šarka

taková příjmená komedie by to byla, kdyby to ten přep***nej závěr nezabil

Je to sice kýčovitě přeslazené, ale když člověk potřebuje vypnout, tak se na to koukat dá. I přesto, že tvůrci obšlohli příběh z Jany Eyrové a vyškrtali něj všechny hlubší myšlenky a motivy. Svěřené dítě tedy muselo být hlavní hrdinky, což poskytlo záminku k postelovým scénám...vztah hl. hrdinů, vlastně skoro není založen na ničem jiném než na té posteli. V druhé půlce filmu už mě dost štvaly i přemoudřelé výkřiky postav do prázdna a nelogičnost děje. Taky by mě zajímalo, jak dokázali tu manželku ve vegetativním stavu deset let udržovat při životě, když se vlastně vůbec nemohla hýbat??? Jak ji sakra krmili?? A proč si ten chlapík vůbec usmyslel mít tajně děcko a poč byl u toho tajemnej jak hrad v karpatech, když o něm pak říkal, že ho našel u dveří?? Samé otázky... :D

První polovina se mi líbila, splnila moje očekávání. V polovině filmu ale přišel zlom a mě se zdálo jako bych se dívala na něco úplně jiného. I když byla druhá půlka byla taky dobrá, prostě mi nepasovala k té první. Navíc mi vadila skutečnost, že postavy jednaly často nelogicky. Možná by tudíž nebylo od věci trochu propracovat jejich charaktery a líp postřehnout jejich motivace. Film je ostatně dost dlouhý na to, aby se to tam všechno vešlo. Nejhorší byla ale postava doktora Azíze, který i přesto, že Angličany pohrdal a skutečně je neměl v lásce, se mohl přetrhnout, aby se zavděčil dvěma Angličankám. Vím, že lidé od Evropy na východ jsou velmi pohostiní a hrdní na svou kulturu. Rádi ji ukážou cizinci, který o ni projeví zájem, ale servilnost doktora Azíze byla přehnaná a spíš mi připadal jako laciná karikatura.

Nepamatuji si, že bych kdy u filmu usnula, proto už fakt, že tenhle mě uspal skoro okamžitě, považuji za špatné znamení. Ovšem nečekala jsem, že budu po probuzení hořce litovat toho, že už nemůžu spát znova, a to zejména kvůli „hudbě,“ která mi svou umělostí a neustálým ohráváním jednoho stejného motivu připomínala ze všeho nejvíc tzv. „samohrajkáře“ z televize Šlágr, a která mi tak neskutečným způsobem rvala uši, že se mi z ní dělalo až fyzicky nevolno. Myslím, že toto byla pro mě asi nejhroznější část filmu. Chápu, že autor chtěl vzbudit dojem marnosti veškerého lidského počínání, neustálého spěchu a neustávajícího koloběhu rutinních činností, které vyplňují lidský život. To se mu docela povedlo. Ono když se na většinu věcí a činností podíváme zrychleně a z výšky, tak nám připadnou zbytečné a směšné, protože jsou oproštěny od vjemů, požitků a emocí. Ty se autor neúspěšně pokusil přiblížit zpomalenými záběry lidí. Celkově mi tohle poselství nepřijde ničím zajímavé. Naopak se jedná o povrchní zpracování všední skutečnosti, která se v dnešní době objevuje v každém druhém díle. A ve většině z nich je zpracována originálněji nebo d větší hloubky. Tady na diváka vybafne triviální skutečnost, že zlí přemnožení hemžící se lidé svou civilizací ničí panenskou krásnu harmonické přírody. A tato skutečnost je triviální, protože nejde do hloubky, nesnaží se nabídnout řešení nebo cestu ke změně. To se máme všichni zabít, aby na zemi mohla zbýt jen krása přírody? Kdepak! Člověk tvoří součást této planety stejně tak jako všechno ostatní. Člověk, zvířata, příroda, planeta atd. to všecko tvoří jeden celek, který se vyvíjí, a my můžeme nějak ovlivnit pouze směřování tohoto vývoje. Konstatovat, že žijeme rutinně a příliš rychle bez nějaké hlubší myšlenky nebo nápadu na změnu je zbytečné. Zvlášť když to je demonstrováno na záběrech, které z větší části nejsou nijak zajímavé, a proto není třeba si každý vychutnávat pět minut. Tyhle záběry se navíc pořád opakují a já bohužel nesdílím autorovo zaujetí pohledem na zrychleně jezdící auta nebo domy, ve kterých se zhasínají a rozsvěcují okna. Shrnu to tak, že tento film by mohl být užitečný pouze jako třeba pozadí na plochu, nebo projekce někde v pozadí párty. A to jenom pokud by se vypnula hudba. Taky by to mohlo být zajímavé pokoukání po požití nějaké drogy…jinak je to naprosto zbytečná záležitost.

Musím přiznat, že jsem čekala něco nudného a zdlouhavého. Opak byl ale pravdou, ani nevím, jak ty skoro tři hodiny utekly. Možná v tom trochu sehrálo roli, že film byl rozdělen na dvě části, které se sice tvářily jako poloviny, ale ta druhá byla mnohem delší. Každopádně musím uznat, že jsem se celou dobu bavila a žádný z těch předlouhých záběrů mi nepřišel nudný. Naopak všechny byly zajímavé. Hlavně každé prostředí, kde se film natáčel, mi vyráželo dech. Ať už šlo o realitu všedního světa, která byla celá zažloutlá a zašedlá, aby jí byla dodána ponurost a obyčejnost, nebo prostředí zóny, které svou bujnou vegetací, barvami a rozmanitostí prostředí dávalo volnou cestu fantasii. Vždyť ty továrny skutečně vypadaly jako z jiného světa. Kdyby se Tarkovsky pokusil vytvořit vlastní kulisy, nemohl by vymyslet fantasknější. Nedivím se, že všichni umřeli na rakovinu, když se takhle cachtali v té špinavé vodě ve starých továrnách. I poselství filmu o důležitosti víry v životě nebo nutnosti úniku z každodenní reality do prostředí podbarveného fantasií, mi přijde zajímavé, ale abych se o něm mohla blíž vyjádřit, budu si muset film pustit znovu a znovu a znovu...no a znovu se nad ním pořádně zamyslet.

Zajímavý dokument, který se divákovi snaží nabídnout komplexní pohled na postavu režiséra Andreje Tarkovského. Bohužel tato snaha vyústila v to, že se dokument rozpadl na 3 naprosto rozdílné části, mezi kterými je dost prudký, řekla bych až násilný přechod. První část nabízí pohled do soukromí režiséra. Je přitom tak nabytá emocemi, že mi připadala jako nějaká reportáž z Blesku nebo podobných médií. Druhá část byla asi nejzajímavější, protože nabídla pohled přímo na natáčení filmu Oběť a ukázala režiséra při práci. Odhalila jeho puntičkářství a náročnost s jakou jeho díla vznikala. Třetí část se pak pokusila podat analýzu jeho díla. Podle mě by tato část měla být spíše hned na začátku, aby trochu představila Tarkovského divákům, kteří o něm moc nevědí.

I přes výbornou hudbu, která film doprovází, a fascinující kameru, která jednoduchými postupy jako je rozostření pozadí, na kterém vystupuje v detailu herec, dodává scénám veselí Pařížanů grotesknost, scénám boje velikost a celému filmu dynamičnost, se dá tomuto němému filmu doprovázenému titulky vyčíst hodně. Tím nejhorším je pro mě naprostá prvoplánovost děje, který připomíná spíše politickou agitaci. Kvůli velké popisnosti záběrů je film pro dnešního diváka neuvěřitelně zdlouhavý. Přehnaná nám také může připadat i výrazná mimika a gestikulace, které často dělají záběry groteskními nebo až děsivými. Obojí je ovšem pro němý film, který si nemůže vypomáhat mluveným slovem, typické.

Musím přiznat, že první scéna mě dost vyděsila. Myslela, jsem, že se bude jednat o něco nepochopitelně surrealistického a hlavně nudného. Opak byl ale pravdou. Ocenila jsem neobvyklou a také složitou narativní strukturu, která vybírala nejdůležitější momenty z Mahlerova života místo toho, aby postupovala striktně chronologicky. Co se mi ale líbilo nejvíc, bylo propojení reálných událostí a snových pasáží, které krásně ilustrovaly nejen Mahlerovy vnitřní démony a psychické pochody, ale i jeho hudbu, a dodávaly ději hloubku a ideové přesahy. Za nejpůsobivější scény považuji právě ty surrealisticky laděné jako například Mahlerův pohřeb, konverzi ke katolicismu nebo smrt dcerky. Postavy byly ztvárněny důvěryhodně. Jedinou záhadou pro mě zůstává, jak to s ním chudák jeho žena mohla vydržet. V průběhu filmu mi jí bylo skutečně líto a závěrečné Mahlerovo přiznání, že jeho láska k ní je v jeho hudbě, pro mě představuje ohromné klišé a výraz jeho majetnické snahy ji u sebe udržet připoutanou.

ono je to vlastně tak blbé až to je geniální...rozhodně film, který je potřeba vidět před smrtí ;)

Když se někdo snaží udělat akční velkofilm podle svižné a lehké knížky plné milého humoru, tak to většinou nedopadá úplně dobře. Ale tohle byl hrozný propadák. Všechny pokusy o humorné momenty vyzněly trapně, všechny akční scény silně podivně...a navíc vždycky skončily nějakým přešťastným zásahem zvenčí..ať žije deus ex machina! Nechápu jak mohli tolikrát všichni přežít pád z takové výšky bez jediného škrábnutí..a ostatně ani ty trapné úpravy orginálu. Nemám nic proti změnám ve filmovýchadaptacích knih, pokud jsou ovšem přínosem...a pokud autor nedeklaruje věrnost originálu. Tady ale každé rozšíření působí dost rušivě a já v tom vidím snahu dělat z Hobbita něco, co není...tedy nehorázně vážné a šíleně epické dílo. Výsledkem je nuda, nuda, nuda plná nabubřelé, totálně epické epičkosti, ze které to přímo šplíchá patosem a která se snaží zakrýt fakt, že se na plátně vlastně vůbec nic neděje.