zbynek.poliv

Jsem velký fanoušek Miyazakiho filmů. Od doby, kdy jsem prvně viděl Totora, Naušiku a Princeznu Mononoke, jsem mu úplně propadnul. Vnímám poselství, postavy a i příběh všech dosavadních snímků a jejich vysokou konzistentnost v rámci díla a považuju je za gró celého Studia Ghibli. S očekáváním vysoké kvality výpravy, animace a skvělé hlavní postavy, jsem se vydal do kina na dost možná posledního filmu celého ansámblu Studia Ghibli. A bez mučení se přiznám, že jsem z kina odcházel zmatený, jako snad nikdy. Chlapec a volavka mi připomíná souborné dílo celoživotní tvorby, které se nějak zkomprimovalo do pár minut hustého guláše, který má sice všechny ty dobré ingredience, ale zmrzlina s hovězím masem k sobě prostě nejdou, i když se budete snažit jakkoliv. Jednotlivé scény mi nedávaly valný smysl a celá geneze dvou světů mi připadala zmatečná, nedostatečně vysvětlená a ani náznaky v jednotlivých scénách mi nedávaly moc prostor pro rozvití nějaké smysluplné myšlenky. Horko těžko jsem porozuměl celému konceptu a když se ani hlavní postava malého chlapce nijak nevyvinula, ale zůstávala na úrovni trochu sebestředné, málomluvné a vlastně dost nezajímavé persony, měl jsem co dělat, abych vůbec celý film dokoukal. Magický svět se sice rozvíjí, ale jaktože vlastně existuje, proč spadl nějaký kámen na zemi a co teda vlastně způsobil, proč by měl být Mahito "dědicem" a vládcem toho realmu nemám ani nejmenší ponětí. A co stojí za jednotlivými zvířaty a jejich vlastnostmi mi uniká možná ještě víc. Proč volavky lžou a proč jsou Alexandři tak agresivní a usilují o nadvládu? Možná je to někde v knize, podle které je film natočený někde vyslvětleno, ale ve filmu jsem to nebyl s to odhalit. Mám dalako víc pochybností a otázek, než zážitků. Bohužel, a to myslím opravdu se slzou v oku, je Chlapec a volavka jen slepenec scén, témat a fajn animace, která to pro mě ale nezachrání. To hlavní poselství, příběh o přátelství, rodině, odpovědnosti, environmentalitě a lásce v jakékoliv její podobě, na to tu prostě asi nezbylo místo. Nízké hodnocení se mi nedává snadno, ne u Hayaho Miyazaki, ale bohužel mě Chlapec a volavka nepřesvědčila ani na ty tři hvězdy.

Po všech těch super-úžo recenzích jsem se po delší době těšil na animák, co mě bude bavit, u kterýho se  třeba i zasměju a který vyplodí i nějakou trochu hlubší myšlenku. Jenže hrubá chyba lávky, jak jsem záhy po shlédnutí zjistil. Hrdina, který odchází do důchodu a teprve v tuhle chvíli si začne vážit svého posledního života a konečně prozře, aby našel svojí životní lásku - rodinu. A není sám, i jiné postavy tohohle filmu najdou to samé, přátelství a rodinu, i když je původně nechtěli. A taky hamižnýho, sebestřednýho hamouna. Ano, tenhle patos je opěvován, jako by se jednalo o něco extra. Plochý a patetický příběh, který se strašně snaží být cool a předat tu myšlenku hlubokou, jako jezírko na zahradě po věším dešti, všem divákům. Dialogy jsou strašně nudné, retrospektiva hlavní postavy je nevýrazná, emoce, i když se výprava snaží, jsem nikde nevycítil. Humor jsem taky nikde nenašel, kocourovy hlášky jsou podobně ploché, jako je jeho příběh. Jako celek musím bohužel říct, že mě tenhle snímek strašně nudil. Animace byla ale fajn a obzvlášť, když se změnila na takový ten "anime styl", to mě hodně bavilo. A Smrt je hrozně cool a je skvěle nadabovaný. A vůbec netuším, pro kterou věkovou kategorii je film určený. Děti z toho pochopí dost málo, aby je to bavilo a pro dospělé je film zase hrozně plochý a nevýrazný. I když dětem se budou líbit medvědi a o ty roztomilý očka, co po sobě hází kočičky. Dvě hvězdy, ale jen za Smrťáka a za animaci. Jakýkoliv Miyazaki strčí tuhle plochou epizodku do zadní kapsy a zapomene na ní ve stejnou vteřinu.

"Pořád na tebe musím myslet. Jako na velryby. I když nejsi velryba." Není to zrovna obvyklé, abych se o city hlavních nebo i vedlejších postav postav zrovna nějak extra zajímal. A to platí jak pro film, tak pro seriály nebo hry. V naprosté většině je mi to většinou celkem  jedno. Ale přece jen se sem tam ukáže nějaká výjimka, která mě přiváže a nepustí. Advokátka U Jong-U je ta, která mi nedala ani minutu vydechnout, abych si jí nezamiloval. A je jedno, jestli je to kvůli fantastickému herectví, vyobrazení určitého spektra autismu nebo právnickému prostředí, které mě tolik baví. A nejen to, i ty city a vztahy mě tady baví. A to je fakt dost co říct. Postavy jsou skvěle napsané, skvěle zahrané, skvěle skvělé a baví mě po celou dobu. A i když se mi po první nebo druhém díle zdál seriál trochu naivní, dostal si mě na svou stranu opravdu velmi rychle. Celý tenhle příběh má tolik vrstev, které se v hlavním vysílacím čase odehrávají, že vlastně ani nevím, co je hlavním dějem celého seriálu. Ale strašně si to užívám až do konce.

Tady je jasně vidět, že některá produkce se až neuvěřitelně míjí s mým vlastním vnímáním. Naprosto chápu, o čem tenhle film je, protože mě to samotnýho sere. Ta otupělá závislost na sítích a nevěnování pozornosti vážným tématům nebo souvislostem, který by mohly změnit dění. Povrchní vnímání světa skrze zpovykaný celebrity a jejich zbohatlický a plytký příběhy. A populistický vedení ze strany politiků, který poslední dobou po celým světe jen sílí, je toho nedílnou součástí. Povrchní vedení pro povrchní poddaný. Jenže ten formát, který byl zvolený, mi je krajně odpudivý a nejsem s to tenhle snímek ani dokoukat. Opravdu nerad se cítím při sledování filmu trapně. A tady jsem se cítil nejvíc trapně od doby Aquamana s jeho "vtípkama". A i když chápu, proč byl tenhle formát zákonitě trapnýho vyobrazení naší budoucnosti zvolený, nemám na to asi mozkový buňky, abych viděl víc, než hodinu. Myšlenkově je mi Don't Look Up fakt blízko, ale zpracováním mi nemůže být víc vzdálený asi vůbec nic.

Když jsem si tu četl komentáře, úplně jsem ztratil chuť se na tenhle snímek podívat. Naštěstí mě to celkem rychle přešlo (díky, Jessico De Gouw) a stal se z toho pro mě velmi příjemný sci-fi zážitek, který sice má chyby, ale zpracování a nápad v podobě využívání chemie a nanotechnologií k léčbě/zábavě je natolik skvělý, že ani sólo jízda hlavní hrdinky nebo (pro někoho) chaotické přepínání mezi příběhy a časy nijak neovlivnily hodnocení. Pro většinu bude asi průběh příběhu průhledný, nicméně osobně nikdy nepřemýšlím nad budoucím vývinem, chci být překvapený zvratem. Za neokoukanou hlavní postavu, která se chová přirozeně a skvěle hraje, má u mě film velké plus a doufám, že herečku jménem Jessica De Gouw uvidím v dalších filmech. Za mě čisté 4*

Z mého pohledu původní snímek nepotřeboval žádné pokračování, ale když už je teda na světě, proč se na něj nepodívat. Tam, kde Blade Runner exceloval, tam je Blade Runner 2049 ucházející. Oba dva filmy jsou pomalejší ve výpravě, skvělé v zobrazování nepříliš příjemné, melancholické a ne tak šťastné budoucnosti plné umělých, napůl umělých a robotických postav. A právě stopáž, která se zastavila na 163 minutách je asi největším nepřítelem. Některé scény byly až příliš dlouhé a příliš nudné a nedokázaly (alespoň ve mě) vyvolat očekávané emoce. Ani Ryan Gosling nebyl vyloženě špatný, sice mu kamenná tvář vydržela velmi dlouho, nějaký ten projev navíc by rozhodně neuškodil. To samé je (opět) nevýrazný Jaro Léto, který se mi v roli "otce" prostě vůbec nezamlouval. Možná jen nedostal prostor? I když po tom, co předvedl jako Joker, jsem ztratil naděje, že by mohl zahrát něco kloudně. Kulisy, které celému snímku dodávají značnou dávku originality, jsou skvěle provedené a vzdávají hold původnímu filmu. Už první scéna s uschlým stromem byla skvělá, jako kontrast k tomu, jak to vypadá o kousek dále ve městě. Pokud bych se měl zaměřit na příběh a jeho výpravu, připadal mi trochu samoúčelný a vlastně nudně šedý, jako betonová zástavba na periferii. Tohle rozhodně není divácky přívětivá část filmu a spolu s dlouhou stopáží sráží film. Pokud by se příběh nacpal do řekněme 90 minut, možná 120 minut, byl by zážitek mnohem lepší. Prázdné bloumání, dlouhé záběry a ne až tak povedené dialogy. Co se hudby týče, tak téma bylo nastavené skvěle, jen mi občas připadalo, že by si některé záběry nezasluhovaly tak výrazný podkres. Nicméně jako celek Blade Tunner 2049 funguje dobře a solidních 7/10 mu dám. Statut legendy, jako má první film v hlavní roli s Fordem z něj asi stěží bude, ale nějaké ty kvality se rozhodně najdou.

Osobně mě ty "hluboké existenciální myšlenky" o člověku a lidstvu jako takovém příliš nezajímaly, popravdě ani nebyly podány příliš zajímavě nebo tak, aby o nich v kontextu dění na obrazovce člověk vůbec zajímal. Daleko více se mi líbila konfrontace lidských emocí a nelogického uvažování s chladným, pragmatickým až sobeckým uvažováním parazita (díky Migi). Také postupný psychický vývoj hlavního hrdiny je celkem zajímavý, rozhodně zajímavější, než jeho trochu jednoduchá a někdy lehce otravná láska ze školy. Jako celek je tenhle parazity prolezlý seriál dostatečně nacpaný akcí, dobrými dialogy a poměrně sedící hudbou, takže za mě solidní 4*.

Až do dvacátého dílu jsem Claymore doslova a do písmene žral jako profesionální pojídač knedlíků na mistrovství světa v pojídání knedlíků. Mix středověkého lidského světa s démony, kteří se dokáží maskovat tak dobře, že je v dokáží rozpoznat pouze démoni, kteří jsou ale také napůl lidmi a kteří (které) jsou jejich jedinou šancí na přežití před těmito nebezpečnými vnitřnosti se živícími obludami, mě neskutečně bavil. Tajemné pozadí "výroby" ženských bojovnic bez soucitu a bez emocí, ještě tajemnější "organizace", skvělé dynamické souboje, i celkem povedené dialogy mezi obyčejnými lidmi a bojovnicemi Claymore. Mezi výrazné klady lze také zařadit také vnitřní souboje člověka a démona uvnitř každé z Claymore, záleží pouze na psychické odolnosti každé bojovnice, zda souboj vyhraje a zůstane spíše člověkem, nebo jej prohraje a musí zemřít rukou démona Yoki nebo dokonce rukou ze svých vlastních řad. A ani bojovnice, která nakonec "vyměnkne" a vezme si pod křídla sirotka mi v příběhu nijak nevadí. Dotud opravdu skvělá jízda. Ale jakmile se na scéně objeví Raki a "neprobuzená" Uršula, rázem jde všechno z kopce a poslední díly jsou musel spíše přetrpět, než abych si je užíval. Jako adikce (nebo láska/náklonnost) ke Clare, jakožto jedné z hlavních postav příběhu, mě opravdu štvala. Ale i přes posledních pět dílů, které stály za vyliž kapsu, jsem si seriál opravdu užíval a rozhodně to byl kvalitně strávený čas.

Popravdě moc nevím, co si o Steins;Gate myslet. Na jednu stranu má skvělé obsazení, postavy jsem rozdílné, charismatické a celkem i originální, ale občas s až nesmyslně divým chováním, které jsem vůbec nechápal. Příběh je nejdřív skvělé scifi o cestování časem a jeho konsekvencích a vzápětí se z toho stane pocukrovaná kremrole plněná sladkým krémem z lásky. Z mého pohledu se seriál měl držet jen jednoho tématu a to zpracovat a ne být tak trochu nekontrolovaný slepenec. Nicméně na Steins;Gate určitě nezapomenu ještě nějakou dobu, přece jen měnění časové linie díky mikrovlnce a SMS je opravdu nápadité.

Také se musím přidat na stranu těch, kteří nechápou, jak Trigun přišel k tak vysokému hodnocení. I když sleduji celkem hodně asijských anime a většinou mě baví, Trigun mě první polovinu vyloženě štval, přechody hlavního hrdiny z ultra-trouby na ultra-maséra, nejasný příběh a další vývoj ve mě vzbuzovali jen touhu spíše seriál vypnout. Naštěstí druhá polovina, řekněme od 12 dílu, už se dala sledovat daleko lépe a sem tam člověk narazil na scény, které byly skvělé a na některé postavy, které byly z mého pohledu mnohem lépe napsané, než Vash. Na příklad Kněz je skvělá postava. Nebýt první nudné a utahané poloviny seriálu, možná bych hodnotil lépe. Takhle je pro mě Trigun síše slepým výstřelem.