harpyje2

Velké překvapení. jako komedii to moc nevidím, i když, pravda, součástí filmu jsou různé, různě vtipné, postavy. Pokud vám jde o gagy, tak si jich jistě pár zapamatujete. Ale daleko víc v tom vidím vyrovnání se mladé generace s různými životními styly. Nepropadání panice, pokud v životě nevychází všechno tak, jak si člověk pláuje, a co považuje za ideální. Přitom za ideální považují různí lidé různé způsoby života. Zachycení atmosféry a prožitků, které nemusí být pokaždé záviděníhodné, dávám jedničku. Hodně mi to připomnělo jeden stastistický fakt. Po vydání Salingerovy knihy Kdo chytá v žitě vzrostl počet sebevražd mezi mladými citlivými lidmi. Po shlédnutí How to be Single by, doufám, mohl klesnout.

Film má mnohá plus. Sám námět není nudný, má skvělou režii, střih tak akorát - a proto si na konci řeknete, že byste vlastně ještě klidně hodinku zvládli. Úplně dokonalý je Parick Stewart - utáhne celý film, od začátku, až do posledního záběru. A zároveň vám ponechá iluzi divadelních prken, kdy po děkovačce zcela vyčerpaný upadne a probudí se za dva dny. Některé pasáže kde mu sekunduje Carla Gugino, berou dech.

Film je zcela zbytečný, to je zřejmé. Horší však je, že nemá žádné kvality. Pokud už tomu nechcete věřit a stejně si ho naplánujete na dobu, kdy budete doma ležet s chřipkou, pořiďte si ještě jiný záložní film. Je v něm několik scén, u kterých jsem měla zvláštní pocit, že by nebyly tak hlouplé, kdyb nebyly tak příšerně ztvárněné. Nefunguje ani jedna. Pravděpodobně i kvůli dabingu - horší jsem slyšela jen tzv. "mluvený dabing", v osmdesátých letech minulého století. Takže jako odpad na druhou hodnotím českou dabovanou verzi. Originál jsem neviděla a nikdo mne k tomu nedonutí.

Film je o tématu, který je rád tabuizován, a při pokusech ho ztvárnit se většinou dočkáme nesnesitelného patosu, sentimentu nebo ještě hůř snahy vyždímat z nás emoce až hystericky. Nic takového jsem v Mém životě beze mne neviděla. Sarah Polley hraje perfektně. Její Ann je ve své bezvýchodné situaci umírající mladé ženy věrohodná, její reakce i nereakce na blížící se smrt jsou logické a racionální. Třebaže seznam, který si vytvořila může nám starším než ona připadat praštěný, neuvěřitelný či krutý, odpovídá jejímu věku. Měla jsem neodbytný pocit, že cokoli si pomyslím, uvidím v zápětí zpracované na plátně, a způsob, jakým jsem to skutečně uviděla mne potěšil. Přestože je ve filmu hodně emocí, těch znázorněných, na povrchu, je velice málo a jen tam, kde to bez nich skutečně nejde.(Ann namlouvající na kazety narozeninové vzkazy, rozhovor mezi Ann a sousedkou) Vtipné scény beze snahy vás vytrhnout z celkové atmosféry vás jen ještě více vtáhnou (scéna v autě).SPOILER: způsob jakým Ann rozhoduje o svém životě, jak se baví s lékaři a jak odmítá trávit zbytek svého času nesmyslnými vyšetřeními nebo snad i bezúčelnou léčbou, bychom si speciálně u nás v Česku měli vtlouct do hlav, jako oprávněný. I takhle se dá přistupovat k vlastní smrti, a respekt k tomu, co si přeje pacient, mne hladí po duši. Ale na druhou stranu, třeba má doktor pravdu - Umírání není tak snadné, jak to vypadá.