orkadimenza

"Teď když jsem starší, dokážu víc věci ocenit." Nevím, jestli to platí pro mne, když jsem si dal zhruba roční pauzu mezi 1. a 2. dílem Before trilogie, nebo prostě dospěním dvou hlavních postav. Každopádně se mi Before sunset zalíbilo více než 1. díl, asi už vyprchala ta naivita mládí a začalo se mluvit o podstatnějších věcech a životních moudrech, přitom Ethan je stejně oplzlý jako před 9 lety, ale jeho řeči jsou fajn. Tedy až na několikrát pronesenou větu "To byl vtip", za kterou jsem měl chuť sekat hlavy, ale musím se přiznat, že během toho dlouhého dialogu mi začaly naskakovat i emoce, což narozdíl od jedničky oceňuji jednou hvězdou navíc. Závěr a lá knížka to jen zpestřil a potvrdil zlepšení.

Miluju filmy, které mě dokážou naprosto odrovnat. Darren to se svým Requiem vychytal náramně! První půlhodina se nese na psychedelické vlně a otvírá životy hlavních postav, ve druhé půlhodině Aronofsky využívá zběsilého střihu, a i přesto sbírá síly na závěrečnou, vzorově gradující půlhodinu, jejíž finiš odzbrojí naprosto každého. Naprosto dokonalé dílo, u něhož si můžete říct tu kouzelnou větu "Co tím autor myslel". Brilantní ukázka toho, co jsou drogy zač, a jak dokážou zbavit člověka veškerého lidství. Normálně bych poslal do prdele všechny ty přednášející o prevenci drog na školách, a pouštěl místo toho Requiem za sen. Tenhle depresivní počin odradí od tvrdých drog nejednoho haranta. P.S. Oblíbená scéna: Epilog (Nepřijde).

Co se týče korejských filmů, tak ochutnávám postupně doušky z různých sklenic. Tentokrát se nejednalo o romantickou ždímárnu nebo vyšetřování znásilňovaných hluchoněmých dětí, nýbrž o netypický historický příběh skupiny lidí z absolutně různých vrstev a poměrů, kteří měli společnou svou dychtivost. Po první půlhodině jsem si do úst bral spojení přímé úměry "poloviční cena-poloviční zážitek", ale po konci první části jsem musel hlasitě stornovat. Komorná disponuje především vynikajícím scénářem, jehož celkový obraz je třeba zhodnotit až na konci. Ten se nese ve stylu melancholie, a doplňuje celkový obraz dění, takže i přes důležitou podstatu závěru se emoce v posledních minutách snášejí směrem dolů po vzoru Gaussovy křivky. Neméně podstatnou roli hraje vizuální stránka, a záběry kamery, které ozdobují i zdánlivě nevýrazné a nudné pasáže. Abych to tak shrnul, Park dobře věděl co dělá, a Komorná se mu povedla se vším všudy. Ale jak už jsem zmínil, i Gaussova křivka někde klesá, každopádně velmi kvalitní zážitek, a i přes hraniční stopáž jsem rád za příjemně strávené volné odpoledne před státním svátkem. P.S. Doufám, že budu ve svém životě také sdílet poslední větu filmu :-)

Kdo z Mikulova by si nepřál český film z jižní Moravy? Navzdory skepsím k českým komediím se tohle poměrně povedlo, i přesto, že jsem měl alergii na Pražáky (jen v tomhle filmu!) a místy i na nezvládnutý přízvuk. Příjemná podívaná přímo určená k letnímu posezení nad vínkem. Rozhodně mnohem lepší než posraní Vinaři!

Už bylo na čase, aby se i u nás v Čechách našel dement, co by natočil pořad s dementy na způsob Faktoru strachu. Tahle pekelná zábava má co do sebe, a škodí jí akorát komorní natáčecí prostory (kvůli kterým jsou přizpůsobeny i disciplíny, které se hemží jen "obyčejnými" otázkami), ale především arogantní kráva Pazderková, kterou bych nechtěl potkat ani v tomto pořadu, ani v tom nejpekelnějším pekle. Takže pozor, i když slova Iva a Peklo nemají ani jedno společné písmeno, ve skutečnosti jsou spolu hodně spjatá.

Když se řekne Playgirls, vybaví se mi spojení 90. léta=nejhorší léta (dokonce i horší než komunismus). Přestože to tak vůbec není, z toho co uvidíte na plátně si to opravdu budete myslet. O špatný zážitek je předem postaráno díky anglickému názvu pro český film (podívejme se také na "Waterloo" po česku), a také především díky "hvězdnému" obsazení dvojice Kok & Kot: Jiří Pomeje & Milan Bahúl. Když ještě pominu nesmyslné dialogy, špatné natáčecí prostory a odpornou hudbu, tak za zmínku stojí akorát snaha...a to natočit v našich krajinách nový a netradiční film v netradičním prostředí. Bohužel to v tomhle černo-šedo-hnědě zbarveném (prostě hnusném) filmu na červené hvězdy nestačí. Z toho plyne závěrečné ponaučení: Pokud se chcete někam odstěhovat, hlavně si s sebou nezapomeňte vysavač.

On už možná z Wall-Eho měl být jen krátkometrážák, takže tady ten kraťas o jiném robotovi přímo z vesmírné lodi také není úplně ideální trefa do černého. Každopádně i přesto, že jsem Wall-Eho viděl už dávno, ještě jako malý capart v kině, tak se mi skloubení s dějem celovečeráku velmi zamlouvalo. Ty propojené scény přímo z filmu byly okouzlující už jen z nostalgie, a vypointování bylo taktéž výborné. 85%

Je radost vidět po dlouhé době komedii, která vás nezklame svým pojetím, scénářem a humorem. Je pravda, že jsem se první minuty ztrácel v davu čtyřicetiletých vysmátých MILFek, které se smály v jednom kuse, ale po troše zvyku a ignorace jsem se do toho sám začal (nečekaně) dostávat. Myslím si, že nějak takhle by měla vypadat pravá "novodobá" (nerad to slovo používám) komedie, rozvrstvená do všech možných směrů a bez nějakého obřího klišé, po níž vám atmosféra stále zní v hlavě. Nečekal bych, že si budu hrdě přiznávat, že jsem byl v kině na filmu určeného pro publikum "mých matek", ale scény s holými zadnicemi Skotů, rozvážení pizzy, a gagy s Emmou Thompson byly opravdu k nezaplacení, a jsem rád, že i mezi všemi těmi dramaty a thrillery se najde světlý záblesk mezi komediemi, který můžete doporučit, a bez nejmenšího zaváhání si ho pustit s holkou.

Ano, tady musím souhlasit s verbalem. Taky si myslím, že se z Médi dalo vytřískat mnohem víc, jenže tady by byl problém s přemrštěním fekálního humoru, protože kdyby to dopadlo, jako třeba New Kids Turbo, tak bychom se všichni koukali na úplně jiný film. Proto oceňuji vyváženost všech prvků, jak dialogů, spontánního humoru, sprostých slov a všeho ostatního, i třeba trapností a blbostí, ale to je úplně jedno, prostě Méďu hodnotím jako fajn komedii pro teenagery, která mě příjemně překvapila. Budu se těšit na dvojku.

Foglarovská klasa, kterou jsme sjeli celou na skautském Jamboree během tří večerů. Tématické, a i přes stáří tak poutavé. Jediné, na co ale nezapomenu, je legendární vyndávání Ježka v kleci.