Tatannka

Američtí kritici měli pro Kominickou štetku po uvedení v Chicagu přezdívky jako sen po špatných drogách nebo flákačská pohádka. Snímek přirovnávali ke slackerským filmům jako je Bolestná realita Bena Stillera o flákačích, co právě vyšli školu a hledají si první zaměstnání, Clerks Kevina Smithe o flákačích za pokladnou v obchodě diskutujících o vykořisťování dělníků, co pracovali na Hvězdě smrti nebo Trainspotting o flákačích na heroinu. Hlavní hrdinové Kominické štětky jsou čtyři kamarádi jmény Zoli, Anti, Papi a Döfi, kteří předstírají, že jsou kominíci, aby mohli většinu času trávit povalováním se po střechách a nicneděláním (alternativní název filmu je Šumaři na střeše). Z letargického klidu čtveřici vytrhuje, že vlastní vinou přijdou o peníze svěřené jejich šéfem. Kromě pravověrného flákačství hlavních hrdinů je to trochu podivný humor nebo nízký rozpočet, které kominíky většině slackerským filmům přibližují. Maďarský film ale méně zajímají postavy a vztahy mezi nimi, chybí jim taky vývoj- snímek se odehrává během jednoho dne. Připomíná proto rozvětvenou a i trochu bizarní a smutnou anekdotu. Režisér Roland Vranik má smysl pro absurditu, znát je taky jeho záměr vyprávět příběh proti logickému očekávání. Kameramanem a spoluscénáristou je Gyorgély Pohárnok- kameraman filmů Gyorgyho Pálfyho. (LFŠ 2012)

Fotbal starých časů je maďarská groteska o začátcích velkého fotbalu- starými časy jsou dvacátá léta- doba fotbalová a filmová, kdy kavárenští intelektuálové a povaleči v salonech debatovali o fotbalu a houfně navštěvovali biografy. Pál Sándor poctu sportovnímu nadšenectví a fascinaci groteskami spojil ve filmu, jehož hrdinou je majitel malé prádelny a trenér budapešťského fotbalového týmu Csabagyöngye, který má sen- dostat svůj tým do nejvyšší ligy. Díky jeho „Potřebujeme tým!“ je Fotbal starých časů druhým nejcitovanějším maďarským filmem po Svědkovi. Budapešť je tu zaprášená, s průmyslovými komíny v pozadí, většina scén se odehrává na periferiích, kde na štěrkových hřištích trénují budoucí velké týmy- ve fotbalových čtvrtích. Fotbal starých časů mohutně odkazuje na němé filmy, sám Minárik po fotbalovém hřišti pobíhá v buřince a dlouhém fraku, snímek používá mezititulky, typickou hudbu, klasické mtoivy (šlehačková bitva, honění se kolem sloupu). Způsob nasnímání je neobvyklý kvůli tomu, že kameraman Elemér Regály původně točil dokumenty a často pak používal záběry točené z ruky i v hraných filmech. Jako groteska je film i melancholický až bezvýchodný, například když Minárik na otázku „Jak se daří ženě?“ bez humoru prohlásí, že svou ženu jednou přidusí polštářem. Dodá, že by celý svět potřeboval přidusit polštářem. Dostane se mu odpovědi, že je špatný člověk. Minarik je ale naopak kladný hrdina a to jak jeho snaha udělat ze svého mužstva extratřídu dostává ze všech stran pěstí je spíš variací na archetypální příběh o lidské síle, kterou pohání víra. Ať už je to, čemu člověk věří, třeba Csabagyöngye.

Momenty, kdy se stará herecká škola reprezentovaná Lawrencem Olivierem potkává s blondýnou, která hraje jinak a chová se jinak než filmové hvězdy do té doby, je na filmu nejchytlavější. Michelle Williams hraje skvěle. To je bohužel všechno. (Míň výrazný a zajímavý hlavní hrdina se často nevidí.)

"Prší a přitom svítí Slunce!"

"S bandity je hotovo. Teď je na řadě šlechta"