Chilly00

Skvělý film. Ztřeštěný, ale současně s hlubokým přesahem a uvěřitelným přerodem hlavního hrdiny Perhana. Bezbřehá důvěra k autoritám, zde v podobě Ahmeda, je vděčné téma. Perhan se jako naivní mladík nechá zatáhnout do obchodu s lidmi a přijde mu to po chvíli už jako docela dobrá cesta k vydělání peněz. Avšak "bůh" zkratky ke štěstí neuznává a mladík špatně pochodí. Shledání se sestrou a rozloučení s jeho synem ve vlaku považuji za velmi emotivní scény. Skvělá hudba a melodie, které se opakují napříč Kusturicovou filmografií, stejně jako levitující osoby, tragické úmrtí během bouře a jiné "vychytávky".

V rámci Lanthimosovy tvorby trochu zklamání. Režisér hodně ubral ze své "ztřeštěnosti" a film se ubírá mnohem víc v Hollywoodském stylu bez nějakých větších výstřelků. Pořád tam jeho typické ulítlosti můžeme vidět (viz super zábavný tance Rachel Weisz), ale ve velmi zředěné podobě. Herecké výkony jsou bez debat suverénní, stejně jako krásné kostýmy a sugestivní hudba. Tentokrát ve mně ale film emoce příliš nevyvoval... jako třeba Jelen nebo Humr. Škoda.

Mikrosvět svérázných postaviček neustále se hádajících, milujících a zase se hádajících odkazuje k historii bývalé Jugoslávie a snaží se objasnit vztahy, příčiny a následky jejího rozpadu. Zběsilá jízda doprovázená skvělou hudbou ani na chvíli nezastaví a nenechá diváka vydechnout. Opět se zde objevují typické motivy pro Kusturicovu tvorbu – svatby, mrtvoly, studny, kolotoče. Všechno se točí dokola kruhovým pohybem, stejně jako bláznivé chování hlavních postav. Jenže jakmile se lidé v tom svém kruhu nedokáží už domluvit, tak se finálně a navždy rozpojí. Stejně jako bývala pospolitá země Jugoslávie.

Podoba „romantického“ trojúhleníků v podání Emira Kusturici. Každý o něčem sní, akorát někdo se z honby za svým snem dokáže i dost dobře zbláznit. Stejně jako labilní Elaine a její nevlastní dcera Grace. Těžko říct, kdo je větší blázen. Je však radost se na takto nefunkční milostný trojúhelník koukat. Něco z nevyzpytatelné balkánské povahy tady rozhodně je, akorát tentokrát namixované s mexickou „dechovkou“. Bizarní honba za ještě bizarnějšími sny. Co by to však bylo za život bez snů.

Pro mě, jako člověka neznalého Kusturicovy tvorby, to byl zpočátku poněkud šok a chaos. Zorientovat se v prostředí plném lidí, zvířat a nejrůznějších objektů dalo trochu zabrat. Mizanscéna mě však po celou dobu nepřestala fascinovat, protože tolik rychlého pohybu současně v několika plánech jsem ve filmu již dlouho neviděla. Přišlo mi to spíše jako po sobě jdoucí gagy a hyperbolizovaná charakterizace cikánského národa. Tak jako v záběrech několikrát zobrazovaný motiv kolotoče, jede i samotný snímek – dokola a šíleně rychle, lidé se baví, některým se udělá špatně, ale ve finále je to stejně velmi zábavná jízda. Těším se na jeho další filmy :)

Barevná, příjemná, atraktivní romantika, na kterou se moc hezky kouká. Film skvěle balancuje na hranici kýče a sebeparodie a i díky tomu působí relativně svěže a neokoukaně. Prostředí Singaporu je bezesporu atraktivní a skvěle dotváří osobitý filmový styl. Není to žádná intelektuální filmařina, ale poctivá a v lecčem originální romantická komedie se vším všudy.

Film drží nahoře hlavní výkon Ramiho Maleka a nesmrtelné písničky Queenů. Jinak Bohemian Rhapsody klouže strasně po povrchu, všechno jede jako po másle, Freddie je strašnej sympaťák a celé je to na mě až okatě podbízivé. Ale beru to tak, že to slouží především jako pocta Freddiemu a proto ***. Jedna za parádní herecký výkon Maleka, druhá za solidní tempo a třetí za schopnost cílit na emoce a probudit takovou tu správnou nostalgii po 70. letech. Celkově na filmu ale z vypravěčského hlediska nevidím nic výjimečného. Na mně až moc vypulírované.

Zábavný černohumorný thriller, který stojí a padá s výkony hlavních představitelek, které jsou většinu času bezchybné. Kombinace Anny a Blake je tady dokonalá. Film se snaží být mermomocí neustále o krok před divákem, i když to ne vždy vychází a množství nelogičností se kupí. Ale zábavnost, odlehčenost, tempo vyprávění a skvělé kostýmy (Blake!) to vyvažují a dělají ze snímku velmi dobře stravitelnou jednohubku. Váhala jsem mezi 3 a 4*, ale nakonec jsem se opravdu dobře bavila a to někdy stačí.

I když to občas trochu přepadá do sebelítostivého melodramatu tak se na to prostě moc hezky kouká. Lady Gaga překvapí svojí přirozeností a Bradley Cooper svou "ošklivostí". Písničky mi přišly občas vykradené odjinud (ale co je dnes originál), především tedy závěrečný song (alá Whitney Houston). Ačkoliv je to fikce, tak se to dá lehce vztáhnout k životu leckteré hudební hvězdičky a působí to tak velmi uvěřitelně, včetně neveselého závěru. Libatique předvádí parádní práci s kamerou.

Ve stylu Reitmana - svižné dialogy, vtipní lidé, důraz na mezilidské vztahy, zvrat na konci. Podobně jako ve filmu Lítám v tom nás čeká v závěru zajímavá pointa. Diablo Cody odvedla jako už s Juno skvělou práci a spolupráce s Reitmanem ji svědčí. Charlize Theron v roli životem ztahané matky exceluje. Nejvíc se mi ale na filmu líbí jeho hra s žánrem. Jak tenká je hranice mezi vnímáním snímku jako příjemnou a optimistickou komedii nebo relativně temné psychologické drama, čímž ve finále opravdu je. Moc zajímavě udělaný a svěží film. Ano, řešení problému hlavní hrdinky je naivní a až příliš rychle smetené ze stolu, ale mně to zážitek nezkazilo.