru, pseudo-intelektualni, na silu a bez srdicka. Ani nejpoetictejsi (zaverecna) scena filmu, za to co ji predchazi, nestoji.
Matrix Resurrections (2021)
Formálně to není dobrej MATRIX, když ovšem divák neplave proti proudu filmu, tak dostane emočně a koncepčně velmi přesně namířenou reflexi světu a kontextu v němž se MATRIX narodil <3
Šílený bůh (2021)
MAD GOD je o ničem i o všem a co si s sebou divák nenese, to se mu přenošeným projektem šíleného boha nazpět neodrazí.
Avengers: Endgame (2019)
No one ever really dies.
Černobyl (2019) (seriál)
What is the cost of lies?