Beuthen

Beuthen

okres Olomouc

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 3.2.2019  22:22
    Případ dvou básníků (TV film) (2019)
    **

    Sice standardní TV detektivka, ale Vašátko s Horácem mají k sobě pořád dál - trochu se to snaží vyrovnat až závěrečná scéna. Nejslabší mně ale připadá líčení soukromého života postav - je to dost umělé, šedivé, dialogy hrozně chtěné, jak z nějaké učebnice. Hlavně na začátku filmu, v předešlé epizodě (Případ dvou sester) je to ještě markantnější.

    • 2.1.2018  20:11
    Společný výslech (TV pořad) (2011)
    ****

    Hodnocení rozhovoru Duky a Sidona (jako samostatný pořad tady není).

    • 16.4.2017  22:54

    Modro-šedivý snímek ve svém průběhu nabízí řadu možností, kterými se bude děj dále ubírat. Potměšile? z nich však vycouvá, aby závěr přinesl návrat téměř do původního stavu, i kdyby to měla být pseudokatarze. Emoční studenost vyvažuje skvěle obsazená border kolie, která paradoxně působí jako nejlidštější postava celého filmu a zároveň svorník celé rodiny (čímž ovšem k oné zpochybnitelné katarzi přispívá).

    • 16.4.2017  18:16
    Dwie Joasie (1935)
    ***

    Jak dívka svou mazaností k práci, štěstí i lásce přišla. Klasická schémata, známá i z naší kinematografie té doby a nakonec i z oblíbených divadelních frašek lepších i horších autorů (Feydaux apod.). Převleky (změny identity), nedorozumění a ne zrovna pravděpodobné momenty vedou k nevyhnutelnému šťastnému konci. Herecké výkony i režijní vedení se ale drží na celkem slušné úrovni. ____ Zajímavější jsou ovšem osudy samotných tvůrců, jejchž osudy později tragicky ovlivnila válka a německá okupace (režisér Mieczysław Krawicz, herci Franciszek Brodniewicz, Ina Benita, Michał Znicz) a které by vydaly na samostatný film, dokument nebo seriál.

    • 8.4.2017  20:31
    Mžitky (2016)
    ****

    Sugestivní, zároveň strohý až minimalistický snímek - nejen šedivostí doby, lodžských fasád nebo uniformně jednotvárným oblečením postav. Žádné odbočky, dodatečné vysvětlování nebo dopovídávání bočních dějových linií, žádné někde tak oblíbené vyvažování aranžováním hořko-sladkých momentů. Přímočaré, věcné dialogy s pohledem upřeným čistě na Strzemińského. Zároveň nadčasové varování před bolševickým kádrováním, cenzurováním a snahou ničit lidem život, kdy stačí nehlásit se k "jedinému správnému" pohledu na společnost a umění v něm. Strzemińského inteligentní formalismus a respektování individuálního uměleckého vidění je ve fatálním nesouladu s požadavky socialistického realismu. (Přičemž mám pocit, jako by nejrůznějšími "teoriemi odrazu" a ideologiemi ne nepodobnými marxismu byli současní umělci i kritici fascinovaní pořád víc a víc.) ________Devadesátiletý Wajda ve svém posledním díle opsal kruh (osudová scéna, kdy těžce nemocný Strzemiński v zoufalé snaze zajistit si obživu aranžuje figuríny ve výloze, dokonce vizuálně připomíná výjev z polorozpadlého kostela v Popelu a diamantu) a zároveň zůstal až do konce filmařem-interpretem polské poválečné historie.

    • 15.3.2017  23:53

    Silné momenty (debaty o Židech, pomáhání nebo nenávidění; kolotoč s dětmi na "árijské straně", točící se těsně u zdi ghetta, takže mladí odbojáři nakukují za zeď; scény s maloměstskou, ustrašenou a žárlivou sousedkou Piotrowskou). Wajda zaplnil symbolicky scénu postavami nejrůznějších postojů k Židům, od zjevných antisemitů (Janův šéf), přes váhající a opatrné (Jan, který také symbolicky skončí nejhůř) až po ochotné pomáhat, ať už svou podporu vyjadřují ideově (Janova těhotná manželka) nebo činem (Janův bratr se svým kamarádem). Přesto na mě film působil trochu jako televizní inscenace až divadelní hra - už samotný úvod filmu, situace a scény kolem příchodu Ireny do Janova bytu: vše je jaksi "divadelně" otevřené, prosvětelné, ale taky trochu nepřirozeně působící. Navíc jako by se Irena ani tolik nepotřebovala skrývat a nehrozilo takové nebezpečí. Občas probleskuje také tezovitost v promluvách postav.

    • 26.9.2016  22:43
    P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin (divadelní záznam) (2013)
    *****

    Nevím, proč se v titulcích objevuje neúčinkující Pavol Breslik (na rodném Slovensku pod vlastním jménem Bršlík). Jako Oněgin a Lenskij se představili výborní Mariusz Kwiecień (baryton) a Piotr Beczała (tenor).

    • 25.9.2016  22:00
    Czas honoru (TV seriál) (2008)
    ****

    Po první řadě: Horší 4*. Plus - autenticky působící výprava a scéna (včetně užití dobových záběrů), herecké výkony, větší část děje. Minus - některé dějové zvraty a možná přílišná (líbivá i uhlazená) vizuální přitažlivost. Navíc hlavní hrdinové okamžitě porušili zákaz styku s nejbližšími, což ale buduje síť kontaktů a vztahů v celé seriálové dramaturgii, i když dost očekávatelně: chcete-li milostné motivy, máte je mít. Takže příliš romantiky, milostných scén s tomu odpovídající hudbou, což se vymyká některým podstatně syrovějším polským válečným seriálům. Hlavně Kolumbům (Kolumbowie) i Polským cestám (Polskie drogi), kde druhý z nich ovšem potlačuje činnost nekomunistického polského odboje téměř na minimum s částečnou výjimkou hlavního hrdiny, který pořád neví, kam vlastně patří. Czas honoru se proti tomu soustřeďuje na "prozápadní" odboj příslušníků Armie krajowej.

    • 21.8.2016  23:30
    Sława i chwała (TV seriál) (1997)
    ***

    Čest a sláva. Sedmidílný seriál podle stejnojmenného třídílného románu (1956-1962) Jarosława Iwaszkiewicze. Kvůli ohraničenému rozpočtu Kutz musel natáčet na úzkém pásu atd. Seriál pojednává o Polsku mezi lety 1914-1947 na půdorysu osudů polských rodů - často zemanské šlechty, která se po událostech kolem roku 1917 vrací z Ukrajiny do Polska. V postavě skladatele Szylera lze vystopovat rysy skladatele Karola Szymanowského (1882-1937), Iwaszkiewiczova bratrance. ________ Iwaszkiewiczův román jsem prakticky nečetl (jenom malé úseky a obsah), přesto z něj autoři zřejmě vytáhli to podstatné i za cenu někde přílišného zhuštění a komplikací, v časových skocích došlo k přeobsazení role mj. Mysińského (Żebrowski - Frycz). Méně kritický nebo omlouvající pohled na děje kolem ruských (nebo ukrajinských) revolucionářů, socialistů obecně a bolševiků je asi příznačný pro dobu vzniku předlohy. Hutný děj zachycuje úpadek celého "starého světa" - polské šlechty a jejích tradic i později celé země za druhé světové války. Tam heroicko-tragická sága vrcholí, zejména deziluzivně pojatým Varšavským povstáním ("Nás postřílejí jako kachny...ale vy budete mít své Polsko", říká syn matce, "je to úplně beznadějné...ale zato se dostaneme do historie"). A jako epilog - i přes všechno je "třeba žít". I když jeden z mála přeživších dostane dobrou radu, aby nenosil uniformu polského vojáka bojujícího na Západě - je rok 1947...

    • 22.3.2016  00:38
    Puškvorec (2009)
    ****

    Neokázalý, ale silný film postavený na silných tématech - lásce a smrti. Přitom zpracování se vyhýbá patosu, sentimentalitě nebo přehrávání. Činí tak mj. zcizovacím efektem, kdy jednotlivé přecházení mezi Iwaszkiewiczovým (a Máraiovým) příběhem, fiktivním filmem o filmu a monology herečky Krystyny Jandy o smrti jejího manžela, kameramana Edwarda Kłosińského nepůsobí násilně, ale organicky. Právě vzpomínky na zemřelého manžela tematiku smrti aktualizují, zpřítomňují a zkonkrétňují. Autentická výpoveď K. Jandy svým klidem a sílou může přispět k divákově katarzi, stejně jako koncepce a vedení Andrzeje Wajdy. _____ Zajímalo mě, čím film skončí, konec je trochu "useknutý", lapidární - zbývá jen zoufalství a nářek. Přesto je v něm ve zkratce hlavní téma - (láska) a hlavně smrt, takže jak (a proč) jej "dopovědět"?

    • 18.2.2016  23:47
    Veselka (1973)
    ***

    Ne náhodou studoval Wajda nejprve akademii výtvarných umění, jak je vidět na jeho citu pro barvy a vůbec obrazovou kompozici. Ta je zpočátku silně folkloristická (kroje, svatba v autenticky působící venkovské chalupě), hudba, zárodek konfliktu nejprve v podobě měšťané kontra venkované. Později nabývá dramatických až hororových podob v souvislosti s vývojem děje: ve formě přeludů se objevují výjevy z polské historie, odkazy na výtvarná díla zachycující historické okamžiky, hudební odkazy zahrnují polskou hymnu i Chopina... Závěr je docela silný: (doslovné) ustrnutí ve své nesvobodné situaci - nevůle k činu (který by přinesl osvobození a obnovení samostatného Polska) jako důsledek nerozhodnosti a nejednotnosti... Obsahově hluboké, symbolické a mnohovýznamové dílo, ne vždy přístupné svým recipientům. _____ Přidávám otázku (nePoláka) Elii Kazana k Wajdovi po zhlédnutí filmu: "Kde jste našel tak skvělého scénaristu?" Andrzej Kijowski pro film upravil hru Wesele (z roku 1901) Stanisława Wyspiańského.

    • 2.1.2016  22:07

    Vtipný bluf - přechody časoprostorových nebo "reálně" řečeno mentálních rovin, stavů mysli, odkazuje částečně ke starému Doylovi, ale zůstává plně ve světě nového Sherlocka. V dalším průběhu vzniká ale trochu překombinovaná vícevrstvost (nebo řetězení opakovaných návratů stejného) a přikomponování módní feministické roviny, která ideově poněkud připomíná vyznění třeba Císařova pekaře/Pekařova císaře, jakkoli to zní divně: Jedno z poselství, vyplývající ze zápletky, opakuje marxistické třídní schéma, tentokrát o mužích, kteří se "historicky znemožnili", a tak samozřejmě dobře ví, že budou poraženi. A nastává diktatura proletariátu - ženy osobující si právo vraždit se scházejí na setkáních připomínajících nejspíš schůze Ku-klux-klanu. To už je ale zase jiná realita. Ostatně v Přízračné nevěstě není jediná.

    • 20.3.2015  01:34

    "Rok 1956 je jiný než dřívější léta. Kronikář se dívá pozorně a všímá si toho, čeho by si dřív hleděl nevšímat." _______ Asi není třeba vysvětlovat proč; ostatně o rok později ve spolupráci se scénáristou Stawińskim natočil Andrzej Munk film Człowiek na torze (Člověk na kolejích), v němž se postavil proti dogmatům do té doby preferovaných agitek o statečných údernících a zlých záškodnících fiktivní rekonstrukcí (nebo spíš postupnou dekonstrukcí) jednoho zdánlivě "modelového" případu. A město Stalinogród (i s právě dostavěnou a vysvěcenou katedrálou) se zase vrátilo k původnímu názvu Katowice. Atd. _______ A tak mohly být ukázány ruiny, ve kterých ještě 11 let po válce mělo žít až 6 tisíc "jeskynních" obyvatel Varšavy, zatímco v bezprostředním okolí vznikal bezpočet moderních věžáků pro nejrůznější úřady a instituce...

    • 15.3.2015  23:13
    Jowita (1967)
    ****

    Možná při nějakém dalším zhlédnutí to budu vidět ještě jinak, ale napoprvé cítím nesoulad mezi dvěma vrstvami: výborným zpracováním po stránce filmařské - herecké, režijní, hudební - a psychologií jednajících postav: jako by jim něco zdánlivě málo chybělo, snad větší uvěřitelnost nebo reálnost? Nebo jiný náhled i (sebe-)reflexe antihrdiny Marka Arense? "Ztratilo" se něco ve scénáři - v Konwického adaptaci Dygatova románu Disneyland?__________ Z nezapomenutelných momentů: zuřivý a velmi přesvědčivý dialog trenéra Księżaka s Arensem (a v jiné rovině zároveň Cybulského s Olbrychským jako rivaly), vynikající houslistka Wanda Wiłkomirska (*1929) hrající sama sebe a zároveň Chačaturjanův koncert s Lodžskou filharmonií.

    • 15.3.2015  20:50

    Zvláštní, z hlediska stavby poněkud roztříštěný film, sestávající spíš z řady jednotlivých epizod dějově sjednocených touhou studenta Jacka (Zbigniew Cybulski) po tajemné mladé Francouzce Margueritte (asi nejslavnější role Teresy Tuszyńské, živící se posléze hlavně modelingem a později propadlé alkoholu). Spolu s Bogumiłem Kobiełou napsal scénář sám Cybulski; spisovatel a kritik Wilhelm Mach se na filmu podílel zřejmě jen jako jakási záštita, neboť "vyšší místa" byla proti tomu, aby scénař napsali mladí a v této oblasti nezkušení herci (viz portét tohoto filmu a také rozhovor s jeho režisérem z roku 2005 na www.youtube.cz nebo www.akademiapolskiegofilmu.pl). ________________ I přes určitou fragmentárnost nebo nesoudržnost snímku se tvůrcům asi i pro své mládí a schopnost transformace prožitků (např. postava Margueritte a vztahy k ní měly předobraz v reálném životě) podařilo vyhnout žánrové pasti sentimentálního melodramatu, moralizování nebo chladné "objektivní" odtažitosti jak ve scénáři, hereckých výkonech (mj. Polański), tak i v hudbě (moderní jazz Krzysztofa Komedy!). Autoři si svůj prostor dobře prohmatali, představují nám tak svět malých, alternativních a studentských divadel samého konce 50. let (Cybulski byl spoluzakladatelem, režisérem i hercem divadla Bim-bom, ve filmu přejmenovaném na Tik-tak), dotvářejících kulturní život Gdańsku v období "oblevy" po odhalení Stalinova kultu. Sám Gdańsk s nově zrekonstruovaným centrem po válečných katastrofách i pobřeží Baltu v Sopotech tvoří fotogenické i dynamické jeviště pro herecké akce. Už jen hrou černé a bílé. _________________ Jeden z prvních filmů polské nové vlny. Kameraman Jan Laskowski za něj získal cenu "Stříbrný bumerang" (Melbourne 1962) a režisér Janusz Morgenstern 1. cenu na MFF ve Strattfordu roku 1961.

    • 8.3.2015  21:13
    Chalupáři (TV seriál) (1975)
    **

    Ta naše vesnička hezká středočeská... A tak trochu oslava českého buranství.

    • 1.3.2015  22:46

    Pátrání po lupiči a zároveň vrahovi v nepříliš náročném snímku jak po stránce filmařské, tak i divácké. Jako "mysteriózní" - jedno z žánrových určení nahoře - bych jej ale neoznačil: o film "s přesahem" (spirituálním, filosofickým...) ani o záhadné jevy "mezi nebem a zemí" tady nejde. Zbigniew Cybulski v poněkud netypické roli kapitána MO (milicji obywatelskiej) stejně jako Ewa Krzyżewska coby pokladní přeživší loupež poštovního vozu posunují film kvalitativně vzhůru, byť přerod a postupné prozírání postavy Krzyżewské mohl být přesvědčivější a Cybulski jakoby se místy divil, jakou roli to vlastně hraje. Scénaristicky (z hlediska psychologie a jednání postav, zejména titulní "volavky") i inscenačně slabší zejména závěr: Tady se ono sebeuvědomování zmíněné "volavky" naopak mění v naivitu, jak ona navíc, a to v samém závěru filmu! přizná. Částečně zachycena atmosféra počátku šedesátých let s dobovou polskou populární hudbou (jako jakási vedlejší role) a přímořské letovisko (Między)Zdroje. Ovšem snad nejprogresivnější složku filmu tvoří hudba výborného Krzysztofa Komedy, klíčové postavy moderního polského jazzu. Celkově horší 3*.

    • 21.2.2015  15:07
    Královny savany (TV seriál) (2010)
    odpad!

    Antifeministou snadno a rychle.

    • 18.2.2015  22:04
    In nomine patris (TV film) (2004)
    **

    Televizní film, který sice ze své podstaty není dokumentem, ovšem o jedné konkrétní historické kauze pojednává, z konkrétních faktů vychází a opírá se o ně. A zde je kámen úrazu: hrůza Toufarova případu vyplývá mimo jiné ze zločinného systému, kterému nakonec (po)slouží i autoři prorežimního a protitoufarovského snímku. Z jeho režiséra naproti tomu (a oproti skutečnosti) vytváří Polišenského inscenace člověka váhajícího a znejistělého, polointuitivně se snažícího proniknout k pravdě a pokusit se vlastně celý případ, na jehož "dalším životě" se podílel, dekódovat. A vůbec ono hezké, chápavé, tápající a velice lidské v protikladu k brutálním vyšetřovatelům jako jediným "nositelům zla", se v inscenaci vyskytuje až příliš: ahistorický přístup? alibismus? Skutečnost je ale ve svém reálném předobrazu ještě brutálnější a mrazivější: v kontrastu knězova případu coby bezbranné oběti státem řízeného zla a ideologie, které více či méně vědomě slouží i "běžní lidé", tím, že věří, neptají se, přijímají. Sugerované volné soucitné společenství, zahrnující takto kolektivně knězovu neteř, režiséra dokumentu i venkovské esenbáky, ovšem neexistuje. A člověk zůstává bezmocně sám.