Top Gun: Maverick

tl; dr: TOP GUN: MAVERICK je výborný, a to z mnoha důvodů. Níže se zaměřím na queer čtení, které bude dle mého spíše opomíjeno._____ TOP GUN s podtitulem MAVERICK se dvě hodiny snaží publikum přesvědčit, že titulní postava, potažmo Tom Cruise, není gay. Neúspěšně. Naštěstí jde o jediný neúspěch, který lze spojovat s tímto pokračováním po letech. Quentin Tarantino svým cameem v jinak zapomenutelném snímku VYSPI SE SE MNOU popularizoval queer čtení kultovního celovečerního videoklipu Tonyho Scotta (viz zde: https://www.youtube.com/watch?v=PPEmnN5WqXs). Sequel se snaží popasovat i s tímto odkazem. U jedničky se nemuselo číst vyloženě proti textu, protože vše bylo dostatečně okázalé: homoerotismus, náležící k danému prostředí, kompoziční inspirace soft porno/uměleckými fotografiemi Bruce Webera, hypersexualizovaný jazyk i toužebné pohledy mezi mužskými postavami, situování řady scén do šaten, objektivizace mužského těla a další (výmluvný sestřih třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=qyY5WKOFc5Q).__________ Oproti tomu dvojka na rozdíl od svého předchůdce nerozkládá vyprávění do sledu queer atrakcí, ale zesiluje konvence a klišé klasického vyprávění, až se mi při sledování vybavovala věta Umberta Eca o tom, že (parafrázuji) zatímco dvě klišé nás rozesmívají, stovka klišé nás dojímá, protože pociťujeme, že spolu komunikují, oslavují jednotu. A ke klasickému patřilo, že cokoliv podvratného - a tudíž homosexuálního - bylo buď vytěsňováno, a tak bylo třeba číst proti textu, nebo skrýváno, a tak bylo třeba dílo jako queer rozpoznat, a tudíž interpretovat. MAVERICK je, řečeno spolu s psychoanalýzou v její zvulgarizované podobě, o návratu vytěsněného a vyrovnání se se ztrátou. Maverick nemá ani ženu, ani děti, pouze vzpomínky na společné chvíle v šatnách, sprchách a na pláži, přičemž intimnější - byť zprvu pouze telefonický - kontakt udržuje se svým "parťákem", s nímž se v dobách rozpuku dostával do oblak, když si naleštili své ocelové ptáky. Pokaždé, když "hrozí", že by něco bylo až moc queer (psaní si s "parťákem", dovádění s poloobnaženými chlapci na pláži anebo jejich pozorování z povzdálí, ochromující smutek vycházející z absence "parťáka"...), musí vždy následovat přispěchání za postavou, kterou hraje Jennifer Connelly. Ta zde zastává stejnou úlohu jako dříve Kelly McGillis, tj. sugerování, že queer postava může utvořit heterosexuální svazek, ale to jenom proto, že si to žádají vypravěčská klišé a kompozice hollywoodské podívané. Sekvence s ní jsou ale stylizovány po vzoru osmdesátek, tudíž jsou vzpomínáním na něco, co nikdy v takové podobě nebylo a nebude. Naopak do pozice Kelly McGillis je situován samotný Cruise, respektive Maverick, když je to on, kdo se s top guny seznámí v hospodě, aniž by o tom tito a tyto věděli, a je to on, kdo má učit kadety a kadetky. Dokonce v rámci stylistické nápodoby předchůdce je Cruise inscenován v předkamerovém prostoru a scény s ní/m jsou komponovány obdobně.__________ A nenechte se zmást atrakcemi začleněnými do vyprávění a tím, že film nepřímo komentuje sám sebe, svou pozici mezi ostatními velkorozpočtovými produkcemi a status Toma Cruise jakožto hvězdy. TOP GUN: MAVERICK je melodrama - až mannovských (odvisle od tvorby Michaela Manna) rozměrů, čemuž říkejme třeba mann-o-drama. Ústředním tématem je stejně jako v mann-o-odramatech čas (a zejména jeho nedostatek), obracení se zpět i vyhlížení vpřed. Kosinski s kameramanem Mirandou u své první spolupráce - TRON: LEGACY - fetišizovali vycentrované kompozice, ale tentokrát si zjevně po vzoru mann-o-dramat oblíbili nakládání s negativním prostorem, extrémně nízkou hloubkou ostrosti a místy až zbastraktněním nezaostřeného druhého plánu. Akorát oproti většině mann-o-dramat se (je možný spoiler u tak slastné přehlídky klišé?) se Maverick dočká svého - ve všech smyslech toho slova - happy endu, když v prazvláštním polyamory svazku bude mít i svého zajíčka s osmdesátkovým pornoknírem. Tom Cruise se herecky transformoval od jupíků přes akční hrdiny až k sugar daddymu. Žádný heterosexuální svazek, k epilogu a závěrečným titulkám zní gay ikona Lady Gaga. Born this way, Mavericku, born this way - a tohle je Cruiseova The Edge of Glory. LeGAYcyquel, vskutku. (25.05.2022) (méně) (více)

Původní Top Gun je kultovní film. Mohou dlouhou dobu vznikat diskuze nad jeho kvalitami, nad jeho přepáleností a do jisté míry primitivnosti, Tony Scott dal ovšem v roce 1986 světu, který je i po letech fenomenální. Testosteronový, dost možná skutečně latentně homosexuální, ale nestárnoucí a pořád fenomenální, kdy jen tak neomrzí. Dlouhá léta se poté diskutovalo na téma Top Gunu 2, plány na nějakou dobu očividně zastavila sebevražda Tonyho Scotta v roce 2012. O 10 let později (nebýt COVIDU-19 dva roky zpět) ovšem přeci jen po 36 letech dochází na návrat Toma Cruise v jedné z jeho nejslavnějších rolí Petea ,,Mavericka´´ Mitchella. Má poté Tony Scott důvod obracet se v hrobě? Nikoliv, naopak je velmi snadné odtušit, že se ze záhrobí potěšeně usmívá. Scottův náhradník Joseph Kosinki se totiž Scottovo stylu dokázal v mnoha ohledech přiblížit takovým způsobem, že se dá snadno zvažovat, že přesně nějak takto by Scott pokračování realizoval. Kosinski už má ostatně nejen s vizuálem, ale i budováním odkazu. Jeho režijním debutem byl ostatně TRON: Legacy, kdy v roce 2010 navázal na odkaz Stevena Lisbergera a původního Trona z roku 1982. I zde poté pokrok dle očekávání spočívá v tom, že Kosinski a spol. využívají moderní filmařské technologie, kdy jsou hlavní hvězdou především IMAX kamery, které byli umístěné i do samotných kokpitů. Už ukázky mohli lákat na to, že se z Top Gun: Maverick stane jedním z vizuálně nejopojnějších snímků roku, už na samotném počátku filmového léta se dá ovšem spekulovat, že mají diváci dost možná tu zkušenost s nejlepším blockbusterem léta.  Rozepisovat se nad kvalitami Top Gun: Maverick je radost. Především i proto, že jde o jeden z nejintenzivnějších blockbusterů posledních let, jeden z nejlepších filmů Toma Cruise, ale i o film, kde Cruise předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů. Scénář k druhému Top Gunu je možná víceméně stejně jednoduchý jako první film, styčné plochy jdou víceméně ruku v ruce s původním filmem, stěžejní je ovšem to, že Top Gun: Maverick nesází na laciné předávání pochodně nové generaci. Není to film pouze o tom, že stárnoucí pilot ještě nepatří do starého železa a pořád dokáže v akci předčít mladší piloty. Je to film o Maverickovi, který se vyrovnává s traumatem, dilematy a faktem, že i přes jeho nejvyšší snahu nejspíš jeho výcvik vyšle někoho na smrt. Maverick je pořád tak trochu frajírek, rázem se ovšem stává o poznání komplexnější postavou. A Top Gun: Maverick je i díky tomu rázem film, který je velmi snadné probrečet. Je to totiž nejen vrcholná blockbusterová záležitost, ale i funkční horská dráha emocí, která dokáže pobavit, vyrazit dech, ale i skutečně dohnat diváka ke gejzíru slziček. Ano, mohlo se zdát, že se na konci Top Gunu Maverick se smrti Goose vyrovnal, takové události ovšem ve skutečnosti nikdy nejde zcela vypustit z hlavy. Už od samotného počátku je sázení na nostalgii jasné a funkční (díkybohu dojde i na Danger Zone), Top Gun: Maverick ovšem nekráčí lacinou cestou. Zdrojový kód původního Top Gunu je spojen s moderním přístupem a Top Gun: Maverick tak ukazuje, jak správně by se mělo s legacy sequely pracovat. Nejen díky fenomenálnímu Tomu Cruiseovi, který jde opět do role naplno, nejen díky úžasnému mininávratu Vala Kilmera do role Icemana, ale i díky bravurnímu představení nové generace pilotů. Ve výcviku funguje předávání mouder, zkušenosti, reflexe i nevyhnutelné setkání s minulostí. Od počátku bylo jasné, že stěžejní bude především vztah Mavericka a syna Goose s přezdívkou Rooster v podání Milese Tellera. A postupná práce se vztahem těchto dvou v rámci tohoto filmu je fenomenální a vybízí k těm nejemotivnějším momentům filmu. Funguje to především i díky tomu, že se dá snadno rozumět Maverickovi, který nechce, aby se minulost opakovala, zároveň jde ovšem z odlišných důvodů fandit Roosterovi. Jejich vztah díky tomu není černobílý, dialogové konfrontace mají neskutečnou energii a zajímavější než výsledek chystané mise se rázem stává čekání na to, jak se vztah Mitchella a Roostera vyvine. Během dvouletých odkladů způsobené pandemií snadno svou genialitou dokáže Top Gun: Maverick vyvolat pocit, že byl snad celé 2 roky vybrušován k ještě větší dokonalosti. Návrat, který mohl dopadnout všelijak tak funguje po scenáristické stránce, stránce střihu, vynikajícího vizuálu (v IMAXU to musí být ještě silnější zážitek, stejně silné to ovšem z mého pohledu bylo i v normálním kině) i vynikajícího soundtracku kvarteta Lorne Balfe, Harold Faltermyere, Lady Gaga a Hans Zimmer. Především závěrečná píseň Lady Gaga je výtečná. O to překvapující je ovšem vidět, že jde do jisté míry skutečně o upgradovanou verzi původního Top Gunu, kde ovšem vše šlape ještě o poznání líp (i romantická linka, kdy má Jennifer Connelly svou nejlepší roli za hodně dlouhou dobu). Především i proto, že Kosinski za kamerou skutečně využil ty nejmodernější možné technologie a Cruise i tentokrát hodlal realizovat celý film s tím nejmenším možným počtem CGI. Dá se těžko věřit tomu, že do konce roku vyjde pocitově intenzivnější blockbuster. A i když je na počátku filmového léta možná přeci jen předčasné mluvit o blockbusteru léta, skutečně se dá těžko věřit tomu, že Top Gun: Maverick do konce léta něco trumfne. Tak dokonalý blockbuster se totiž neobjevuje každý den a přiblížit se kvalitám Top Gun: Mavericku nebude snadné. Jedná se totiž o mistrovské dílo, jeden z nejlepších blockbusterů i filmů poslední doby a ukázku toho, že Tom Cruise pořád ví, co dělá. A i toho, že po posledních dvou dílech Mission: Impossible by mu poloha mentorů mohla velmi sednout. Nyní se jen dá doufat, že Cruise jeho smlouva s Ďáblem udrží na světě ještě hodně dlouho, tak poctivé blockbustery jako v případě série Mission: Impossible i právě Top Gun: Maverick totiž též nevznikají na běžícím páse. V mých očích zatím filmový zážitek roku, hlásím to ještě před návštěvou v IMAXU..... Viděno v kině: 4x (25.05.2022) (méně) (více)