Nine

Ač žánr <Čtyř bratrů> není tím, který bych přednostně vyhledávala, ráda si k němu občas odskočím. Ovšem v tomto případě se mi to nevyplatilo - film mi nesedl. Vesměs mi přišel přehnaný, přitažený za vlasy a přespříliš agresivní a i násilný (což byl spíš jen důsledek oné agrese). Ústřední čtveřice mi popravdě moc nepasovala, což je pravděpodobně ten hlavní kámen úrazu, proč hodnotím film tak, jak hodnotím. Neříkám, že je to špatný film, jen zkrátka se nakonec ukázalo, že to nebyl můj šálek čaje :-) Za vydařenou považuji práci kameramana.

Film mohu vidět několikrát a pokaždé ho obrečím. Ale slzy a smutek nejsou jedinou emocí, film celý je jimi nabitý - radost, veselí, zoufalost, vztek, láska, zarputilost... Postavy a příběh jsou hodně reálné a realistické. Filmařům se výborně podařilo ukázat vztahy mezi jednotlivými postavami. A že nejsou vůbec jednoduché. Obzvlášť ty mezi dětmi a jejich rodiči (zejména otci) tolik bolely... Velký význam zde proto hráli jejich představitelé, casting se vyvedl na jedničku - každému z herců a hereček jeho role dokonale pasovala nebo ji výtečně ztvárnil. Ať už je to Robert Pattinson nebo Emilie de Ravin jako ústřední pár, Ruby Jerins jako Tylerova sestra nebo samozřejmě Chris Cooper a Pierce Brosnan coby otcové hlavních hrdinů. A co se týče příběhu - je tak obyčejný, ale díky závěru vlastně tak neobyčejný. Zasazení jisté tragédie do konce filmu bylo nenásilné, "šetrné" a především nečekané. O to víc proto diváka tak dojme, dostane, zaskočí, překvapí. Této tragédie by se dalo zneužít a nastiňovat ji během filmu. Ale jsem moc ráda, že tvůrci zvolili úplně odlišný postup a divák do posledních minut netuší, co natolik ovlivní celou zápletku příběhu. Emoce vyvolané v průběhu filmu proto jsou čistší a ne vynucené/podpořené tím, co divák očekává od začátku filmu, že k čemu se film chýlí... Opravdu citlivě vybudovaný dramatický příběh pln lásky ale i nenávisti, porozumění i neporozumění, radosti i smutku... A to vše podbarvuje příjemná hudba a newyorské prostředí. Režisér v dokumentu o natáčení filmu říká, že chtěl, aby film byl dojemný a současně pozitivní. Myslím, že se mu to povedlo...

Zhlédla jsem film v podstatě hned po Čarodějově učni Karla Zemana. Tím jsem byla nadšena a už při sledování zcela pohlcena. Německá a navíc hraná verze tedy měla trochu nevýhodnou pozici s předem podceňujícím tónem "Tak to jsem na tebe tedy zvědavá..." A výsledek? I z adaptace našich sousedů jsem vesměs velmi spokojena. Děj se sice občas trochu vlekl, nicméně to, co to pravděpodobně způsobovalo, dávám k plusům filmu - podrobnější zkoumání vztahů mezi jednotlivými učni. A mistra film také zkoumá (a vykresluje) spíše jako člověka než jen jako čiré zlo... K velkým kladům určitě náleží výborné herecké výkony, které jsou velmi uvěřitelné. Nelítostnou, děsivou, temnou atmosféru dokresluje prostředí, kde se příběh odehrává. A hudba.

Krásný a hodně citlivý film o tom, jak se otec a syn vyrovnávají se smrtí ženy, matky. Každý po svém a sám, protože k sobě nějak nemohou najít cestu... Na Duncanovi se ztráta podepsala hodně a jeho otce to snad až děsí a neví, jak se zachovat. Duncan je divnej... Asi ani on sám neví, co se s ním děje. Z filmu mám pokaždé (viděla jsem ho asi 4x) smíšené pocity. Snad ani nelze říct, jestli to dopadlo dobře nebo ne... V hlavní roli Emile Hirsch. A předvedl neskutečně výborný výkon a to i v tak těžké roli, jakou mu předepsal scénář. Skvěle hráli i Richard Jenkins jako Duncanův otec nebo Tom Guiry coby Perry. Kamera je obyčejná, ne nijak zvlášť vynalézavá, jenže to dodává filmu strašně na kvalitě. I když vlastně - má "spešl" obrazy - takové velké, obsáhlé, přitom detailní. Nedočkáme se tu tuctových záběrů, kdy ten, kdo mluví, je zabírán zblízka do obličeje. Jakoby i ta kamera vykreslovala vzdálenost, jakou má Duncan k ostatním. A i tu prázdnotu po zemřelé a očividně velmi milované mámě a ženě. Ano, kamera je brilantní! Je to smutný příběh plný hledání - otcovské lásky, přátelství... A hledání sebe sama.

Na pouze televizní film velice zdařilé dílo. Nicméně se domnívám, že prostředky na film do televize versus na film do kin by se měly promítnout zejména v technickém provedení než ve scénáři. Tudíž budu hodnotit ten, tzn. děj a s tím úzce související. Námět ne originální, ale i tak zajímavý. Napětí nechybělo. Nuda nebyla. Občas se připletl i vtipný okamžik, resp. vtipná hláška. Ale přesto tomu něco chybělo. Něco, co by mě donutilo údivem z vývoje konečně vydechnout, nyní jsem pořád ve fázi nedočkavého nádechu, jak se to vyvine, čím mě teda film dostane... Otevřený konec bych za otevřenější považovala o nějaký ten záběr (scénu) dřív, nebo bych naopak uvítala úplné dotažení do závěru. Toto mi přišlo na půli cesty a pravděpodobně je to to, co mi schází ne k dokonalosti, ale k lepšímu hodnocení. Plus mi některé vývoje postav a v té souvislosti i děje přišly poněkud víc dílem fantazie scénáristů než snahy opravdu napodobit skutečné možné chování postav - to vše jen pro větší... dramatičnost? V Ondřeji Sokolovi bohužel pořád vidím spíš baviče a občas mi to zde překáželo, u jeho kolegy Igora Chmely tento problém nemívám (možná jen ale nejsem na O. Sokola jako herce "zvyklá"), avšak až na tento pididetail (a spíše můj osobní problém) vydařené herecké výkony všech. Zkrátka lehký nadprůměr, 65 %.