orkadimenza

Docela úsměvný příběh o tom, že na podvodníky vždycky jednou dojde. Adrienův monolog v úvodu byl celkem nezáživný, ale druhá půlka kraťasu vše napravila. Takový příběh bych chtěl vidět pod Tarantinovou režií.

Už jsme to tu sice párkrát měli, ale není zas tak ojedinělé sledovat hlavní postavu záporáka a jeho chladnokrevnou cestu zkorumpovaného, hnusného systému, kterému velí média a.k.a. černá kronika. Nejednou jsem si vzpomněl na naši milou Novu a Primu a vysoký poměr tragických událostí v hlavních zprávách (a taky na písničku od Nohavicy "www.idnes.cz"). A přesně tohle je problémem společnosti a zároveň cíl Slídila, že i takovýhle vyloženě psychicky narušený člověk dokáže v dnešním světě obstát, ba co víc, se prosadit. Jake Gylenhall jako již vyzrálý herec předvádí opět skvělý výkon, kterým dostává diváka do kolen a jeho role posouvá hranici morálky amerických televizních stanic stále dál a dál (resp. níž a níž). Jediným krvavým flíčkem na Jakeově košili je, že je tu stále ještě mezera mezi teoretickou hranicí, kam až mohl zajít, a skutečnou hranicí, kam zašel ve filmu. Z toho důvodu film v závěru nevygradoval na úplné maximum, ale na druhou stranu se mi líbí to zakončení alá Limitless, takže budu jako naivní produkční Nina a tuhle skvrnu Slídilovi odpustím.

Kamil Fila dobrý, ač s ním ne vždy souhlasím, úspěšně mě navnadil na několik dobrých (nebo dobře vypadajících) filmů. Zato Tomáš Stejskal táhne pořad brutálně dolů a mám pocit, že o ty nejlepší filmy bych mohl přijít, kdybych dal na jeho nezajímavý a nepoutavý komentář. Většinou když vedle něj běží scény z traileru, komentář jde mimo mne. Narozdíl od Fily nepůsobí před kamerou komfortně a bez něj by byl pořad určitě lepší.

Představujete si často při konfliktu s jinou osobou, jak by mohly dopadnout ty nejhorší scénáře? Co by se stalo, kdybyste se pořádně nasrali a vypudili všechen vztek a zlobu vůči tomu druhému? Pokud ano, tenhle film je určený přímo pro vás! Španělské Divoké historky (zde je český distribuční název opravdu na místě) převádí na filmové plátno pocity, které alespoň jednou za život zažil každý z nás. Pomsta, ukřivdění, pocit ublížení, nespravedlnost. A narozdíl od jiných filmů, kde je několik dějových linií, které jsou něčím spojené, zde funguje výborně každá historka samostatně. Po nejslabší předposlední historce jsem si nebyl jist svým hodnocením, ale závěrečná svatba výsledný dojem vystřelila opět nahoru a už teď cítím, že se mi vryla hluboko do paměti. Po době zase filmový zážitek, u kterého jsem nedýchal, smál se a zarputile fandil některým postavám. Bravo!

Parodie na Requiem za sen a Rockyho nebyly špatné, ale oproti jiným ve 14. sérii tenhle díl snadno vyšumí.

Seriál Riverdale mi byl doporučen někdy během konverzace o 13 Reasons Why s mou věkovou skupinou. Prý že je Riverdale o třídu lepší a i samotné téma záhadné vraždy napomohlo k rychlému rozkoukání 1. série. Ač je námět velmi solidní, prostředí, ve kterém se příběh odehrává, už tak dobře zpracované není. Všechno to působí hrozně vyumělkovaně a někdy jsem měl pocit, že se chování některých postav (zejména Cheryl a matka Betty) ani jedním procentem nepřibližuje reálné představě vystupování v daných situacích. Vážně jsem měl často problém se do děje vžít, protože všechno to působilo jako kamufláž prvotřídních amerických dětiček na prestižní "háj skůl" (Archie, Veronica a Betty- Ken a 2x Barbie jako vyšití). Jinak jsem ale s napětím sledoval, jak to celé dopadne. Ke konci se kvalita už o něco zvedla a i když rozuzlení nebylo zdaleka prvotřídní, měl jsem ze závěru série dobrý pocit. V porovnání s 13RW je pro mě Riverdale ale o třídu níže a vzhledem k počtu epizod v dalších sériích je pro mě 1. série s velkou pravděpodobností i sérií poslední.

Dlouho jsem ve svém potencionálním seznamu "kultovních filmů, které jsem neviděl" oddaloval Mission Impossible (a to i přes fakt, že zrovna kinem prošly dva nové vysoce hodnocené díly), až mě k tomu musela napůl donutit Prima COOL (páč na jiných stanicích dávali filmy, které jsem už viděl nebo české komedie či krimi seriály - tak co si asi vybrat). S dojmy jsem byl během filmu jako na houpačce. V úvodu nadšen záběry Prahy před více než 20 lety, ale mírně zmaten v úvodní misi. Jakmile se akce trochu uklidnila, přišla na řadu ústřední mise a legendární scéna, u které se mi snad na 20 minut zatajil dech. Po odhalení ne úplně překvapivého plot twistu jsem byl rád, že se alespoň trochu chytám, ale závěrečná scéna ve/na vlaku poslala po technické stránce akčních prvků o level níž. Možná jsem měl u sledování trochu delší vedení nebo nedokážu docenit filmovou fyziku z devadesátých let, ale zkrátka mě první díl Mission Impossible nedokázal přesvědčit o své kvalitě (i přes své prvotřídní scény) jako celek. Jestli to dokáže celá série, se snad dozvím někdy v budoucnu.

Jedna hvězda za "I'm a sick fuck, I like a quick fuck". Jinak to je o ničem.

Oproti jedničce znatelný pokles, přesto ve mně zůstává líbivost vůči hlavním dvěma postavám. Ústřední příběh tentokrát tvoří (jednostraný) spor pana Miyagiho v rodném Japonsku, nějaká významná zápletka se ve filmu ale neodehraje. Hlavním tahounem je úvodní scéna Kreese vs Miyagi a sázka o přelomení ledu, jinak snímek spoléhá na feeling postav známých z jedničky + mladou Kumiko. Největším drama je tak scéna během bouřky (protože lidé obvykle lezou na žebříky těsně před bouřkou :-)), finální souboj je už příliš vynucený (to aby zde bylo aspoň nějaké karate). Žádné překvapení ani zklamání, více obezřetnosti bude potřeba před třetím dílem.

Dopis na rozloučenou od režiséra pro svého dlouholetého přítele, v podobě dokumentárního filmu? Základ dobrý, ale když by ty věci pochopil jen zesnulý Hans, těžko se na to kouká a ještě hůř se u toho neusíná. Jeden z případů, kdy jsou nám předkládány abstraktní záběry kamerou a chce se to považovat za umění. Osloven filmovým slovem byl v sále málokdo - protože se o to režisér ani nesnažil. Nejslabší zážitek z KVIFF 2019.