Verja

Kontakt není ani tak o mimozemském životě, jako o tom jestli věřit či nevěřit a pokud věřit, tak v co nebo koho věřit. Hlavní hrdinka je sice hodně dobrá na matematiku, ale zároveň si nějak potřebuje ujasnit a srovnat v hlavě myšlenky spojené se ztrátou otce v dětství. A s každým dalším rokem naslouchání vesmírného ticha, ubezpečuje naléhavěji a naléhavěji nejen finanční sponzory, ale především samu sebe, že nejsme sami..že ONA není sama. A když se konečně dočká, musí letět jedině ona! Všichni ostatní jsou vedlejší, protože Ellie musí najít především víru o kterou ve filmu jde. Víru a něco mezi nebem a zemí cítíte v každé další scéně a vnímá ji i hlavní hrdinka - co by se stalo, kdyby při prvním pokusu letěla ona a ne její konkurent? Přišla by o život díky teroristovi. Co by se stalo, kdyby v kapsli seděla celou dobu připoutaná a nechala poletovat medailonek po kabině? Její sedačka se při nárazu celkem slušně těžce připlácla ke stropu kapsle... "95% Američanů věří v Boha a vy Ellie?" V tu dobu si tím ještě jistá nebyla, ale po KONTAKTU se svými vzpomínkami na otce a podpory davu Američanů věřících v ní, by možná odpověď už měla. A určitě ne zápornou. Jedna hvězdička za herecký výkon Foster, druhá za celou "vesmírnou" konstrukci přenašeče/lodě a třetí za vesmírný zvukový efekt (ještě tři dny po shlédnutí filmu mi rytmicky kovově dunělo v hlavě).

Komedie, která neurazí a dokonce pobaví. Sem tam vtipné hlášky, humor spíše decentní, žádná mega ztřeštěnost, ani humor postavený na vulgaritě a jednoduchosti. Jedna hvězda za komedii jako celek, druhá zdeptanému kocourovi JR a třetí hvězda pro konečný záběr filmu.