Rover

Můj potenciální zážitek z filmu možná zkazilo přílišné očekávání. Knihy Miloše Urbana mám hodně rád a byl jsem zvědavý, jak se podaří převést jednu z nich na obrazovku. Nepodařilo se. Nebudu se ani pokoušet obě média srovnávat, ale film prostě selhává v těch aspektech, které dělají film filmem. Všechno zkrátka působí spíše směšně, atmosféra veškerá žádná (práce se světlem? Lol, to myslíte ty kužely záře linoucí se z oken? Samotné Santiniho stavby působí světelně daleko lépe samy o sobě, nemusí se jim "pomáhat"). Nejzoufalejší na filmu je bohužel výběr herců a hereček - jediná trefa do černého byl pouze Preiss v roli starožitníka Unterwassera. Motivace postav je nelogická a neopodstatněná, všude potkávaj mrtvoly, normálka ne? Sestup do podzemí ve Křtinách bohužel nabídne podzemí kláštera v Louce (románské, kde Santini určitě žádnou klenbu dělat nemohl, což je docela fail). HUDBA: velká bída. Hudba hraje mimořádně podřadnou roli, je jednotvárná, nekoresponduje s dějem a je špatná. PS: a jak tak koukám na ty komentáře, je to sranda, jak to "pochopili jen ti, co dokáží přemýšlet"

Osvědčený mustr ze Skins (různorodá partička mladých lidí a jejich dospívání) zde není tolik fatální jako v britském seriálu, přesto Slide nabízí podobně kompaktní zážitek. Je velmi potěšující, že se jednotlivé charaktery zvolna vyvíjí, mění a rostou. Nabízí to skvělou možnost ztotožnit se (nebo si prostě jen oblíbit) nejen s jednou, ale s drtivou většinou hlavních postav. Uplně mi neseděl Ed, ale chápu, že postava jeho vlastností je obvyklou součástí teen seriálů. Přidejte občas velmi humorné situace, minimum trapnosti (vyjma Eda), originální prostředí Brisbane, neoposlouchanou australskou angličtinu a kvalitní hudební doprovod a máte pětihvězdičkový seriál jak vyšitý.

Vampire se neveze na populární vlně upírské romantiky. Nabízí totiž mnohem více, než samotný fakt, že některá z postav filmu je (možná) upír. Shunji Iwai přesně věděl, čeho chce dosáhnout a pojistil si to nejen režií, ale i napsáním scénáře, nasnímáním celého filmu a složením soundtracku. Sledujeme ne příliš optimistický příběh Simona, který z nějakého důvodu pro svůj život potřebuje lidskou krev. Přes internetové diskuze o sebevraždách si hledá nešťastné dívky, které jsou rozhodnuty skoncovat se životem a nabízí jim společnou sebevraždu ve dvou. Hlavní devízou filmu je autentická filmařina, která se snaží působit spíše jako dokument a vizuálně je velmi střízlivá až nudná. Otevřený konec, ostatně jako celý průběh filmu, v nás nechává mnoho nevyřčených otázek. Mírný nadprůměr - tedy lepší tři hvězdy. HUDBA: Iwai si mohl napsat přesně to, co se mi hodilo pro jednotlivé scény. Hudba není podstatnou složkou filmu, ale na několika místech ji vhodně doplňuje za použití klavíru a výjimečně i dalších strunných nástrojů. Zvláště se vyjímá violoncello (či jeho elektronická varianta).

(1. a 2. řada 5*, 3. řada 4,5 *, 4. řada 5*)

Taková sympatická animovaná hříčka využívající stíny. Hádám, že asociace ke cocksuckerovi byly záměrem -)

Ne, tohle skutečně ne. Neuvěřitelně přepálená stopáž dělá z potencionálně zábavného Dědečka pouze utrpení. Nevím, který divák by se rád skoro dvě hodiny díval na nepřiměřeně dlouhé záběry, nudné (ač někdy chtěně či nechtěně vtipné) rozhovory a souložící nepěkné Japonce? Tohle bylo špatné gay porno s absolutně nepodařenou snahou o nějaký filosofický (?) nebo umělecký (?) přesah. HUDBA: někdo se snažil skládat něco na programu typu Fruity loops a pokládá to za alternativní hudbu. Byl docela děs to poslouchat.

Dorty v písku staví svou "zajímavost" pouze na faktu, že ústřední pár je homosexuální. Což je trochu málo. Uvidíme sice vcelku zajímavé situace nutící k zamyšlení, avšak celkový zážitek je prostě průměrný.

Spíše než o film se jedná o videoart, což mi docela imponuje. Hravá forma a občas ryze výtvarně zpracované téma se špetkou humoru působí osvěžujícím dojmem. Klidně by ovšem stačila poloviční stopáž.

Jistě se mohu rozplývat nad "genialitou mladého tvůrce", ale pokud k filmu přistupuji objektivně, musím přiznat, že mě nijak zvlášť neohromil. Snaha být co nejvíce artový, cool, queer apod. je prostě moc očividná a často rušivá. Líbilo se civilní herectví a Xavierův obličej. HUDBA: je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Obsahuje pouze převzaté písně, které jsou skvěle vybrané. Potěšilo mě především užití Pass This On od The Knife - tenhle song jsem si, bez ohledu na klip, vždy představoval v podobném snímku. Dolan využil i sólovou desku Fever Ray.

Na tomhle filmu je hezký jen ten vodní kluk :-)