Cubinho

127 hodin (2010)

To máme panečku ale silný filmový ročník. Začalo to z pozvolna a závěr roku je, jak to tak před Oscary bývá, superkvalitní. 127 hodin - pro mě dost možná nejlepší film roku, beze srandy.

Boylova režie je opět tak originální, že si vystačí s jedním hercem, brilantní kamerou i hudbou a s pár flashbacky, aby ten herec přece jen nebyl osamocen. Sice otřepaná fráze, ale i na malém prostoru se dá zahrát velké divadlo... Tak dlouho jsem přál J. Francovi pořádnou roli, protože to je opravdu jeden z nejtalentovanějších herců současnosti, a konečně ji dostal. A jak se ji zhostil? No, když pouvažuju nad tím, že Oscara za hlavní ženskou roli dostane s největší pravděpodobností N. Portman, James Franco je mým kandidátem k zisku sošky za roli mužskou (i když jsem samozřejmě neviděl filmy všech uchazečů).

Neuplynulo ještě tolik doby od Útěku do divočiny a opět vznikl perfektní film z survival žánru.

P.S.: "Interview" z úterního rána je jedním z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec.

P.S.2: Už se mi dlouho nestalo, abych u filmu opravdu nahlas křičel.

Hodnocení: 10/10

Vražedná pole (1984)

Pro Kambodžu mám slabost. Kdysi, ještě v gympláckých letech, jsem jí věnoval pár dní života psaním zhruba 25-stránkové seminárky na téma Pol Pot a Demokratická Kampučia. (Jaká náhoda, že filmem toho stejného režiséra - R. Joffé/Misie - jsem se nechal inspirovat pro téma mé bakalářské práce.)

Kdo o jednom z nejtemnějších období dějin lidstva ví něco více, film ho zas tak něčím nepřekvapí, protože ví, že Pol Pot byla naprosto srovnatelná zrůda s Hitlerem, Stalinem, Idi Aminem aspol. - ne-li ta největší! Největší tragédií bylo - a je na to ve filmu dost dobře poukázáno - že jednu z nejsilnějších pozic v režimu, kterému vládla "Angka" (jednalo se především o nejužší špičku komunistického režimu v Kambodži, která tímto "náboženským" termínem odůvodňovala veškeré jednání - mezi ně patřil Pol Pot, Yeng Sari, Mok atd.) měly děti! Těm byly odmala vymývány mozky, rodina neexistovala, takže se z nich stávaly naprosto bezcitné nástroje smrti (snad porovnatelné s dnešními dětskými vojáky v subsaharské Africe).

Film je mistrně natočený a vůbec mu nechybí "zbytečné" zmínky o tom (jak někteří vytýkají), kolik lidí zemřelo, kdo vedl tento diktátorský režim atd. Film vás prostřednictvím mladého oddaného Prana zavede do končin "vražedných polí", kde atmosféra "čekání na smrt" skutečně vládla a vy tuto atmosféru můžete skrz obrazovku pocítit na vlastní kůži...

Hodnocení: 10/10

Králova řeč (2010)

Naprostými p-pocity trapnosti v prvních minutách až k pocitům neskonalého štěstí v závěru – těmi vás provede jeden z nejpříjemnějších filmů z posledních let mapující mluvnické trable anglického krále Jiřího VI.

Nejsem znalý historických faktů, které doprovázely skutečnost královy koktavosti, dokonce jsem o ní dosud neslyšel, ale pokud se vše událo tak, jak nám to předvedli pánové Colin Firth s Geoffrey Rushem, musím vzdát hold nejen králi Albertovi - Albertovi raději ne, to zní příliš německy,… - tedy králi Jiřímu za neuvěřitelnou odvahu bojovat se svým handicapem, ale také logopedu Linoeli Loguemu, který ho k tomuto boji přesvědčil.

Nebýt však hereckého projevu již výše zmíněných Pánů herců, kteří vztah mezi osobami z protipólu anglické společnosti dokázali dokonale předvést, byl by tento film "jen" další rekonstrukcí historické zajímavosti. Zlatá soška za herecký výkon ve vedlejší mužské roli by neměla G. Rushovi uniknout. Mým kandidátem pro ocenění za hlavní roli byl James Franco – Colin Firth ale bude těžká konkurence a mně je upřímně jedno, kdo toto ocenění získá, protože byli oba skvělí…

P.S.: Už to je nějaký čas, co jsem u filmu pocítil podobně blažený pocit jako při posledním „válečném“ projevu Bertíkově – je to také díky tomu, že je projev podbarven geniální Beethovenovou 7. symfonií, kterou mám z díla mistrova nejradši!

Hodnocení: 9,5/10