esnou

Moc milý a zábavný oddechový filmeček - řada zajímavých vedlejších figurek, pár dobrých gagů a vánoční atmosféra - prostě taková ta člověčina. Nejlépe by na to asi pasovalo hodnocení, jakým Felix popisuje film, na kterém byli se Celine - z kritického hlediska nic moc, ale z lidského se mi prostě líbil.

Film je naprosto dokonalý, pro mne v tuto chvíli můj nejoblíbenější, ale přesto má jedno ale - a tím je závěrečná scéna. Nechtělo se mi věřit, že King by něco takového napsal, tak jsem si sehnala knížku a ono taky fakt ne - knížka končí oním dojímavým a nejednoznačným Redovým "Doufám", dál už nic. Nevím, zda to bylo Darabontova iniciativa, nebo zda ho k tomu dotlačili, ale je to jediná chyba na kráse tohohle úžasného filmu, bez ní by byl opravdu geniální.

Film je hodně sentimentální, scénář by si taky zasloužil trochu více péče a herecké výkony v řadě případů nic moc, ale i tak mě ten film dostal - ta naděje, že když najdete odvahu promluvit si s nepřítelem, tak nebudete mít potřebu se vzájemně zastřelit, je utopická, ale i přesto nádherná. Rozhodující je, že je to rok 1914 - o rok či dva později by něco takového už nebylo možné, v té době se už všichni proměnili v toho mladého Skota, který se nedokáže bratříčkovat s nepřítelem, protože prožitá bolest a utrpení je příliš velké. Nejsilnější scénou je pro mne biskupovo kázání pro mladé skotské vojáky - až na jméno nepřítele je rétorika i dnes stále stejná (ostatně to naznačuje už samotný začátek filmu - scéna s dětmi). Škoda trochu promarněné příležitosti - kdyby byl film scénáristiky více dotažený, tak by to byl adept na 5*.