orkadimenza

Nezvratný osud se mi zaryl do paměti už před více než pěti lety, kdy jsem z něj sice viděl bezmála půlhodinu (resp. první dvě smrti) a s příznačným strachem typickým pro 13letého puberťáka koukajícího na horor po desáté hodině večerní mi tehdy nějakou dobu trvalo než jsem se odebral do říše snů. Mezi mým současným já a tehdejším 13letým kidem uplynulo několik stádií ve vývoji dospívajícího chlapce a dnes se na Nezvratný osud dívám poněkud z jiného úhlu pohledu. Jednak jsem jej konečně viděl celý a nemusím hodnotit film z dojmu z první půlhodiny...ale možná bych byl raději kdybych mohl ponechat předchozí stav nepozměněn. Možná to bude těmi dobovými efekty, ale postupem času se mi film líbil čím dál méně, až se jeho kouzlo tajemného hororu ztratilo a proměnilo v podívanou s místy nechápajícím výrazem. Nutno však zdůraznit, že své kouzlo kultovního hororu Nezvratný osud neztratil ani trochu a ač si to neumím nijak logicky vyvodit, pravidelně mě při sledování a pár minut poté zasahovala přívalová vlna husí kůže. Na tom filmu zkrátka stále něco je a bude a i přes zřetelnou debilitu některých postav, činů a smrtí v sobě první a zjevně jediný úspěšný díl kultovní série skrývá důvody proč jej lidé obdivují. A to bych nerad přehlížel.

Dvě herecké esa v rukávu mě úspěšně nalákaly na film Maverick, od kterého jsem očekával pokerové napětí a intriky na všechny možné způsoby. Intrik jsem dostal až nadmíru, ale toho pokeru až zas tolik ne. Samozřejmě ve filmu nešlo jen o poker. Ale musím přiznat, že po natěšené první dvacetiminutovce jsem se v prostřední části začal trochu nudit...shánění chybějících tří tisíc dolarů, nahánění s indiány...no upřímně jsme všichni věděli, že ty peníze nějak sežene a pro mě to bylo jen zdlouhavé čekání. Závěrečný turnaj byl skvělý, ovšem to co se dělo po něm bylo i na můj vkus až moc překombinované. Dlouho jsem váhal, že udělím slabé 4* a málem mě k tomu uhranula okouzlující Jodie, ale nakonec ji porazilo skřípání v ději. Nutno však podotknout, že se mi jen potvrdil vysoký standard, který (již tradičně) očekávám od 90. let a po herecké stránce jsem jej taky dostal, ale zas taková pecka Maverick není. Snad jsem na tuto hru dostal jen špatné karty.

Jeden z momentů, kdy můžu říct, že jsem opravdu hrdý na českou hudební produkci, která se ujala ve světě a bodovala i na MTV. Takhle kvalitní zvuk je k vidění opravdu hlavně u světových kapel a Clue se svým zvukem můžou řadit mezi ně. Obrovská škoda, že na tuhle vlnu nedokázali dál navázat. Dnes z nich mohly být legendy.

Ano, tenhle film je kvalitně zpracovaný a zobrazuje nesmírně zajímavé téma. To ovšem nic nemění na faktu, že mohl mnohem lépe a úderněji naplnit svůj potenciál. Sledujeme postavu Teda Bundyho, o kterém (pokud jsme si dříve o skutečných událostech nic nečetli) nevíme, zda spáchal spousty těch ohavných činů, o nichž taky do posledních momentů mnoho nevíme. Je to velmi netradiční způsob vyprávění, kdy režisér nechává diváka v konstantním napětí a obestřeného záhadou. Což je na jednu stranu výhoda, protože tenhle styl kompozice je vcelku originální, na druhou stranu nevýhoda, která neumožňuje příliš mnoho gradace, práce s postavami a divák se tak upíná pouze na konec namísto toho aby proplouval dějem s husí kůží, jako například u Zodiaca. Celkově se tak motiv natočení celovečeráku se známými herci mohl odehrát na základě věty: "Ok, máme dokumentární sérii, ale pojďme udělat i celovečerní film, kde přehrajeme zdokumentované scény z případu." Ve výsledku to probíhá tak, že Bundy je na neznámém místě, někde ho zase chytí a on z vězení opakuje pořád to stejné do svých několika přítelkyň - bez bližší specifikace místa, času a návaznosti děje - což je dle mého něco, co by ve filmu alespoň částečně životopisném nemělo chybět (a obzvlášť to platí pro krimi, kde jsou ty investigativní návaznosti fakt důležitý). Zac Efron ovšem hraje Bundyho výborně a dokázal působit takovým dojmem, jaký si režisér Berlinger určitě představoval. Kéž by šlo vyzdvihnout i Lily Collins, která nehraje vůbec špatně, ale dostala tak proklatě málo prostoru, až začínám podezírat pracovníky Bontonfilmu, že snímek před napsáním místního obsahu s velkou pravděpodobností neviděli. Což je druhou podstatnou devízou filmu a za mě to byla hlavně postava Liz, která bránila, aby z "Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile" byl snímek hodný svého potenciálu. Rozhodně ale nebyl natolik špatný, abych teď neměl chuť zmíněnou dokumentární minisérii zhlédnout. Právě naopak. P.S. Po zhlédnutí The Boys začínám mít pocit, že nenaplněný potenciál z dětských rolí Haley Joel Osmenta ho předurčil k samým rolím zoufalých a nedůstojných postav.

Dvanáct rozhněvaných mužů i žen v českém podání vlastníků bytů jednoho pražského činžáku. Bravurní, emotivní, skvěle zahrané. Divadelní verze mi unikla, ale po téhle premiéře bych si to sedíc před oponou zopakoval klidně znovu. Jak tenhle film vymetá všechny špinavé kouty české společnosti a ostře se trefuje do všech možných charakterových vlastností, jaké takový sousedíček může mít. Jestli nesnášíte své sousedy, pak je tenhle film pro vás jako dělaný. Buď zjistíte, že na tom ještě nejste zas tak špatně nebo jen potvrdíte, že přesně takhle to u nás je. U mě smích v jednom kuse střídal vztek, který jsem jen ztěžka potlačoval představami, jak rozjebávám kinové křeslo o xicht některých postav. Když opomenu Nabarvené ptáče, určené především pro zahraniční kritiku a festivaly, jsou Vlastníci nejlepším českým filmem roku 2019.

Amatérský master bohužel zprasil song s potenciálem na laťku #raego. Ale většině lidí to očividně nevadí.

Beat &flow: 5*, videoklip: 3*, text: 2*. Rovnice fame a bengeru je v dnešní době jednoduchá. Auta v klipu? Ano. Zlaté řetězy v klipu? Ano. Děvka v klipu? Ano. Drogy v klipu? Ano. K tomu v textu 5x drogy, 6x děvka, 4x negr.

"Think about that for a minute...what is the point of this song?" "Listen to my verses" "I write about life, I write about things that I'm actually dealing with, something that I'm actually experiencing, this is real for me...that's the whole nfrealmusic thing." Nate je jeden z mála, kdo mě učí poslouchat hlavně text a ne jen hudbu. Respekt!

Neskutečná síla a emoce jdou z tohohle songu! Má však jedinou chybu. Že trvá pouze 2:20min.

Tvorbu Davida Bowieho příliš nemusím, ale Heroes je velká výjimka. Zejména příběh, který se k ní váže (viz. Příběh písně) je ohromující. Zároveň ve filmu "My děti ze stanice ZOO" (jakožto zástupce z Bowieho koncertu) dokresluje atmosféru tak výrazně, že se píseň stává neodmyslitelnou součástí.