Hedy

Znovu do divadla se třídou. Po té co jsme dorazili do kulturního domu vypadajícího jako opuštěná vodárna obalená voliérou, jsme se mohli kochat absolutní apoteózou komedie.

Měli jsme zde tři herce. Dva mluvící potraty a dvacetiletou dívku mentálně zaseknutou v sedmém roku života. Jack a jeho retardovaný bratr Joe (to není vtip. Joe je v té hře skutečně mentálně zaostalý idiot) si chtějí udělat houbu k jídlu. Jenže Joe se otráví a tak Jack musí hnout nebem a zemí jen proto aby svět nepřišel o takto dobrosrdečného hocha. Jack se poté setkává s úžasnou plejádou charakterů jako vystřižených z nějaké mentální léčebny. Do toho na nás bohyně anglického jazyka stříká svou lingvisticky naplněnou mrdkou.

První týpek se kterým se Jack setká je incestně smýšlející vidlák z Alabamy. Další je veterán co si chce koupit benzín aby se mohl pod mostem čím vysmažit. Obtloustlý negr skřehotající jakési ušní znásilňování. Sebevražedný atentátník který si rozmyslí svůj čin (asi nejnereálnější věc na celé hře). Pár motorkářů s protrženým kondomem. A jako poslední cigošku která obstará magické byliny aby se retardovi uvolnili zaražené prdy. Prostě obyčejný den v USA.

Musím uznat že hra nebyla ani z poloviny tak rakovinotvorně degenerující tumornou zábavu jako Petr Černý nebo nedej Bože Easy English. Myslím, že i s největší snahou toho nejomezenějšího jedince nejde zprznit divadelní hru horší než Easy English. Čas od času se mezi akty objevil pičus v modrém a hrál svou roli tak dobře, že jsem si říkal jestli ty kulisy opravdu jen tak uklízí nebo je to součást divadla. Ukázalo se že je to součást divadla a já okamžitě toužil zavraždit tvůrce za to že byl schopen vysrat na pódium tak obrovskou hromadu hoven. Zároveň ale musím uznat, že hra byla tak stupidní až mě to donutilo se občas i pousmát. Zabilo to sice drtivou většinu mých skomírajících mozkových buněk ale stálo to za to. Rozhodně jsem se nemusel uchylovat k sebevražedným pokusům jako u jiných divadelních abortů.

Člověk by si myslel že učitelé budou vybírat pro mladé vzdělané středoškoláky duchaplné divadelní hry. Leda hovno. Po příchodu do Pekla jsem musel trpět neherecký netalent dvojice chodících nádorů. Duo debilos se skládalo z anglického buzíka mluvícího o oktávu výš než je u anglického buzíka normou. A jeho hobití assistence která má hlubší hlas než její společník. S nimi se podíváme jak buzík bude zažívat obyčejný den v Londýně, zatímco se jeho assistentka bude převlékat do nejobskurnějších převleků a při tom hulákat na celý sál. Já si tam v klidu seděl a dostával křečovitou psychyckou bolest z toho karcinomu když na mě buzík ukázal. Já a moji dva spolužáci jsme byli vybráni jako clona. Buzík se za námi převlékal, osahal mému spolužákovi biceps a nevím jestli úmyslně nebo ne, ale sáhl mi na prdel. Po té se v růžovoučké košilce, vypadajíc jak kdyby šel do Modré Ústřice, vydal tajtrdlíkovat zpět mezi publikum. Vybral si nebohého studenta a vystavil ho takovému ztrapnění že jsem se styděl i já. Student dostal od buzíka jméno Bob a musel mu dělat prodejce kávy. Buzík ho teple přejížděl pohledem a nenechal ho být ani po té co ho poslal si sednout zpět mezi publikum. Pak buzík udělal dementní magický trik s Bobovo botou a konec představení. Umím si představit jak spolužáci vybraného studenta neřeknou tomu klukovi jinak než Bob až do maturity. Ani jsem nezmínil tumornost scén kdy si buzík kupoval tričko nebo platil pokutu. Jediná dobrá věc na célé autistické taškařici byla když se anglický buzík omylem praštil do holeně když představoval svůj pseudoparkour. To je tak vše z mého divadelního okénka.

Konečně jdeme se třídou do divadla. Člověk si říká jak moc to bude super se na jeden den neučit. Jenže když dojdete na místo kde vás sotva udrží sto let stará rozvrzaná židle už začínáte tušit nějakou nekalost. Zločin na který jsem měl tu poctu jít se jmenoval Peter Black (Petr Černý). Začíná to uvedením Emílie. KniHOVNICI na volné noze se třemi doktoráty. Její přítel Petr Černý je jejím opakem. Je to čurák jehož největším majetkem je stará motorka a musí proto jako pijavice cucat svou přítelkyni. Anglicko česká hra je něco co vás opravdu náramně pohladí po uších. Pohladí podobně jako žiletka nebo rozdrcené sklo. Mezi nehereckými taškařicemi, které skupina tří autistů je schopna vytvořit, nadejde vždy pauza při které zahrají nervy drásající buziku, která opravdu nijak zážitek nelepší. Ovšem pravý klenot přichází až v polovině hry kdy opravují dům. Je to jako když pejsek a kočička vařili dort. Jenže místo pejska dodáme retarda a místo kočičky vřeštící píču. V tu dobu jsem se snažil zoufale si přeřezat žíly pomocí kusu PET láhve. Když jsem zjistil že to nejde snažil jsem se kousat jenže to už mě zadržel člověk sedící vedle mě. Zatím co já jsem se hystericky a křečovitě smál, upadalo mi IQ každou minutou stále níže a v mém těle se tvořil zcela nový druh rakoviny. To je asi tak vše co mám říct k tak náramně karcinogenní zábavě.