orkadimenza

Opravdu těžko hodnotitelné. Je to pravděpodobně ta nejodpornější píseň, kterou jsem kdy slyšel. Ovšem je to tak cíleně. Na dokument se těším a Klusův song dotváří mrazivou atmosféru bravůrně. Nechám si odstup a nejspíš dohodnotím po zhlédnutí dokumentu.

Napodruhé se mi potvrdila nerovnost Grammy < Oscar. Je to zejména proto, že se vyhlašuje pouze 8 hlavních kategorií a i možná díky tomu mi o 2 týdny později přišlo, že Oscaři neskutečně ubíhali. Přesto se i zde našlo několik skvostných momentů, které stojí za zmínku. Za mě nejdojemnější bylo vystoupení Camily Cabello s písničkou First Man pro jejího otce. Objektivně nejsilnější byl emotivní výkon Demi Lovato s novinkou Anyone. Ovšem pokud se letošní Grammy něčím zapsaly do historie, tak to byly 4 sošky pro Billie Eilish v hlavních kategoriích (celkem 5). Byl jsem s některými výhrami trochu na vážkách (a měl jsem spíš jiné favority), ale musím smeknout klobouk, protože talent se jí nedá upřít a i projevy při předávání působily nanejvýš upřímně. Jen mám trochu strach, že už nemá příliš kam růst, což je v jejích 18 letech hodně nebezpečné. Ukáže čas.

Koláž událostí hezká, ale příliš zajímavý ten balón nebyl. Spíš náhoda než surrealismus.

Jedním slovem: Mrazivé! Nebylo to ani tak o ději, jako o atmosféře a vyobrazení celé katastrofy. Zejména zpovídání dvou vedoucích provozu ve třetí epizodě a střelba zvířat ve čtvrté. I přes to, že tam tehdy nebyl jediný Američan, jsem rád, že si tenhle materiál vzala na starost HBO. Díky jejich kvalitní produkci už to lépe natočit opravdu nešlo. Kdyby šla radioaktivita cítit, pak jsem ji pocítil při sledování Černobylu.

Až s podivem jsem si dokázal celý ceremoniál užít, a to i přesto, že jsem letos sledování nominovaných snímků nijak nehajpoval. Připadalo mi, že předávání ubíhalo celkem svižně - stačilo se jen povznést nad pořád dokola omílané problematiky a naproti tomu sbírat informace, které má filmová lupa během roku nezachytila. Možná bych to tak celé nevnímal nebýt skvělého úvodu, ovšem za mou dobrou náladou i po ceremoniálu stojí zejména ocenění Parazita, které nejenže přepsalo historii a narušilo dosud konzervativní rozhodování akademiků, ale otevřelo možnosti Oscarů pro celý svět. Bong Joon-ho, you are the master!

Abych pravdu řekl, od dokumentu jsem měl celkem velká očekávání. Vzhledem k místnímu hodnocení to může znít nanejvýš překvapivě, ale jelikož na dokument koukám v době, kdy každý z těch kluků (více či méně) úspěšně buduje svoji hudební kariéru (musím vypíchnout zejména Harryho) a myslím si, že už teď světu dokázali, že se nejednalo POUZE o skupinu náctiletých hezounků, kteří ani neumí zpívat (jako tomu bylo u Luneticů), a že z nich vyrostli opravdoví hudebníci...(desetiminutová pauza na čtení si po sobě tohohle hnusného souvětí)...zkrátka a dobře bral jsem tenhle snímek jako velkou možnost jakési satisfakce a vytření zraku všem závistivým chudákům, co nevidí ani za plot svýho baráku. Jenže místo sofistikovaného dokumentu s množstvím zajímavých informací o jednotlivých členech kapely (od toho taky na hudební dokumenty koukám) jsem se dočkal vesměs záznamu jejich posledního koncertu z Tour z roku 2013, sestřihu zastávek a pár bočních scén, které bohužel sloužily spíš jako vata než základní kostra. Přitom zpočátku to nevypadalo vůbec špatně - vznik skupiny byl vylíčen tak jako se na solidní dokument sluší a patří, jenže po #1 "What Makes You Beautiful" to šlo všechno do háje a nějaká forma byla dodržována jen na základě zpola nafejkovaných monologů a dialogů. Nemůžu upřít, že některé momenty nebyly zábavné. Naopak, kluci si užívají svůj momentální okamžik slávy, ale i přesto v hloubi duše zůstávají celkem normálními hochy (což je jednou z příčin, že i v současnosti makají úspěšně dál na své tvorbě a jednoduše se z té slávy neposrali), se kterými bych klidně zašel na pivo. Zároveň se mi líbily scény s rodinnými příslušníky, pro něž to celé byl šok bezpochyby největší. Jenže nějaká informační hodnota dokumentu This is Us prostě chybí a i na tak krátkou dobu působnosti skupiny chyběly ve filmu zásadní informace jako třeba vystoupení na závěrečném ceremoniálu Olympijských her v Londýně 2012 nebo koncert před královnou Alžbětou. A i když byl film primárně o tour, mrzí mne, že jsem se víc informací dozvěděl až po filmu po přečtení stránky na wikipedii. Z celkového dojmu ve mně kromě sestřihu písniček ze show a spousty ječících fanynek zůstává informační prázdno. Po hudební stránce bude hodnocení vždycky subjektivní (k čemuž se uchýlila většina téhle databáze a dostala This is Us mezi 20 nejrozporuplnějších filmů), ale po dokumentární stránce je film celkem selháním. Žádná satisfakce se bohužel nekoná.

Ano, je to bizár jako sviň (dozvěděl jsem se o Pojkarové z cen Zlatého Davida), ale ta hudební produkce není vůbec k zatracení. Ani příliš nezáleží, jestli se na tvorbě (a celkem dobrých nápadech s nástroji, ženskými vokály atd.) podílela, ale až na zpěv (což je bohužel nejdůležitější) to je použitelný a kvalitní sound. P.S. Nechci házet konspirace do větru, ale zkuste si to porovnat s písničkou "Hej teto!" od Michala Horáka.

Písnička docela ujde, ale ten klip musí být utrpení pro každého heterosexuálního chlapa.

Jedna hvězda za Sheena a jeho trasu C.

Na "Stovku" se musí nahlížet vyloženě jako na 1) seriál pro teenagery, 2) seriál, který si pustíte doma večer po šichtě/škole. Odprostit se od spousty scénáristicky nedotažených míst byl základ pro úspěšné dokoukání 1. série (který jsem naštěstí odhalil hned po první epizodě), z čehož plyne, že jsem i při hodnocení jednotlivých epizod byl mírnější než u standardního sci-fi filmu, kde se nesrovnalosti objevují na každém rohu. Většinou jsem tedy dával čistě na subjektivní pocit, ačkoliv byla epizoda sebedebilnější, naopak velmi častým prvkem byl smích při těch nejvypjatějších scénách, jelikož reakce a proslovy některých postav v určitých momentech byly vskutku k popukání. Jinak jsem úvodní sérii zhltnul celkem rychle, za což vděčím hlavně pohlížením na příběh jako takový a ne na debiloviny okolo. Nejspíš to bude tím, že jsem čerstvě "vypuštěný" teenager, takže se vžitím do rolí postav nebyl takový problém. A i přesto, že "zakončení" série nebylo úplně podle mého gusta, plánuji zkouknout přinejmenším i druhou sérii. A to je při jejích 16 epizodách proti všem mým zvyklostem! 75%