MejsaKulicka

Rob Zombie se netají tím, že miluje béčkové filmy, což se tady velmi projevilo. Tento styl filmů (filmy, které vypadají jako béčkové, ale prakticky nejsou) se ale také nemusí líbit všem. Dům tisíce mrtvol byl Zombieho první režijní filmový počin a podle mě velmi povedený. Ve filmu sledujeme rodinu zvrácených magorů, pro které není nic přes čáru. Je tu hodně násilí a krve, ale hlavním kouzlem tohoto filmu jsou perfektní dialogy postav. Prostě hlášky, které z hlavy nedostanete a budete se jim smát pořád dokola – pokud máte rádi zvrácený a černý humor. V jedné z hlavních rolí (Baby) je obsazena Sheri Moon Zombie (manželka Roba Zombieho). Tahle role je podle mě nejzajímavější, protože se v ní mísí krása Sheri a psychická nerušenost Baby. Ale věřím, že si tu každý najde svého vlastního oblíbence. Pokud se vám líbí filmy, kde hlavní postavy zmasakrujou kohokoliv potkají a béčkové filmy, tak je Dům tisíce mrtvol pro vás jasnou volbou.

Osobně je tohle moje oblíbená pohádka. Existuje opravdu po málu pohádek, které jsou založeny (nebo se aspoň podobají) nějaké historické události. Příběh romanovců je velmi zajímaví a to i okolnosti vzniku této pohádky. Pohádka má klasické kreslené provedení – krásná princezna, krásná příroda, krásný všechno, až na Rasputina. Anastázie se od normálních princezen ale liší a to hlavně svou neomaleností a drzostí. Samozřejmě nesmím, zapomenou podotknout nádhernou hudbu od Davida Newmana, které by se dala přirovnat k mistrovskému dílu.

Film nám sliboval náhled do duše vražedkyně. A to, co sliboval, nám také dal. Film je celkově zdlouhavý, za což můžou „umělecké" dlouhé záběry o ničem. Oceňuji černobílé zpracování, které navozuje správnou atmosféru. Samotné monology Olgy jsou úžasné, a i když to zní divně, v některých věcech jsem s ní souhlasila a chápala ji. Hodně z filmu tvoří lesbické scény, které mně osobně nevadí, ale věřím, že se najdou lidi, kteří k tomuto budou mít výhrady. Dokonce se zde objevilo i pár vtipných scének a hlášek, které odlehčili situaci, jinak by byl film sám o sobě až moc temný. Celkové shrnutí je asi takové – nenadchne, ale neurazí.

Udělat seriál, který dovolí lidem nahlédnout do současných městských subkultur je opravdu brilantní. Líbí se mi i to, že se na režii podílelo více režisérů. Díky tomu člověk ví, že když se mu jeden díl nelíbí, druhý se mu líbit může. Samozřejmě se zde najdou slabší díly, ale i ty hodně povedené. Vše je jen o vkusu člověka. Kmeny jsou většinou kritizovány za to, že to co nám ukazují, je jen zlomek určité subkultury. Nikdo ale nesliboval, že nám režiséři budou ukazovat celou historii a příběhy všech, kdo do určitého kmenu patří. Navíc, jak by se to asi do té půlhodiny vlezlo? Myslím si, že každý díl má něco do sebe a dává nám aspoň malou ukázku toho, jak žijí lidé, kteří zapadají jinam než my sami a to stačí. Navíc provedení je opravdu povedené.

Celá dějová linie se točí kolem hlavního páru – Amálie a Damiána, který odjel na půl roku studovat do Berlína. Zatím jsem viděla 5 dílů a do teď nechápu, o čem je vlastně hlavní zápletka? Jde o to, jestli vztah na dálku vydrží? Zpracování je nápadité, i když už taky trochu profláklé. Sledujeme totiž rozhovory hlavního páru plus jejich přátel přes jejich počítačové monitory. Vidíme, na co se hlavní postavy dívají, jaké stránky projíždí, co hledají...ale je to nuda. Nespočetně rádoby vtipných internetových videí a rozhovory prakticky o ničem. Josefíková hraje svou roli blogerky bez mozku opravdu výborně, až by jí člověk dal nejradši pár facek. Celkově bych to shrnula tak, že se tam většinu času nic neděje, vtipné to není a ani se neodehrává žádné velké drama. Hned první díl jsem málem nedokoukala, ale nakonec jsem tomu ještě chtěla dát šanci – chyba.