Pafl

"Svět se stane sám sebou tak, že sebe sama ztratí. Řeka se stane oceánem tak, že přestane být řekou. Květ se stane plodem tak, že přestane být květem". Epický příběh o cestě a hledání, s velkým duchovním poselstvím a bez nudy, která k duchovním poselstvím často patří.

Neviditelný "P" (Nikolaj Lie Kaas) žije za stěnou dětského pokoje, a když dům zbourají, dostane se ven. Zatímco on si přeje stát se obyčejným člověkem, lidé kolem něj, často nechtěně, dělají všechno proto, aby se mu jeho přání nesplnilo. Smutný hrdina smutné pohádky. Natočeno podle Dogma 95.

Ulrich Thomsen je Zetterström. Zetterström se, tak jako hrdinové toho filmu o neposkvrněné mysli, rozhodne zapomenout. Postaví Zónu, uzamkne do ní svůj smutek a své vzpomínky a sám zmizí na druhý konec světa. Po letech se vrací do Dánska. Jeho vzpomínky jsou pryč, ale minulost nezmizela, nikdy nezmizí, a čeká tu něj. A láska tu číhá, aby do něj znovu zatnula své krásné drápy.

Darjeeling před padesáti lety. Věci, které pomíjely tenkrát, budou pomíjet i nadále. Jenom Kanchendžonga zůstane stát jako věčný pomník nad tímhle smutným údolím rozvalin a vzpomínek.

"Hračky, plačky", říkala maminka.

Stinky. Takoví malí brouci, kteří provrtávají půdu a kazí chuť vína. Aragonské vinice spálené sluncem do ruda. Krásný film.

Hodně odvážné, mírně potrhlé a tu tam dost nelogické, což ale vůbec nevadí. Je to, jako když stavíte věž z kostek: když si vezmete stavebnici, kde do sebe všechno zapadá, postavíte věž a ona vám spadne, tak je to vaší neschopností. Když stavíte věž - nebo točíte film - a místo pravidelných kostek používáte všechno, co vám přijde pod ruku, tak vám to, až ta věž spadne, přece nikdo nemůže vyčítat. Tenhle film je sci-fi ne až tak kvůli tomu o čem je. Jenom to, že ho někdo takhle natočil, je sci-fi ažaž.

"Lidi dneska udělají cokoliv, aby je někdo svezl."

Medemova fantazie nikdy nepatřila do města, ačkoliv se v něm v jeho pozdějších filmech ocitla. Jeho srdce mělo zůstat tady, v temném kouzelném lese, kde žijí lidé, kteří se někdy mění v krávy, kde je ve starém vyhnilém pařezu díra do nicoty. Jsou tu pasti na divočáky, které jedním švihem sekerou rozetnou cokoliv, co se prodírá mlázím pod nimi, jsou tu strašáci v poli a jsou tu vzpomínky, spousta vzpomínek. V takovém lese se dějí záhadné a tajuplné věci a každý, kdo sem vstoupí, se zase stane dítětem, ať sem přišel s houbařskou nůší, s fotoaparátem nebo v uniformě a s puškou.

6 hvězdiček.