cdome.82

Miluju humor Š+G - těžko říct přesně proč, ale určitě to bude i jistým nadšením z uvolněnosti druhé poloviny 60. let a taky tím neštěstím z druhé poloviny 68. roku. Grossmann byl na jevišti ten prototyp "podivínského intelektuála", který mě nesmírně bavil a kerého spíš Šimek usměrňoval. Tím pádem, když po jeho smrti jeho nahradil Luděk Sobota (který může být super komik ve své vlastní póze) a pozici intelektuála připadla Šimkovi, tak to bylo zatraceně poznat. A tady ten sešup pokračuje - Krampol je sidekick - může se snažit jak chce, ale to původní kouzlo vymizelo (jak je znát ve vzpomínkovém dílu). Ale to je věc, kterou můžem přeskočit a dohadovat se, jak by Grossmann vypadal po 20 letech. Co mi tady vyloženě vadí je ten skluz po normalizační lince - já vím, že se to nedá moc srovnávat, ale tam kde si Š+G sem tam dělali legraci z hloupého režimu, aktuálních traumat (až hrávali na tajno, řada nahrávek byla zničena a to co se dochovalo, bylo dost často načerno natočeno a propašováno) či bavili čistou absurditou, ZvP si víceméně vystačí s "komunální satirou" (údržba chodníků, nedochvilnost vlaků, "železné neděle", prodej kaprů), která byla vládnoucí stranou jediná povolena a kontrolována. No a v průběhu normalizace se přidá ta zmiňovaná závěrečná píseň, která říká, že sice leccos stojí za prd, ale ten komu se to nelíbí je škarohlíd, nemáme ho rádi a místo toho by se měl radovat z maličkostí a držet hubu, což je nakonec vlastně krásná definice normalizace.

Takové Kopytem sem, kopytem tam ve větším kolektivu a s lepším koncem. Když to máš ty, mám to já, když to mám já, máš to ty, když to máš ty, máme to všichni! Až na ty dva.