Embertelen

Lubrigant z extrapanenského oliváče přidává hvězdu navíc.

Tenhle snímek se podle všeho nestane kasovním trhákem a jeho podivné vyznění by se dalo shrnout výrokem uživatele Radek99: "David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana..." Po rezignaci na hlednání vodítka nebo vysvětlění, díky kterému by film začal dávat smysl, jsem byl rád za zvláštní divadelně-muzikálově-baletní konec. Ten mě utvrdil v postoji, že jde ryze o dojmově-pocitový film, možná spíš lyrickou filmovou báseň s prvky hororu o parterském vztahu. Dávám palec nahoru za práci s kamerou, takže i nudné a bezobsažné scény byly ve skutečnosti zábavné.

Po shlédnutí filmu jsem se podíval na ČSFD a čekal, že bude mít tak o 20 % víc. Všichni zaslouženě vyzdvihují Jenovéfu Bokovou, nicméně i ve vedlejší roli babičky excelovala Jaroslava Pokorná. Pokud jde o ten často opakovaný komentář bezvýchodnosti a otevřeného konce, klidně bych se na tenhle film díval jako na fiktivní dokument a na jeho síle to nebude ubírat. Z komentářů lze poznat, kdo přemýšlí jako babička, otec nebo ten slovenský písničkář, a proto hlavní hrdinku nechápou, nebo spíš nepříjmají. Líbila se mi scéna s terapií, protože takhle vypadá realita. Spousta návrhů ze strany "standardně racionálně přemýšlejících lidí" na řešení Anežčiny životní situace (které taky zaznívají v komentářích) se rázem rozplynou, neboť pes je zakopaný někde jinde. Anežka totiž nedokáže takto uvažovat, natož pak mluvit, a proto celé sezení mlčí a vzlyká. I po technické stránce velmi zdařilý počin. Líbily se mi některé záběry (močení u řeky, terapie skrz okno, dědeček na posteli, scény sezení u stolu s babičkou a matkou), byť kamera mohla být o něco odvážnější. Jsem zvědavý na další počiny Beaty Parkanové. V kontextu tuzemské produkce jednoznačný nadprůměr. Pokud jde o promyšlené a procítěné dialogy tak možná nejlepší film za posledních 5 let.

Zajímalo by mě, jestli se tenhle snímek točil pro západní Evropu a U.S.A. a jde v podstatě o to samé, co provádí Haruki Murakami. Kdy ho v zahraničí vnímají jako "nejvýznamnějšího představitele současné japonské literatury," přičemž současná japonská literatura není jen a pouze Haruki Murakami, který spíše spíše romány v "západním" stylu. Jestli to třeba dávají v Japonsku v hlavním vysílacím čase na Nový rok, podobně jako u nás Pelíšky o Vánocích. I když tenhle flák se možná spíš blíží Vláčilovým opusům.

Překvapilo mě, že se to ani trochu netáhlo a zvládnul jsem to s jednou přestávkou na cigáro a kafe za jeden večer. A to je podstatná změna oproti stejně starým Felliniho nebo Wellesovým trhákům.

Tenhle snímek se podle všeho nestane kasovním trhákem a jeho podivné vyznění by se dalo shrnout výrokem uživatele Radek99: "David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana..." Po rezignaci na hlednání vodítka nebo vysvětlění, díky kterému by film začal dávat smysl, jsem byl rád za zvláštní divadelně-muzikálově-baletní konec. Ten mě utvrdil v postoji, že jde ryze o dojmově-pocitový film, možná spíš lyrickou filmovou báseň s prvky hororu o parterském vztahu. Dávám palec nahoru za práci s kamerou, takže i nudné a bezobsažné scény byly ve skutečnosti zábavné.

Spoiler: Jaroslav Dušek je nenahraditelným klenotem české kinematografie. Je králem všech bezpáteřních podsvinčat, slizských šmejdů a prospěchářských lumpů. Zkrátka a dobře darebáka jako on by uměl zahrát jen málokdo. O to více mě překvapilo jeho vzepětí k lidskosti, kdy zachránil rodinu Čížkových před domovní šťárou okupantů. Tento moment boří černobílé vnímání světa a propůjčuje filmu punc reálného života, ve kterém lze jen stěží okem vnějšího pozorovatele zjistit, kdo je svině a kdo kamarád.

Tento snímek mi přišel mysteriózní asi jako Všichni dobří rodáci romantičtí. Bez ohledu na banální zápletku s banálním rozuzlením typu: "A to se stalo práě ve chvíli, kdy se pendlovky po dědovi v kuchyni zastavily," si tohle krátké komorní drama získalo moji pozornost právě díky všednosti a nenucenosti vyprávění. Tím, že to nebylo sexy, juicy ani funny a na nic si to nehrálo, je výsledek o mnoho zajímavější. A možná, kdyby vystřihli pasáže "skupinové terapie pacientů s panickou poruchou", tak by to byl ještě o něco přímočařejší příběh dvou sester. Mohl se stát klidně o patro výš v bytovce v Husovicích.

1. Když budete pozorní na začátku filmu, objevíte dva klíče ještě před úvodními titulky.
2. Všímejte si červeného stínidla lampy.
3. Zapamatujte si název filmu, pro který Adam Kesher hledá svou herečku. Objeví se tento název ještě někdy?
4. Autonehoda je hrozná událost. Dávejte pozor na místo, kde k ní dojde.
5. Kdo přináší modrý klíč - a proč?
6. Neztraťte z očí šaty, popelník a kávový šálek.
7. Co je cítit ve vzduchu v klubu Silencio, co s děje v něm a co kolem něj?
8. Pomohl Camille jenom její talent?
9. Sledujte detaily, spojené s mužem za restaurací Winkies.
10. Kde je teta Ruth?

Dopolední erotoonanie u holyvůdského bijáku Terapie láskou. Bredly Kůpr mě přitahoval víc než Dženifr Lórenc v téch šílených obtažených legínách a pofidérních baletních piškotech.Ale je to otázka vkusu a pohlaví, proti gustu žádnej dišputát.