DaCimmrman

Skvělý seriál z prostředí kriminalistů, jenž se zapsali do historie jako průkopníci ve svém oboru co se dokázování viny týče. V tomhle seriálu jde z většiny případů vidět, že život je mnohdy nejlepší scénarista. Pan Moskalyk se svým přínosem postaral o to, že v naší zemi máme kvalitní a hlavně koukatelné počiny. Nejvíce se mi líbil díl z českého prostředí, kde hrál hlavní roli Karel Heřmánek v dílu Mechanoskopie, kde měl skvělou roli svým způsobem svérázného náčelníka, kde mu sekundoval "ucho" Vetchý a jako hlavní padouch pan "s velkým P" Postránecký. Tohle byl pro mě nejlepší herecký koncert z celého seriálu. Hlavně je velmi sympatické, že seriál vznikl ve spolupráci s Německem a Francií, tudíž bylo určitě dost financí na natáčení v exteriérech, které jsou věrohodné s lokacemi, ve kterých se děj odehrává.

Hra Lijavec, kterou údajně sepsal český génius Jára "Da" Cimrman pojednává o podzimu života lidském a o konci Rakouska-Uherska, které je symbolizované v lijavci, jenž bičuje zem českou, svou nadvládou a ignorací českého národa, jako svobodného v historii i duchu. Řekl bych, že je zde na první shlédnutí mnohem lepší část první, tedy seminář. A to hlavně v podání Miloně Čepelky a jeho referátu. Hra po semináři, má své kouzlo, tedy alespoň pro mě mělo, až při druhém zhlédnutí, kdy si člověk uvědomil, jistá hluchá místa, které jsem si nedokázal vysvětlit před konečným rozuzlení hry. Hru bych zařadil asi do lepší pomyslné poloviny děl z pera tandemu Svěrák/Smoljak. I tak je to na české divadelní divadelní kusy z 20. století, nadprůměrný počin.

Očekával jsem hodně černou horor/komedii z ostrovů z prostředí okolí letiště Heathrow, která bude brutální a svým způsobem i humorný. Podle komentářů, jenž jsem si četl před zhlédnutím filmu, jsem v něco podobného doufal. Jenže asi smysl pro takový humor postrádám. Začátek začínal vcelku i humorně a tajemně zároveň. Skončilo to po probuzení hlavní hrdinky ve sklepě zvrácené rodiny, která své děti "adoptovala" jak to šlo a jejich výchova byla spíš z nejhorších nočních můr. Psychicky labilní mamka se sadomasochickými sklony a se zvláštním způsobem lásky ke "svým" dětem. Totálně zvrácený a nebezpečný Taťka, který řídí celou mašinerii nechutností, pro kterého je tohle normální způsob rodinného života. Filmařsky mě tam kromě scénáře a opravdu nelidském námětu, který se někde možná skutečně i odehrává, nezaujalo vcelku nic, hodnotil bych to na klasické filmařské horové dílko. Jediný důvod proč jsem se na film dodíval, byla zvědavost (ikdyž dost předvídatelná), jak to s hlavní postavou uvězněné hrdinky dopadne. Pro mě rozhodně jeden z nejodpornějších filmů, co jsem viděl, ani ne tak s vyobrazenými scénami, ale spíš s myšlenkou, že se někde něco podobného může odehrávat. Jediný přínos filmu pro mě byl ten, že po zhlédnutí filmu, jsem měl hodně špatný a znepokojivý pocit. To se filmařům, jestliže to byl jejich záměr, opravdu velmi povedlo.

Čtyři pokoje, čtyři režiséři, čtyři povídky a poslíček v podání Tima Rotha, který si takovou noční šichtu rozhodně nepředstavoval ani v nejhorším snu. Ikdyž povídku od povídky, už se nechává zaskočit málo čím. První příběh je dle mého názoru nejméně zajímavý. Pro mě to začne být zajímavé až s donáškou ledu do pokoje, jenž si ho neobjednal. Za to se však stane poslíček figurantem v hodně zvláštní předehře jednoho páru, který je jinak zcela jistě normální, jen bez bouchačky a možného podezření z nevěry to nemá takové grády. No a konečně dva poslední příběhy mě nakonec přece jen dostaly. Šílený slet událostí, po kterých by kleplo ne jednomu poslíčkovi. A poslední povídka je klasická záležitost z dílny pana Tarantina, sázka o velké věci a neskutečný finiš, který tenhle film jen ozdobil pomylsnou třešní nakonec. Za mě rozhodně nejlepší povídka pod taktovkou Roberta Rodrigueze, protože ona potrefenost je skvěle fungující přednost jeho tvorby. Tim Roth se mi v tomhle filmu líbíl každou minutou čímdál víc a jeho grimasy a komediálnost, je tu na velmi vysoké úrovni, dle mého názoru, co se týče celkového pojetí tohoto filmu.

Dle mého názoru je tohle Tarantinův nejpovedenější kousek, který mám hodně rád, ikdyž je hodně opomíjený narozdíl od Pulp Fiction. Jedná se spíš o film, který má hlavní přednosti v mluveném slově, jenž je tu brilatní. Příběh Gaunerů, kteří po zpackaném přepadení, co se týče lidských obětí a nejistoty v dalším kroku. Na palubě je krysa a ta se musí co nejdřív odhalit. Skělí herci a jejich výkony mají spolu se scénářem lví podíl na kvalitě snímku. Scéna s mučením, jak již bývá u Tarantina zvykem, je šokující a legrační zároveň. Pro mě nejlepší postava jednozažně Mr. Blonde (Michael Madsen), svou brutální, arogantní a chladnou osobností.

Tenhle film ve mně zanechal nesmazatelnou stopu svým celkem, Příběh, vizualizace i hudba je tu originální. Pokaždé když slyším ústřední melodii, ihned se mi vybaví celý film. Film pojednává o lidských závislotech, pro které uděláme cokoliv, máme-li potřebu ji ukojit. Jsou tu scény, které jsou svou originalitou unikátní, které se do člověka zaryjí hluboce pod kůži. Vše podtrhují skvělé herecké výkony a výborný střih, který film dělá velmi nadprůměrný. Z celého filmu mám depresivní a zároveň skvělý zážitek, co se týče filmařské práci. Je to první film, který jsem viděl od Aronofského a přesvědčil mě, abych jeho práci i nadále sledoval. Rozhodně však nedoporučuji se na něj dívat, jste-li v depresi, jen se více prohloubí, to mi věřte.