lukax

Nic než pravda mi padla do noty, jelikož právě čtu vtipnou knížku o kognitivní disonanci. Film je přehlídkou zlých lidí, kteří jsou dobří v okecávání a racionalizaci.

Na scénáři je cosi protivně rutinního. Když si uvědomíte, jak to má skončit, je spousta scén jaksi prázdných. Ale mám pocit, že si toho byl scénárista vědom a trošku je oproti jejich významu pokrátil. Všemožného pomrkávání (což je fajn) je ve filmu dohromady jistě víc, než vysvětlení toho, proč je Profesor X na vozíčku (což je otravná nutnost).

Tomuhle norskému filmu z roku 2007 se těžko tipuje rok natočení – kamerou i prostředím to vypadá spíš na konec osmdesátých let. Na tempu příběhu je ale přece jenom znát, že je to film současný.

Co jsem po projekci poslouchal lidi kolem sebe, některým to přišlo pomalé, ale to mohli říkat jenom tací, kteří už jsou moc roztěkaný. Vždyť to byla v podstatě sekvence gagů a funkčních zamyšlených, trochu smutných pasáží, kde byl hlavní hrdina beze slov konfrontován s tím, že je starý.

Zelená karta je romantická komedie od australského režiséra Petera Weira – krutodrsného vypravěče, který natočil třeba Společnost mrtvých básníků.

V čem je zvláštní? Ačkoliv pracuje s tradičními klišé romantických komedií (ano, na konci se tam utíká), vnáší do situace nečekanou dávku psychologické realističnosti a zároveň artových klišé. Což je prostě kombo, které se musí vidět.

Navíc je hlavní postava kromobyčejně krásné děvče.

Je škoda, že Student Agency i v autobuse do Švédska pouští výhradně americké romantické komedie.

Asi se mi to líbilo hlavně protože mám jistou nedůvěru vůči obsahu. Přijde mi poslední dobou, že jsou všecho jen formální hry. Proto mi prázdnota děje nevadila: z mého pohledu si film prostě jednou nahrál na to, že o něčem je.

Bojové sekvence se mi líbily ohromně. Pamatuju snad jen dva filmy, které jsem si v kině tak užil.

Pozorování k závěru filmu: Dadel si ve svém komentáři stěžuje, že co tam vyvádí Tóru s Reiko není pochopitelné, protože prostředek přepisu nenabídne Reičin příběh. Podle mě si tam z toho ale scénárista dělá legraci!

Následuje volný, spoileroidní přepis. V knížce žádný takový dialog není. Tam motivace jsou a Reiko rozhodně nijak nepřemlouvá.

Reiko: Asi... bychom se spolu měli vyspat.

Tóru: Cože? Tomu nerozumím.

Reiko: Myslím, že je to dobrý nápad. Jdu se vysprchovat.

[sprchování]

Tóru: Fakt si to pořád myslíš?

Reiko: Určitě je to potřeba.

[sex]

IMHO tedy LOL. :-)

Jak tam na mužstvo vyběhl roztomilý pes, kterému se začali všichni mariňáci věnovat, hladit ho a ptát se ho na jméno, napadlo mě, že tam v mlze stojí MZák generující roztomilé psy. A vskutku nepřítel vmžiku zaútočil – jen to generování psů nebylo explicitně ukázáno. Těším se na další díl, kdy se tento způsob emocionální války prokáže jako klíčový k vítězství nepřátel lidstva!

Neviděl jsem videohernější film: je rozsekán do desetiminutých akčních sekvencích prokládaných lamersky napsanými rozhovory, které neuměle vysvětlují nadcházející Objective.

Ideologicky je to samozřejmě šílená kravina. Vtipná věc: jeden by neřekl, že poučení z filmu o útoků mimozemšťanů na planetu nemůže být jiné, než „zatraceně, měli jsme dát víc peněz NASA!“, ale vskutku to jde napsat, že vychází „ksakru, proč jsme nekoupili víc tanků?“ Ve Dnu nezávislosti se nepotřebnost vesmírného výzkumu řešila ukradením potřebné technologie emzákům, ve Světové invazi spadnou nepřátelé jako meteority a možnosti orbitálního bombardování nevyužijí, protože si ve své pýše na orbitě nic nenechají. Je zvláštní, že u Avatára nemožnost planetární obrany každého bije do očí a tady tolik ne.

Ve výsledku platí, že nepřátele mohli dělat klidně číňani a až na jedinou drobnost by vše fungovalo stejně: lidští protivníci nejsou tak hloupí, aby si postavili mizerně bráněné MegaStředisko, na kterém vše závisí.

Chtěl bych vidět filmy I-mou Čanga: slibuju si od toho, že lépe poznám čínskou kulturu a že si třeba nakonec i zapamatuji režisérovo jméno, což mi u všech východních vážně zoufale nejde.

Začal jsem s Vyvěste červené lampiony. Jak už se zmiňují komentáře, je to trochu úmorné; načrtnout všechny povahy nějakou chvíli trvá. Jinak je to však koulervoucí film se silným emočním dopadem. Nevyzněl mi příliš jako obžaloba tradic (i když bych jej tak číst chtěl) – je možná trochu aktuální v tom, že se vyjadřuje o životě lidí bez práce, kteří mají k řešení jen v zásadě zbytečnou politiku.

Pokračovat budu asi Láskou pod hlohovým stromem.

Asi začnu nakoukávat Shakespearovské adaptace.

Trochu ospalý film a dost sázka na jistotu, která tak vyšla hlavně díky tomu, že je sedmá opravdu dobrá a málo vytěžená skladba. :-)

Ačkoliv tedy jde výborný film, bylo by super, kdyby Oskara dostal někdo, kdo měl větší odvahu.

Samoúčelnost je featura, je jí tam dokonce moc málo.

Celkově se mi to líbilo hrozně moc. Shakespear je kůl.

Skvělá minisérie!

- Jak se obsah mobilu kreslí surfujícímu člověku vedle těla, to je hodně účinné. Nedivil bych se, kdyby se to stalo standardem -- prostřihy na displeje stejně nejsou oblíbené a tvůrci se jim snaží vyhnout.

- Podzápletka s Mycroftem v prvním díle je hodně vtipná. Podobně rozhovor v Bělorusku na začátku třetího dílu.

- Role Česka ve třetím díle (GOLEM!!! :-D) se zdá být náběhem do ještě něčeho mnohem zábavnějšího v další sérii. V té by dle en:WP mohl být díl na motivy "A Scandal in Bohemia"...

Koukali jsme s Janičkou na Prázdniny v Římě, jen na notebooku, ale večer a spolu. Je to dokonalý film. Živý a hravý.